Každý vidí na „jádru“ jen ten odpad. A odpůrci už nechtějí vidět nic jiného. On ani ten odpad není takový problém.

Jeho likvidace je teoreticky možná, bezezbytková. Akorát to zatím neumíme. Ale jednou lidstvo ta hlubinná úložiště vyčistí a odpad spíše zpracuje, méně pravděpodobné je, že ho zlikviduje. Ta likvidace by probíhala formou dopravy odpadu přímo do slunce. Procesy, které se na slunci dnes a denně odehrávají jsou totiž takové, že dopravu jaderného odpadu tam lze přirovnat k onomu nošení třísky do lesa. Naším (zatím) jediným problémem je, že nemáme dostatečně spolehlivou raketovou techniku, která by tuto dopravu zajistila. Riziko havárie při startu je zatím příliš vysoké.

A plusy? Jsou všeobecně známé, tak jen snad ty, o kterých se moc nemluví. První je doprava paliva. Zatímco do uhelné elektrárny musíte dopravit denně několik desítek vagonů, tedy několik vlaků uhlí, tak do jaderné elektrárny přivezete palivo jednou za pár měsíců v několika vagonech. Dopad na okolí je jasný.

Stejné je to i s odpadem. Z uhelné elektrárny musíte odvážet popel v jednom kuse. Vyhořelé jaderné palivo zůstane několik let v areálu elektrárny a pak se odveze na další zpracování. Jednou za pár měsíců v několika vagonech.

Zásoby uhlí stačí lidstvu na několik desetiletí. Zásoby uranu podle pesimistů na 200 let, optimisté udávají dobu čtyřikrát delší.

Cena za vyrobenou elektřinu vychází jednoznačně pro jádro.

Obě elektrárny mají komín. Komín z jaderné elektrárny odvádí plyny z pomocných provozů. Díky obsahu radioaktivních prvků v uhlí, pak komín uhelné elektrárny odvádí tyto prvky přímo po spalování. Paradoxně tak z komína uhelné elektrárny odchází mnohem větší radioaktivita než z komína elektrárny jaderné. Podotýkám ale, že v obou případech v množství naprosto neškodném.

Má cenu pokračovat? Kdo chce vidět, tak to vidí.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: Zase ty banky a lákání na nesmysly