Vedle privatizace a uvolnění cen a obchodu se staly symbolem transformace československého hopodářství po roce 1989 také restituce.

Tehdejší federální parlament přijal 2. října 1990 jednu z prvních restitučních právních norem. Jednalo se o zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd, kterému se začalo říkat malá restituce.

Návrh zákona připravovalo tehdejší ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci, jemuž šéfoval Tomáš Ježek. Ten podporoval restituce jako jednu z forem polistopadové transformace ekonomiky. Návrh zákona byl poté předložen do Federálního shromáždění formou poslanecké iniciativy.

Proces schvalování proběhl poměrně rychle. Federální parlament se tímto návrhem začal zabývat v září 1990 a počátkem října již poslanci normu přijali. Začátkem  listopadu téhož roku pak zákon nabyl účinnosti.

Norma zmírňovala majetkové křivdy způsobené původním vlastníkům mezi lety 1955 a 1962. Tehdy docházelo k odnímání majetku, který byl po únoru 1948 ještě pořád v soukromých rukou. Touto legislativní normou bylo například zrušeno vládní nařízení č. 15/1959 Sb., které v podstatě dovršilo likvidaci drobných podnikatelů po roce 1948.

Malá restituce vracela původním majitelům hlavně malé provozovny živnostníků, hotely, obchody, nájemní domy, restaurace, dílny, strojní mlýny nebo pily vyvlastněné koncem padesátých let. Podle původních předpokladů se mělo vrátit zhruba 70.000 nemovitostí. Později se však ukázalo, že původním majitelům bylo navráceno přes 100.000 malých a středních podniků a provozoven.

Po svém přijetí byl zákon několikrát novelizován. Například v březnu 1991 byl přijat dodatek, kvůli kterému vznikla restituentům povinnost v podobě nuceného nájmu na dobu 10 let ve prospěch institucí veřejného zájmu umístěných v objektech, na které se restituce vztahovala. Tato novela vznikla za účelem ochrany veřejného zájmu ve školství, zdravotnictví, kultuře či tělovýchově.

Malá restituce byla prvním z řady restitučních zákonů, které přišly v polistopadovém zákonodárství. Navracením majetku se později zabývaly i další zákony. Například zákon o mimosoudních rehabilitacích z února roku 1991, který umožnil lidem vydat určitý majetek, který byl zabaven mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990. Restitucemi se zabýval také zákon z května roku 1991. Ten upravoval vlastnické vztahy k půdě a jinému zemědělskému majetku s cílem zmírnit některé majetkové křivdy, ke kterým docházelo mezi lety 1948 až 1989. Pomocí těchto zákonů bylo realizováno mimo jiné i vracení hradů a zámků.

Co však normy neuprovovaly byla restituce církevního majetku. Ta byla řešena pouze částečně dvěma zákony z počátku 90. let, které formou výčtu vracely určitý majetek. Celkové majetkové vyrovnání mezi církvemi a státem tak není dodnes vyřešeno. Stejně tak není dořešena problematika židovského majetku. Také ten byl vracen pouze částečně díky novelizacím původních restitučních zákonů. Majetková vyrovnání po roce 1989 dala za vznik mnoha dlouholetým soudním sporům, z nichž řada dodnes není definitivně ukončena.

Autor: redakce Shekel.cz

Přečtěte si případ dosud nedořešneho právoplatného restitučního nároku, jehož se babička Eliška Fischmanová Fábryová nikdy nedožila a jejíž případ byl motivem pro vznik knihy Radky Denemarkové “Peníze od Hitlera – zde.

David Fábry