Letos uplyne 84 let od masové vraždy 67 Židů v Hebronu, ke které došlo ve vlně arabských protižidovských násilností v britské mandátní Palestině.

Na pozadí událostí z roku 1929 stál arabsko-židovský spor o Západní zeď v Jeruzalémě. Přestože po staletí existoval status quo o náboženském užívání tohoto místa, v roce 1929 nařídil jeruzalémský muftí Amín al-Husajní (stejný muž, který později za druhé světové války podporoval Adolfa Hitlera a jeho nacistické Německo) rušit židovské modlitby – např. hlasitými náboženskými obřady či stavebními pracemi. Židé si na tuto arabskou provokaci stěžovali a po několika měsících protestů a protestů proti protestům britská mandátní správa rozhodla, že „židovští věřící nebudou vyrušováni během obvyklých hodin svých modliteb“. To ale neuspokojilo ani jednu stranu a Arabové šábesové modlitby opakovaně narušovali. V polovině srpna, během Tiš’a be-av, proběhl úřady schválený pochod sionistické židovské mládeže k Západní zdi, který zde následně vyvěsila židovskou národní vlajku (dnešní izraelskou) a zpívala Hatikvu. Britové zajistili, aby nedošlo k žádným incidentům a podle pozdější britské zprávy byl židovský pochod mírumilovný.

Mezi arabským obyvatelstvem se však šířily zvěsti, že Židé napadali Araby a znesvětili jméno proroka Mohameda. O den později proběhly bouřlivé arabské demonstrace u Západní zdi, kde byli Židé biti,  a v několika izolovaných incidentech došlo k pálení svitků Tóry a modlitebních knížek. Další den svým zraněním podlehl mladý sefardský Žid, který byl ubodán. Jeho pohřeb provázely protiarabské demonstrace a v několika příštích dnech došlo k ojedinělým napadením Židů Araby a Arabů Židy. To již se ale mezi arabským obyvatelstvem šířily jiné fámy, tentokráte, že se Židé chystají zaútočit na mešity na Chrámové hoře.

Dne 23. srpna si přišla více než tisícovka ozbrojených Arabů vyslechnout kázání muftího al-Husajního na Chrámovou horu. Pobouřeni zvěstmi, že Židé zabíjejí Araby v Jeruzalémě, poté vyrazili do ortodoxních židovských čtvrtí v Jeruzalémě a po celé mandátní Palestině a zaútočili proti Židům. Nejbrutálnější útok proběhl v Hebronu, kde zahynulo 67 mírumilovných a neozbrojených Židů (většinou ultraortodoxních), včetně žen a dětí, z toho 23 v jednom domě, kam se uchýlili. Další desítky byly zraněny. Mrtvých raněných Židů však přibývalo a k útokům docházelo i v Tel Avivu, Jaffě, Haifě, Safedu, Jeruzalémě a na řadě dalších míst, včetně zemědělských osad. Divoké bandy ozbrojených Arabů útočily na židovské domy a vraždily či mrzačily jejich obyvatele. Ušetřeny nebyly ani ješivy, synagogy či nemocnice, které byly svévolně ničeny a pleněny. Méně známá je skutečnost, že se našli i Arabové, kteří svým židovským sousedům poskytli útočiště. Asi 25 arabských rodin takto v Hebronu ochránilo na 280-300 Židů (podle historika Toma Segeva šlo až o 435 hebronských Židů). Přeživší hebronského masakru byli donuceni město opustit a přesídlit do Jeruzaléma.

O několik dní po událostech v Hebronu proběhl masakr ve městě Safed a na předměstích Jeruzaléma bylo své obydlí donuceno opustit 4000 Židů. Britská mandátní správa nebyla sama schopna násilnostem zabránit, a tak povolala na pomoc britské vojáky z Egypta. Než se Britům podařilo 28. srpna násilnosti zastavit, bylo na židovské straně 133 mrtvých a 399 zraněných. Na arabské straně zemřelo 110 osob a 232 bylo zraněno. Většina Arabů byla zastřelena britskými vojáky a policisty, kteří se snažili zabránit násilí. Část zemřela při židovských odvetných útocích.

Po ukončení násilností Britové jmenovali postupně dvě různé komise (Shawovu a Hope-Simpsonovu), aby vyšetřily původ událostí. Zároveň se konaly soudní procesy s obviněnými, z nichž přibližně třicet bylo odsouzeno k trestu smrti. Arabské nepokoje v roce 1929 vedly k dramatickým změnám v židovské vojenské organizaci Hagana, z níž se postupně stala rozsáhlá organizace a zárodečná armáda budoucího židovského státu.

Autor: Ladislav Faigl