Ona na radnici. On za volantem. Kdo má právo stávkovat? Ze zákona samozřejmě oba. Ale z hlediska morálky?
Znám takový jeden manželský pár. On jezdí jako řidič pro soukromou přepravní firmu. Ona pracuje na radnici. Nevydělávají nijaké závratné peníze, nic neušetří, ani je to netrápí. Jsou zvyklí žít od hodiny k hodině.
Jemu se střídají směny se železnou pravidelností. Ranní vstávání ve čtyři. Tak to chodí již mnoho let, nic se na tom nemění. Na dovolenou ani nikam nejezdí. Je rád, že si pospí.
Ona na radnici má o pravidelnost postaráno. Jediné, co jí v práci trápí, je kolektiv, který jí ne vždy sedne. Pravidelné dlouhé telefonáty s mou ženou během pracovních dopolední, podpořené množstvím „žertovných“ mailů mě nenechávají na pochybách o vytíženosti v práci.
On se trápí některými chronickými nemocemi. Myslím, že některé jsou i pracovní povahy. To mu ale žádný lékař nepotvrdí. On ale hlavně k žádnému lékaři moc nechodí. Za prvé má podvědomý strach. Za druhé nechce aby se přišlo na to, že je v práci postradatelný. V tom regionu moc práce není. Jednou byl svědkem jak se nová kolegyně ptala na výplatu. „To uvidíš na pásce, nestarej se!“. Odpověděl jí majitel firmy. Práci vzala. V tom kraji panuje velká nezaměstnanost.
Ona marodí poměrně dost často. Nesimuluje, opravdu je nemocná. V práci její činnost zastanou kolegyně. Případně to bez problému dožene po svém návratu. Vždy to tak bylo. Ba není ani problém vzít si kdykoliv dopředu neohlášeně náhle jednodenní dovolenou, protože rostou houby. Je nutno na ně zajít! Zaměstnavatel s tím nemá problém.
On ví, že kdyby v práci chyběl často, tak by majitel firmy musel dřív nebo později za něj najít náhradu. Podle zákona ho vyhodit nemůže. Ale obejít se dá všechno. Prostě by jeho místo zrušil, tím by ho mohl pro nadbytečnost propustit a místo něj by zřídil nové pracovní místo pod názvem třeba „operátor dopravy“, kam by přijal nového řidiče.
Ona bere víc než on. Jejich platy kopírují statistické průměry v České republice. My jsme totiž takový absurdistán, kde průměrné platy ve státní správě jsou vyšší než v soukromém sektoru.
Zaměstnanci radnice onoho městečka uspořádali zájezd na pražskou odborovou demonstraci. Jestli si na to museli brát dovolenou, to nevím, to bych lhal. On v době demonstrace zase rozvážel zboží.
Autor: Tomáš Flaška
Přečtěte si také od autora: Důchody a sociální pojištění, jak to vlastně je?
Autor
3 Komentářů
Zdravím. Mám několik poznámek.
Struktura státních zaměstnanců (převažují VŚ a SŠ vzdělaní pracovníci) a zaměstnanců soukromé sféry (převažují vyučení pracovníci) ovliňuje průměrnou mzdu. Lépe je srovnat plat řidiče ve státní službě a v soukromém sektoru. Když srovnáme opovídající zaměstnání vyjde soukromý sektor lépe.
Stát zaměstnává mnoho pracovníků, u kterých není snadné plánovat jejich vytíženost. Extrémním případem je hasič. Když zrovna nehasí, vypadá to jako by se flákal – čeká na rozkaz k výjezdu. Takovýchto pracovníků ve státní službě je více. To neznamená, že se na mnoha pracovištích neflákají.
Pokus vím, tak si mnoho státních zaměstnanců na demonstraci bralo dovolenou. O dovolené at si dělají co chtějí. Já bych tam nešel, ale svůj názor nikomu nevnucuju. Co mi, ale vadí, že ve sdělovacích prostředcích důvod demonstrace nebyl uveden celý. Mluvilo se pouze o 10% snížení objemu mezd. S tím lze souhlasit a myslím, že to chápe i většina staátních zaměstnanců. Prolbémem, ale byla změna tarifních tabulek. Vláda od toho zatím ustoupila. podle této změny by např. lékař (a i ostatní státní zaměstnanci)s dlouho praxí (v nejvyšším stupni tabulky) přišel až o 40% své základní mzdy. To byl myslím hlavní důvod demonstrace.
Máš pravdu Ivane. Ty platy by se musely porovnávat ve stejné kategorii. Faktem zůstává, že průměrný plat ve státní sféře je u nás vyšší než v soukromé, bez ohledu na vzdělání. Já osobně nevidím problém v tom, aby lékař přišel o 40% svého základního platu a měl ho nahrazen výkonnostní složkou. Nevidím v tom problém u žádného povolání. Živnostník má například 100% platu vlastně jen výkonnostní složku. A opravdu nevidím důvod pro to, aby nějaký státní zaměstnanec měl mít zajištěn dobrý plat jen proto, že má velmi dlouhou praxi a teď v klídku pracuje s nohami na stole.
Pane kolego Neumaiere,
potíž je dnes v tom, že stát od určité doby vyžaduje vysokoškolské vzdělání i u úředníků, policistů, učitelů v mateřských školách, apod. Tím pouze vznikl tlak na nesmyslné zvyšování počtu VŠ studentů na nejrůznějších nesmyslných oborech a podivných soukromých vysokých školách, vzniklých leckdy během pár měsíců (připomenul bych třeba Vysokou školu Karla Engliše a.s., kterou si otevřel proslulý “plzeňský právník” Jan Harangozzo, který byl jedním z adeptů na odebrání titulu získaného na Plzeňské právnické fakultě). Celkovým výsledkem není zvýšení kvality úředníků, ani policistů, pouze utrácení za nesmyslné služby. Policista, který má vystudovánu třeba zemědělku, nebo sociální práci, není kvalitnějším policistou. Není proto možné hodnotit průměrnou mzdu v soukromém a státním sektoru podle rozdílů ve vzdělání. Navíc těžko to můžete průměrovat přes typy vzdělání, protože typu vzdělání nelze přiřadit číselnou hodnotu. Mzda navíc nemá odpovídat vzdělání, ale odvedené produktivní práci. Nemůžete ani srovnávat jednotlivé typy vysokoškolského vzdělání. Něco jiného je vystudovat medicínu, nebo informatiku na ČVUT a vystudovat třeba pedagogickou fakultu. Ti lidé mají úplně jiné dovednosti a jiné znalosti a moje zkušenost je spíš taková, že na tzv. pedáky šlo hodně lidí jen proto, že chtěli mít titul a studium tam nění obtížné. Ne nadarmo jeden profesor říkal, že studenti z pedáků by se měli někdy podívat na jiné fakulty, aby poznali, co je to vysoká škola. Srovnávat schopnosti a dovednosti špičkového učitele třeba se špičkovým lékařem, či IT odborníkem, nebo matematikem z pohledu efektivity práce, je nemožné. Já se domnívám, že každý člověk má možnost se rozhodnout, zda bude pracovat v soukromém, či ve státním sektoru. Není ale možné, aby produktivní část ekonomiky doplácela na ekonomickou krizi, zatímco státní zaměstnanci se tvářili, jako že se jich to netýká. Daňový poplatník je zákazníkem a on musí rozhodnout, zda si v dané situace může dovolit platit na veřejné služby tak mnoho, nebo zda je třeba objem plateb snížit třeba o 10%.