Před dvěma roky 9.5.2012 byl založen New Shekel o.s., což zase bylo cca 2 roky (1.3.3010) od rozjezdu Shekel.cz. Udělal jsem spoustu chyb, ale ta která mě mrzí nejvíc, tak tu se pokusím na toto výročí napravit, oslavte to s námi prosím při skleničce nějakého dobrého košer vína – smile!

Daniel Mayer se narodil  roku 1957 v Městci Králové.

Vzdělání: Gymnázium v Košířích Nad Turbovou (1973-77), Zemský rabínský ústav v Budapešti (1977-84) – rabínská smicha. 1996 izraelské MŠ – učitelský diplom, 1999 diplomovaný zkušený učitel pro vzdělávání dospělých, 2012 Ph.D. Filozofická fakulta UK Praha

Praxe: 1984-90 pražský a oblastní rabín ČSR, 1992 – 2005 lektor judaismu a židovských dějin v ulpanech pro nové přistěhovalce (izraelské MŠ), 1996-2012 lektor v přípravných kursech pro konverze (MŠ a Vrchní rabinát Izraele), 2000-2005 Ústav pro výuku judaismu – konverze,  2010 – dodnes “Ariel” – Ústav pro výuku Tóry v Haifě, 2012-dodnes Akademický college “Sheanan”, Kiryiat Shmuel- Haifa a zároveň autor Eretz.cz

Vážený pane rabíne, nevím jestli tento rozhovor v korespondenční formě, bude někdy publikován, respektive zda dostanu od Vás odpovědi, ale udělám všechno proto, aby se to povedlo. Děkuji alespoň za tu šanci – upřímný smile.

Hodně mi pomohl panák JAMESONA s Jakubem Schwabem, ale hlavně to povídání, když jsem s ním dělal interview, pomohlo mi, když jsem si vyslechl jeho, jak o Vás mluví, pochopil jsem, že jsem zase všechno chvíli viděl černobíle. Chtěl bych v první otázce se Vám ještě jednou omluvit, za to jak jsem propral Vaší rodinu, zde na Shekelu, snad jako jedinou věc, kterou bych chtěl příkoří Vám způsobené odůvodnit je fakt, že Vaše žena mě nesmírně vytočila, přesto se omlouvám!

Přijímáte omluvu prosím?

Ano, přijímám. Dám Vám, potažmo všem, velmi důležitou radu: Dříve, než cokoliv o komkoli zveřejníte, velmi pečlivě si zjistěte všechny relevantní informace o tomto člověku (lidech), nejlépe z několika různých pramenů, a pak je prověřte, zda se zakládají na pravdě, případně, zda nejsou jednostranné – tendenční.

Od jednoho člena obce vím, že jste horký kandidát na ředitele Lauderových škol po paní ředitelce Dejmalové. Jaká je pravda?

Ano,  za mé návštěvy Prahy v létě a na podzim minulého roku se o tom hovořilo.

Několik lidí vyjádřilo svůj názor, že bych se na tuto funkci hodil. Já jsem s nimi o tom hovořil a řekl jsem, že o tom budu uvažovat. Nic konkrétního, ani “horkého” se ale nedojednalo. Musím přiznat, že nejsem úřednický typ. Velmi seriózně bych uvažoval o funkci rabína Lauderových škol. Jediná židovská škola v České republice by si svého aktivního rabína, který by byl současně pedagogem, zasloužila. O této nové funkci by však museli jistě rozhodnout kompetentní orgány, Rada školy a Lauderova nadace.

Má vize židovské školy? Sám se považuji za neologicky moderního ortodoxa. Rád bych rozšířil židovskou výchovu ve škole, zvláště ve vyšších gymnaziálních třídách, například formou nepovinných seminářů nebo učebních kroužků. Co se témat týče, mohla by to být židovská historie, filozofie, synagogální liturgie atp. Samozřejmě, že témata by měla vyjadřovat zájem studentů. Velmi bych přivítal, kdyby se navázala spolupráce školy s Centrem judaistických studií FF UK. Jistě by bylo obohacením jak pro pedagogy, tak pro studenty, kdyby vysokoškolští učitelé z tohoto Centra měli několikrát do roka ve škole odbornou přednášku. Mám názor, že Lauderovy školy mají být primárně židovské, pro židovské žáky a žáky s židovskými kořeny. Žijeme však v otevřené společnosti, tudíž by se neměly uzavírat ani před žáky z rodin nežidovských. Je jasné, že Lauderovy školy mají svá židovská specifika, která musí přijmout a respektovat jak rodiče, tak žáci bez ohledu na jejich náboženské (ateistické) přesvědčení. Lauderovy školy svou činností napomáhají  k  porozumění mezi občany různých vyznání a kultur. To je také jedno z jejich důležitých poslání, kromě výchovného a vzdělávacího,  samozřejmě. Závěrem si dovolím vyslovit názor, že paní ředitelka Kateřina Dejmalová svým působením ve škole se zasloužila o její dobré jméno. Opravdu, její práce nebyla lehká a musela řešit mnoho problémů, které jiní ředitelé škol nikdy za své mnohaleté praxe ani nepoznali.

Někdy dávno jsem v jedné historické knize četl, přesně si nepamatuji formulaci, že pokud se žid hněvá na žida, ani nevím jestli to je nebo není nějaká ukázka z Tóry, přijde na celou zemi neštěstí a smůla. Je to správná definice? Říká Vám to něco?

K  Vaší otázce je-li pravda, že pokud se Žid hněvá na Žida, přijde na celou zemi neštěstí a smůla asi toto: V talmudickém traktátu Gitin 55b až 56a je známý příběh  o Kamcovi a Bar Kamcovi, skrze něž došlo ke zkáze Jeruzaléma a druhého Chrámu roku 70 nového letopočtu. Příběh hovoří o ničím neopodstatněné nenávisti jakéhosi bohatého jeruzalémského Žida, který měl přítele Kamcu a nepřítele Bar Kamcu. Jednou onen boháč pořádal velkou hostinu a přikázal svému sluhovi, aby na ni pozval jeho jménem přítele Kamcu. Sluha to popletl a místo Kamcy pozval Bar Kamcu, nepřítele onoho boháče. Když v hodovní síni spatřil hostitel Bar Kamcu, přikázal mu, aby ihned opustil sál. Bar Kamca nechtěl být veřejně zostuzen, proto hostiteli nabídl, že zaplatí vše, co sní a vypije. On to však odmítl. Bar Kamca nabídl, že zaplatí půl hostiny a pak i celou hostinu. Nic však nepomohlo a hostitel chytl Bar Kamcu za ruku a před očima všech hostů i učenců, kteří se Bar Kamcy nezastali, jej vyhodil z hodovní síně. Bar Kamca se za veřejné zostuzení chtěl pomstít všem přítomným na hostině. Šel tedy k císaři a obvinil jeruzalémské Židy, že se proti němu bouří. To byl začátek konce Jeruzaléma. Tedy ničím neopodstatatněná nenávist (sinat chinam) má fatální následky.

A pokud ano, měl bych pochopení pro pana Adama B. Bartoše, protože židé v naší zemi, co je sleduji, se všichni mezi sebou hádají a něco dokazují. Je to to neštěstí, o které mluví má přečtená kniha?

Zde rozumím vaší otázce-sentenci asi takto: “A pokud ano, měl bych pochopení pro Adama B. Bartoše, protože Židé v naší zemi, co je sleduji, se všichni mezi sebou hádají a něco dokazují. Je to to neštěstí, o kterém mluví má přečtená kniha?” Adam B. Bartoš by měl být podle Vás jakýmsi trestem “bičem božím” na rozhádané české Židy?

Adam B. Bartoš je podle mého názoru paranoidní antisemita, který je však za své činy a hlavně výroky odpovědný. Za jeho výroky by se nemusel stydět ani ministr říšské propagandy Josef Goebbels. Čekám na právníka, který na něj podá žalobu podle § o hanobení národa, rasy a přesvědčení či za rozdmychávání národnostní,  náboženské a rasové nenávisti. Pan A.B. Bartoš by měl navštívit psychologa nebo  ještě lépe psychiatra. Jeho nenávist k Židům je iracionální, hraničící se stihomamem.

V Izraeli jsem byl jen jednou, požádal jsem tam současnou manželku o ruku a koupil ji diamantový prsten – máte přece druhou největší burzu s diamanty na světě – byla to krásná dovolená, krásné vzpomínky, proto neumím pochopit, že se tolik řeší soužití s Palestinci. To si Dva Králové, či Dva Presidenti, či Dva Hlavní Vůdci obou zemí neumějí v klidu promluvit a domluvit se? Protože kdybyste jako země to dokázali vy (Izrael a Palestina) – věřím, že by to pak dokázali všude na světě.

Vztahy mezi Izraelem a palestinskými Araby je dosti složitá věc. Jen připomenu skutečnost, že 29. listopadu 1947, kdy valné shromáždění OSN rozhodlo většinou hlasů o rozdělení britské mandátní Palestiny na dva státy, na arabský a židovský, tak všechny arabské a muslimské státy, které byly tehdy členy OSN, hlasovaly proti. Rozdělení Palestiny rovněž odmítla palestinská arabská reprezentace. Odmítnutí mělo jasný záměr nedopustit, aby vznikl židovský stát vedle arabského. Arabská nenávist, politická krátkozrakost a víra, že tehdejších 600 tisíc palestinských Židů nebude s to nejen vyhlásit, ale především ubránit svůj stát proti arabské přesile, to byly hlavní důvody odmítavého arabského postoje. Kdyby, podobně jako Židé, rezoluci přijali, mohli také slavit 66. výročí svého arabského palestinského státu. Hnutí Hamás například považuje celou Palestinu od břehů Středozemního moře k Jordánu za věčný Alláhův waqf, o němž se s nikým nejedná a nikdo z arabské strany nemá právo dělat jakékoliv územní ústupky. Takový  pohled na věc mají všichni islámští fundamentalisté. Dohoda mezi Palestinci a Izraelem byla možná již na summitu v Camp Davidu v červenci 2000. Arafat ji však na poslední chvíli odmítl. Podobně jako Mahmúd Abbás našel desítky důvodů proč nechtěl v rozhovorech s Izraelem pokračovat. Dohoda “dva státy pro dva národy” odporuje islámskému pohledu na problém Palestiny.

Jako rabín, koho máte nejraději? B-ha, a pak ? Může mít rád člověk někoho více než sám sebe, když jenom sebe tak dokonale zná?  

Nejen rabín, ale každý Žid má milovat Boha, což je jedna z micvot Tóry, které máme    plnit.  Je psáno: ” Slyš Izraeli…. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou….” (Pátá Mojžíšova 6,4-9). Každý člověk má nejvíce rád sebe sama. To je přirozené. Samozřejmě existují výjimky z pravidla. Například matka (rodiče) miluje (milují) své dítě (děti) více než sebe sama. Příkladem může posloužit doba holokaustu, kdy se mnohé matky a otcové obětovali a raději zemřeli, jen aby zachránili od záhuby své dítě. Klasické “Budeš milovat bližního svého jako sebe samého” (Třetí Mojžíšova 19,18) se dá modifikovat “Budeš milovat svého bližního, neboť on je jako ty”. Když mu někdo ublíží, má stejné pocity bolesti a křivdy, jako kdyby někdo ublížil tobě. Podobně to formuloval náš učitel Hilel, který potencionálnímu prozelytovi na otázku “co je základem Tóry” odvětil: “To, co se ti příčí, nečiň tvému bližnímu” (traktát Šabat 31a).

Pochybujete někdy o B-hu? Může rabín pochybovat?

Ne, rabín a ani jiný duchovní nemá či neměl by pochybovat o Bohu, může však pochybovat o síle své víry. Všichni jsme jenom lidé.

Vylučuje se jiná civilizace s B-hem? Proč ano či ne?

Pravdou je, že v midraších Berešit Raba 3:7 a Kohelet Raba 3:11 se uvádí jménem rabiho Abahu, že Hospodin tvořil světy a ničil je. Já se na to dívám tak, že se jedná o naši Zemi. Byl zde svět prvohor, zanikl, druhohor, zanikl – Bůh jej zničil, byl tu svět mamutů a šavlozubých tygrů, zanikl – byl zničen. Teprve náš “moderní svět” svět člověka homo sapiens trvá nadále.

Jsou-li jinde jiné civilizace – dílo rukou Božích? Nevíme. Zatím vědci nemají pro to žádný důkaz, naše přístroje dosud nezachytily žádný signál z jiných galaxií, který by mohl potvrdit někde jinde existenci živých bytostí. Osobně si myslím, že naše civilizace je jediná a jedinečná ve vesmíru. Pokud se však v budoucnu objeví nějaké mimozemská civilizace, pak to bude výzva nejen astrofyzikům a přírodovědcům, ale především teologům.

Autor: David Fábry