Jedné bloggerce jsem pověděl, že má lehké psaní a nezareagovala. Nemyslím tím, jednoduché, nýbrž psaní, které vzbuzuje emoce. Několik málo dní jsem jí potkal v kavárně a usmála se při otázce, zda s tím velikým červeným kufrem chce pomoci. S úsměvem ho nadzvedla a dokázala tak, že je prázdný. Připomíná mi to hádanku, jak Dva lední medvědi mají každý jednu rybu a každý sní jednu rybu, kolik medvědů se nají?

Samozřejmě žádný, poněvadž na světě neexistuje lední medvěd, jehož by nasytila jedna ryba.

Chtěl jsem té autorce říci, že stačí málo její snahy, aby publikovala skvělý text, kde pocity z článku ustupují psanému slovu. Po tomhle tajně toužím, není podstatné zda naleznu pochopení, souznění a čtenářskou věrnost jako ona, ale pocit se kterým tvořím mě emocemi nabíjí. Věřím, že do toho jakékoliv textu na Shekelu i do těch s negativní energií, je cestou za vlastní očistou. Nemůžete být upřímní a nelhat sami sobě, když nejste schopni ze sebe shodit pocit, které se na Vás roky usazuje. A třeba zlost se projevuje z vlastní nespokojenosti z vlastní identity. Bůh, děti, rodiče, práce, vztah a každý neseme křivdy svého EGA! Jediná cesta vyrovnání je podívat se do zrcadla. Otázka však zní, v jakém úhlu si ho naše EGO nastaví))