Před několika dny tomu bylo 29 let ode dne, kdy byl v Libanonu zajat zbraňový důstojník letounu F-4 Phantom kapitán Ron Arad. Jeho osud je i po bezpočtu pátrání neznámý, a proto je i po téměř třech desetiletí stále klasifikován jako nezvěstný v boji.

Když se řekne zajatý izraelský voják, každému se patrně vybaví jméno Gilada Šalita, desátníka obrněných sborů izraelské armády, kterého v červnu 2006 zajala a následně více než pět let věznila palestinská teroristická skupina Hamás. Podobný osud, ovšem s méně šťastným koncem, zažil příslušník vojenského letectva Ron Arad. Během Šalitova zajetí se v médiích dokonce objevila kampaň varující, aby nedopadl jako právě Arad.

Ron Arad byl v době svého zajetí 28letý kapitán izraelského vojenského letectva, který sloužil jako zbraňový důstojník letounu F-4 Phantom. Pocházel ze severního Izraele, kde ve vesnici Giv’at Ela s manželkou vychovával dceru. V osudovou noc 18. října 1986 se účastnil rutinní operace proti cílům teroristické skupiny Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) u jiholibanonského města Sidón. Při uvolnění 360 kilogramů vážících bomb Mark 55 jedna z nich vinou technické závady vybuchla pod křídlem, těžce poškodila letoun, a oba letci se museli katapultovat. Podle některých zdrojů mohlo dojít k zasažení stroje střelou šiítské milice. Po přistání se Arad s pilotem letadla rozdělili, a zatímco pilota se podařilo izraelskému letectvu zachránit, Arada zajala libanonská milice Amal, která jej převezla do Bejrútu. Za jeho propuštění po Izraeli požadovali peníze, zbraně a propuštění vězněných teroristů. Izraelská vláda s jednáním souhlasila a v druhé polovině roku 1987 se jí přes mezinárodní zprostředkovatele podařilo získat několik Aradem psaných dopisů, které měly dosvědčovat, že je stále naživu. Jednání zkrachovala počátkem roku 1988, když odštěpenecká skupina Amalu vězněného Arada unesla a pokusila se jej předat milici Hizballáh výměnou za spolupráci. Místo Aradova pobytu bylo často měněno, v důsledku čehož Izrael ztratil jeho stopu. Na jaře 1988 měl být vězněn ve vesnici v údolí Bikaá, jejíž okolí izraelské letectvo bombardovalo. Existuje velké množství teorií a verzí o Aradově osudu. Podle jedné jej jeho strážci zabili při pokusu o útěk, podle jiného se mu podařilo utéct a zahynul při pádu do rokle, jiná uvádí, že jej po útěku jeho strážců zajaly Íránské revoluční gardy.

Aby Izrael získal více informací, narušil velící strukturu Hizballáhu a získal lepší vyjednávací pozici, rozhodl se unést operačního důstojníka milice, která Arada zajala a věznila, a velitele Hizballáhu pro jižní Libanon. Koncem 80. let se Izrael rovněž pokusil docílit Aradova propuštění dohodou s východoněmeckou tajnou službou Stasi. Výměnou za jeho svobodu měli být propuštění špioni KGB věznění v Izraeli. Podle některých zdrojů měl být Arad v roce 1990 převezen do Íránu. Izrael se proto v té době pokusil využít íránské ekonomické krize a výměnou za informace o Aradovi nabídl zprostředkování 10miliardového pobídkového balíku a uvolnění 5 miliard dolarů íránských kont zmražených v USA. V opačném případě pohrozil zveřejněním utajovaných informací o íránské ekonomice, díky jejichž zatajení chtěl Írán získat přístup k půjčkám od evropských věřitelů. Jelikož Írán nereagoval, Izrael získané informace zveřejnil a evropsko-íránská jednání tak zmařil. Počátkem roku 1992 se Izrael rozhodl pro zajetí velitele Hizballáhu Abbáse al-Musávího. Ukázalo se však, že je příliš dobře chráněn, aby mohl být zajat, a izraelská vláda tak rozhodla o jeho likvidaci. V reakci na to Hizballáh pět dní ostřeloval severní Izrael raketami a spáchal několik teroristických útoků proti izraelským cílům v zahraničí.

V roce 1994 se Izraeli podařilo zajmout někdejšího velitele milice, která Arada zajala. Ten při výslechu vyslovil podezření, že je Arad vězněn v íránském hlavním městě Teherán, ve výcvikovém táboře jednotek Quds. Jeho svědectví však v důsledku snah zmást vyšetřovatele nebyla považována za hodnověrná. V roce 1999 předal papež Jan Pavel II. vzkaz Aradovy matky íránskému prezidentu Chatámímu, v němž jej žádala o informace o jejím synovi. V roce 2000 se odehrála první z výměn, v jejímž rámci byli propuštění věznění teroristé výměnou za informace o Aradovi. Během této Izrael získal za propuštění 52 teroristů Aradovu osobní zbraň. V roce 2002 dospěla veřejná vyšetřovací komise, zřízená izraelskou armádou, k závěru, že není důvod pro předpoklad, že Arad stále žije. O rok později padl izraelský agent při pokusu o získání informací o vězněném letci. V témže roce bývalí íránští diplomaté a zpravodajci žijící v Evropě vypověděli, že Arad stále žije, a je vězněn v Íránu. Tyto informace však nebylo možné ověřit. Libanonská milice Hizballáh údajně provedla vlastní pátrání po Aradovi a počátkem roku 2005 předala Spolkové zpravodajské službě ostatky údajně náležící Aradovi. DNA analýza však prokázala, že nejde o jeho ostatky. Podle tajné vyšetřovací komise izraelské vojenské rozvědky z roku 2005 Arad zemřel v polovině 90. let. Náčelník vojenské rozvědky proto doporučil náčelníkovi Generálního štábu prohlásit Arada za padlého, proti se však postavili ředitelé Mosadu a Šin Bet, tj. vnější a vnitřní zpravodajské služby. Z rozhodnutí tehdejšího premiéra Šarona, i jeho následovníků Olmerta a Netanjahua, nebyla zpráva vyšetřovací komise zveřejněna. V srpnu 2006 odvysílala libanonská televize záběry Arada pocházející patrně z roku 1989, a následující rok obdržela izraelská strana Aradem psaný dopis jeho rodině.

V roce 2008 uzavřel Izrael s Hizballáhem silně kritizovanou dohodu. Výměnou za informace o Aradovi, několik dopisů, fotografií a část deníku, a předání ostatků izraelských vojáků Regeva a Goldwassera, jejichž zajetím Hizballáhem v roce 2006 vypukla druhá libanonská válka, Izrael předal ostatky příslušníků Hizballáhu, informace o osudu íránských diplomatů, kteří v roce 1982 zmizeli v Libanonu, a propustil pět libanonských teroristů, včetně Samira Kuntara, který si odpykával několikanásobný doživotní trest za brutální vraždu izraelsých civilistů a policisty. Na podzim 2009 došlo ke zveřejnění výše zmiňované zprávy vojenské rozvědky. Úřad premiéra však její závěry odmítl a sdělil, že izraelská vláda nadále považuje Arada za živého, neboť chybí důkazy o jeho smrti.

V listopadu 2011 Aradova rodina u příležitosti 25. výročí jeho uvěznění zveřejnila dosud neuveřejněné části deníku a dopisů, které si Ron Arad vedl po svém uvěznění, jež získala díky dohodě mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2008.

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Teroristický útok na turistický ruch

Další článek

Polská církev prohlásila antisemitismus hříchem