Po 30 letech se dočkal podmínečného propuštění z vězení bývalý americký námořní zpravodajský analytik Jonathan Pollard, který byl v listopadu 1985 zatčen a v březnu 1987 odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody za špionáž pro Izrael.

O Pollardově podmínečném propuštění bylo rozhodnuto koncem července letošního roku. Podmínkou však je mj. zákaz vycestování ze země po dobu pěti let. Dnes 61letý Pollard má přitom od roku 1995 izraelské občanství a chce se přestěhovat do Izraele. Tamní ministryně spravedlnosti Ajelet Šaked a Pollardovi právníci se již obrátili na prezidenta Baracka Obamu s žádostí, aby vystěhování umožnil, avšak mluvčí Národní bezpečnostní rady Bílého domu prohlásil, že prezident nebude v této věci intervenovat.

Pojďme si připomenout životní příběh Jonathana Pollarda, amerického rodáka z Texasu, který patří mezi nejznámější izraelské agenty, a zatímco pro jedny je hrdina, pro druhé je zrádce. Jediného Američana, který byl kdy odsouzen za špionáž pro spojenecký stát.

Pollard se narodil do židovské rodiny v texaském Galvestonu. Vyrůstal v Indianě a v šestnácti letech poprvé navštívil Izrael. Již od svého mládí cítil tento zapálený sionista vůči Izraeli silné pouto, které postupem času neustále sílilo. V roce 1976 dokončil studium politologie na Stanford University. O tři roky později začal pracovat jako analytik zpravodajské služby amerického námořnictva, známé jako NIS (Naval Investigative Service), předchůdkyně dnešní NCIS. Tehdy si poprvé, díky kontaktu s vysoce důvěrnými informacemi, začal uvědomovat, že by tyto informace měly být předány Izraeli, neboť se bytostně týkají jeho národní bezpečnosti.

V roce 1984 byl převelen pod Protiteroristické pohotovostní středisko (ATAC) Výzkumného střediska amerického námořnictva, kde získal přístup k přísně tajným informacím. Téhož roku jej jeden přítel seznámil s izraelským bojovým pilotem, plukovníkem Sellou, který v té době studoval na Newyorské univerzitě. Pollard se na základě přesvědčení, že USA porušují bilaterální dohodu s Izraelem, rozhodl Sellovi nabídnout předávání tajných informací. Celou další spolupráci a koordinaci pak prováděli agenti izraelské výzvědné služby Lakam, jinak též známé jako Oddělení vědeckých styků. Jediným Pollardovým motivem pro toto jednání přitom byl čirý altruismus a láska k Izraeli. Zprvu dokonce odmítal i jakékoli finanční či materiální ohodnocení. Nakonec však souhlasil s pravidelným finančním ohodnocením, včetně darů pro manželku Anne (seznámili se v roce 1981, svatbu měli v srpnu 1985 v Benátkách), kterou se svou činností srozuměl.

Celkem měl Pollard předat na tisíc dokumentů, které se podle jeho slov týkaly například irácké hrozby v podobě řízených střel, libyjského systému protiletecké obrany a celou řadu satelitních snímků, zachycujících kupříkladu velitelství OOP v Tunisku (spekulovalo se o tom, že Izrael tyto informace mohl využít při tzv. „operaci Dřevěná noha,“ během níž izraelské letectvo v říjnu 1985 velitelství vybombardovalo v reakci na teroristické útoky OOP; tehdejší ministr obrany Rabin však tyto spekulace rezolutně popřel), řadu míst v Iráku, Sýrii atd. Celkový rozsah předaných informací však nikdy nebyl zveřejněn. Pollard byl nakonec pro svou neobezřetnost odhalen a v listopadu 1985 poprvé zadržen a vyslýchán NIS a FBI. Všechny materiály, které měl doma, se jeho první manželce Anne podařilo předat Izraelcům. Po propuštění se společně s manželkou pokusil o vniknutí na izraelskou ambasádu ve Washingtonu. K jeho smůle však byl tehdejší izraelský velvyslanec, který byl s jeho působením srozuměn, mimo Spojené státy a jeho zástupce o něm nevěděl. Na ambasádu proto nebyl vpuštěn a namísto toho jej zatkla FBI. Následně byl obviněn ze špionáže a v březnu 1987 proti němu byl zahájen soudní proces. I když spolupracoval s obžalobou, byl nakonec odsouzen k doživotní trestu odnětí svobody. K pěti letům odnětí svobody byla odsouzena i jeho manželka Anne.

Izrael se k Pollardovi nepřihlásil a oficiálně uvedl, že z izraelské strany se jednalo o neschválenou akci, o níž neměli nejvyšší představitelé ponětí. Důsledkem Pollardovy aféry bylo nakonec rozpuštění Lakam. Že byl Pollard jeho agentem přiznal Izrael až v roce 1998. V roce 1990 se Pollard rozvedl se svou první manželkou Anne a v roce 1996 se díky korespondenci seznámil se svou současnou partnerkou, Kanaďankou Ester Zeitovou. Mezitím Pollard zažádal o udělení izraelského státního občanství a jeho žádosti bylo vyhověno. Paralelně proběhla řada kampaní za jeho omilostnění. Pollard dokonce několikrát podal žádosti o obnovení procesu; ty však byly zamítnuty.

Před jeho současným propuštěním zaznívaly v minulosti z Izraele žádosti o jeho omilostnění (často v souvislosti s probíhajícími mírovými jednáními s palestinskými Araby). Milost mu mohl udělit americký prezident, avšak žádný z nich, ať již republikán či demokrat, tak neučinil.  Za Pollardovo omilostnění se mnohokrát neformálně přimlouvali izraelští premiéři. Jako první tak učinil v roce 1995 premiér Jicchak Rabin. O tři roky později jej během mírových jednání u Wye River následoval současný premiér Benjamin Netanjahu (tehdy se však proti Pollardovu propuštění postavil ředitel CIA, který vyhrožoval svou rezignací). V předvolebním klání v roce 1999 se zase Netanjahu s tehdejším opozičním vůdcem Ehudem Barakem předháněl, kdo vyjádřil Pollardovi větší podporu. Významné podpory se Pollardovi dostalo v roce 2002, když jej Netanjahu, jakožto bývalý premiér, osobně navštívil.

Od 20. listopadu 2015 je Pollard po třiceti letech opět na svobodě. Žít a pracovat bude v oblasti New York City. V listopadu 2015 byl v izraelském parlamentu předložen zákon, který v případě schválení zajistí Pollardovi ze strany Izraele doživotně úhradu nákladů na bydlení, lékařskou péči a výplatu důchodu.

1 Komentář

  1. Pan Tau
    25.11.2015 – 13 Kislev 5776 v 17:08 — Odpovědět

    To je ale pěkné chucpe. Na jedné straně Izrael vyžaduje, aby Pollard mohl vycestovat z USA, na druhé straně sám brání Mordechaji Vanunovi v opuštění Izraele…

    0
    2

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Fašisté(?) versus Demokraté (?)

Další článek

Pomoc uprchlíkům? Pomáhejte knihou!