Nic proti Wikipedii. Jenom s Dänikenama se budu asi ještě nějaký čásek vnitřně prát.  Informace jsou super, ale vesmír je víc.

Je složitější. A nastavený  renesančně!!  A proto  u židů existuje jakási informační trojice. Chochma,  Bina a Daat.  Spolehlivá vesmírná obrana před Dänikenama z Wikiny.  Česky by se těm třem zdrojům informací a poznávání dalo říci : encyklopedické znalosti (chochma), intuice (bina)  a  skutečné poznání (daat).  Ve zkratce Chabad.

Před čím ale tahleta  chabad-trojice  svoji „rodičku“ –  jidiškajt –  ubránit nedokázala, je   (obrazně řečeno) Trojice „svatá“!  Jinými slovy křesťanský antijudaismus.  Ten kdysi otevřenou a nezamindrákovanou jidiškajt donutil  k tomu, že dnes všem Wiki-Dänikům  pšenka  zdařile kvete,  a to skutečně fest. Jidiškajt po staletích neblahé perzekuce už nemá potřebu sebe samu vysvětlovat  okolí, čímž dává prostor jim. A my pak z jejich konviček pijeme třetí a čtvrtý odvar kdysi velice kvalitní „first flash“.

Maličko se na tom také podepsal sklonek devatenáctého století, kdy jsme s objevem páry získali pocit, že teď už vidíme do všeho, o čem jsme předtím neměli ani páru.  „Aj padl, padl Babylon, ten velký…“, vniveč přišli všichni Dágonové a Aštarot, přetrval snad jen moloch, a dokonce i stolec papežský se  zhruba někdy po Napoleonovi rozkomíhal tak, že to dnes už ani otevřená řeč  o sexuálním harašení na prestižních vzdělávacích ústavech ani veletucty kondomů nezachrání. Narodila se nová modla – věda!

Jejích výdobytků se pak zmocňují Dänikeni a sázejí je na Wikinu, odkud pak jiní – říkejme jim kastro-Dänikeni  (což je slušné označení těch „bez koulí“) čerpají svoji *chochma. Bez *bina  a tudíž s totálně nulovou *daat.   Nic proti tomu, záleží na každém, čím se ukájí.  Problém nastane, když kastro-Däniken zatouží šířit světlo.  To se pak můžete dočíst, že žid nejí vepřové, protože se v horku pouště kazí rychleji a dá se jen udit, nikoli sušit jako ryba anebo bravčovina. A sežeňte tolik dobrého švestkového dřeva mezi cedry, piniemi a akáciemi!!  Dozvíte se, že židé trpěli morem o něco méně než křesťanská ulička, protože si z panické hrůzy před rituální nečistotou častěji myli ruce. Což je sice možná pravda, ale bez souvislostí je to jen tupá polopravda –  neboť je přinejmenším zapotřebí dodat,  že než dojde k rituálnímu umytí, musí být (a zase ne vždy) ruce umyty se stejnou „nerituální“ důkladností , jakou se myjí  vědecky moderní  ruce nežidovské. Oběti prý přinášely smíření a spásu (na tom stojí pořádný kus světa)  a obřízka se šmahem srovnává s obřízkou žen a jejím důvodem není nic jiného, než že je to hygieničtější (pravda) a pohodlnější (blud).

Přitom i sama věda, poté co absolvovala svou dívčí iniciační obřízku, už sama sebe krotí a začíná zjišťovat, že svět, vesmír i člověk vytvářejí  neuvěřitelně důmyslný a mnohaforemný eko-systém.  Kam patří  nejen všechno změřitelné a analyzovatelné, ale i nadstavba a duch.  Až do Guttenberga to bez opisovačů nešlo, dneska (díky knihtisku, jehož je Wikina jen prodlouženou virtu-rukou) už každý, kdo disponuje *binou sám pozná, zda se myši rodí ze špíny a kdo opisoval na právech v Plzni.  Jenom ta jidiškajt – rezignovavší na vysvětlovaní sebe samotné  – se tím pádem  bránit nemůže, a tak nás kastro-Dänikeni nezřídka ohromují skutečnými perlami.

Představte si to naruby. Co by asi řekl ten, pro něhož  je tzv. „smrt na kříži“ poměrně podstatnou složkou jeho lidského eko-systému na dänikenovský popis: „Vezmete jednoho – pokud možno obřezaného atleta – umístíte ho na dvě  příčná břevna v poloze s pokrčenými koleny, rozdrtíte mu kotníky hřebem a rozpaženého (to znesnadňuje ventilaci plic) ho na určitý čas zavěsíte. Vlivem komplikované respirace se mu v plicích začne usazovat voda, takže aby se „neutopil“ musí se na rozdrcených kotnících donutit vzepřít. Ohromná muka!!  Pravděpodobně omdlí – tedy do té doby, než ho špatné dýchání opět donutí se postavit. Běžní jedinci to vydrží tak den dva, ti s tužším kořínkem o něco déle, takže když váš už to mučení omrzí, je dobré přerazit jim holenní kosti, aby se už konečně přestali zvedat a plíce se jim mohly cele naplnit nevydechnutou párou. Po úmrtí se provádí  kontrola otevřením delikventova boku, odkud by měla vytéci voda a krev.  Bude-li v delikventovi navíc přítomen bůh v těle, je to podstatné za námi –  a zbytek je už jen o přijetí a vhledu…“ – Sice pravda, ale blud.

Ale o jidiškajt, o rituální nezpůsobilosti, její vnitřní symbolice a třeba i o kašrutu a obřízkách se takovéto dänikenoviny  dočtete beztrestně. Znějí možná stejně kuriózně, zasvěceně, poučeně a venkoncem i zajímavě, jako popis popravy ukřižováním, ale zdaleka nepostihují všechno.  Všechny elaboráty zpracované jen skrze *chochma,  jsou  svojí výpovědní hodnotou asi jako držadlo v trolejbusu anebo splachovadlo na klasických dvou nulách. Užitečné to je  a záleží venkoncem jen a  jen na vás, jestli si pak před jídlem ruce umyjete anebo ne. Ten, kdo je vyráběl, neměl v úmyslu nakazit vás žloutenkou. U některých Dänikenů si ovšem  jistý nejsem.  Píší, jakoby racionální důvody stačily…  Jenomže racio je jen třetina poznání.

Obřízku nelze vysvětlit pouze racionálně a už vůbec ne  hygienou. Ani prázdným omíláním patřičných biblických citátů. Je-li to skutečně smlouva (což bezpochyby je!), potřebujeme si „zabinovat“ (pochopit skrze *bina),   1) že se neprovádí v pubertě, jako třeba iniciační ulovení prvního lva někde u masajských dorostenců,  2) že ji původně má provádět vlastnoručně otec dítěte, tedy že nejde o chirurgický zákrok prováděný nějakým náboženským doktorem-obřezavačem,  ale že ten táta  ( až do doby než se funkce obřezavače – právě pro tu hrůzu z aktu obřízky – vygenerovala jaksi přirozeně)  měl  ale zatraceně festovní bobky, jestli si svého kluka nezabije, navíc  vlastnoručně …  3) Že  ten otec byl ve chvíli obřízky do jisté míry ve stejné pozici jako  praotec Abraham na hoře Moria, ačkoli patriarcha  vedl  podle dostupných pramenů plánovaný řez o něco výše.  A byl to právě Abraham, kdo tu smlouvu podškrtl jako první a ta smlouva se při podpisu (průchodem mezi poroztínanými obětinami) uzavírala o něčem docela jiném!! Že obřízka je  vlastně  jen jednou z klauzulí anebo dokonce teprve „dodatkem“ ke smlouvě.  Tyto souvislosti pak automaticky škrtají jak hygienu tak iniciační obřady a najednou je eko-systém lidské duše doplněn o  rozměr mysteria. A teprve potom přijdou k užitku i informace z Wikiny  (nikoli dänikenovské) a  trojúhelník je doplněn o  nezbytnou *bina. Takže může dojít i ke skutečnému celistvému poznání – *daat. I kdyby nakrásně v první fázi znamenalo jen tolik, že obřízka je mystická, mysteriózní, biblická, tradiční, neodmyslitelná  a snad i praktická…  Že ji  beztak nikdy naplno nepochopíme.  Nepochopíme, ale poznali jsme.  Sami sebe a  tím i svoji ochotu či neochotu přijmout ji anebo odmítnout. A jedině v tomto stavu dokáže být zlobivej adámek, co už v ráji chtěl volit mezi dobrým a zlým, šťastný.

Mimochodem – ale to určitě víte – když se píše o tom, jak Adam poznal svoji polovičku Evu, používá  hebrejština sloveso reprezentující právě  onen  třetí úhel prožitku. Praotec naši pramáti ani „nezachochmil“ ani „nezabinoval“. On ji „poznal“ skrze *daat. Dneska bychom řekli  – zapojením celého eko-systému lidských dispozic, včetně mystéria a duchovního rozměru.   Ten se, panečku, měl …

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Přečtěte si také od autora: Na velikosti nezáleží

Podívejte se na video od Achaba: První žid