Něco je potřeba pochopit. Že se nový systém zdanění zaměstnaneckých výhod nelíbí ani samotným zaměstnavatelům.

Pokud jsem to pochopil správně, tak stát chce po firmách odvést daň z přidané hodnoty nikoliv z toho, co ta která výhoda stála, ale z toho, jaká je její reálná cena na trhu.

Prostě stát je neotesánek a každá kačka do rozpočtu je mu dobrá. Občas jde ale přes mrtvoly, ty ekonomické. Konkrétně u těchto benefitů by cenu na trhu určoval kdo? Vyhláška ministerstva s jednotnou cenou? Ale vždyť třeba ubytování stojí určitě méně v Horní Dolní než v Brně. Že by v té vyhlášce byly zohledněny i jednotlivé lokality? Pak by při množství různých benefitů, firem, oblastí podnikání, lokalit apod. měla vyhláška velikost bible.

Takže budou ty ceny určovat jednotlivé finanční úřady? To známe, co úřad to názor. Ba se dá říci i co úředník to názor. Prostor pro korupci jak stvořený. Ale nejlepší je, že ani sami zákonodárci a úředníci v tom nemají jasno. Ministerstvo dopravy „pozastavilo“ vydávání režijních jízdenek, protože si neví rady s novou cenou. Požádalo proto o bližší informace Ministerstvo financí. Je toto vůbec možné???

No a kdo to tedy má vědět, když už ne samotný státní aparát? Soukromý sektor nemá čas a náladu se zabývat hrátkami slovíček zákonodárců, kteří všichni stejně žijí jen z toho, co ten soukromý sektor vyprodukuje. Toto vše je důsledek zaplevelování právního systému různými výjimkami, přílepkami k zákonům, novelizací novel. A to vše tvořeno jen proto, aby stát zbaštil co nejvíce, co nejdříve a taky podle toho, která lobby byla silnější. Nejmarkantněji s tím začala Špidlova vláda novelou zákona o DPH, kdy zavedla placení DPH již ze záloh.

Aby bylo jasné, daňové zvýhodnění benefitů neobhajuji.

Jak by to ale bylo jednoduché, kdyby prostě zákon zněl třeba: firma poskytuje zaměstnancům výhody a tyto výhody nejsou nákladovou položkou. Jinými slovy by to bylo již ze zdaněných peněz a byla by to jen dobrovůle firmy. Aby nedošlo k dvojímu zdanění, tak by zaměstnanci tyto výhody, jakožto své (nemateriální) příjmy již nedanili. Nebo opačně, pro firmy by tyto nemateriální výhody byly daňově uznatelné náklady, ale zaměstnancům by se o jejich hodnotu zvyšoval základ daně. Jinými slovy by to zdanil zaměstnanec. Bez dalších výjimek a dodatků.

Při současném stavu věci pokud by nějaká firma chtěla svým zaměstnancům nějaký ten benefit zavést a doposud to nedělala a nemá s tím zkušenosti, tak si buď musí zaměstnat navíc odborníka, nebo někdo stráví určitě pár týdnů studiem různých vyhlášek a zákonů a stejně nebude mít jistotu, že jeho názor na provedení a zdanění bude shodný s názorem příslušného referenta na jeho finančním úřadě. Toho referenta může požádat o právně závazné stanovisko. Samozřejmě za úplatu, jak jinak.

Není pak pro firmu lepší to tedy nechat plavat a radši zaměstnancům nic neposkytovat?  Často to tak asi končí. A tam, kde to již zmákli a něco poskytují, nastoupila od ledna novela zákona, která věc dělá ještě nepřehlednější, než byla. Sami zákonodárci již ani sami nevědí, jak z té změti zákonů ven a přitom zachovat nebo zvýšit příjmy nenažraného státního rozpočtu. Tomu se neříká podpora podnikání, dámy a pánové!

Autor: Tomáš Flaška

Přečtete si také od autora: Komu by ČSA bylo líto?