Pavel Kohout (1967) český ekonom a ekonomický publicista.

Pracoval jako ekonomický analytik pro řadu firem (např. PPF či ING). Působil jako poradce českých ministrů financí. V letech 2002 až 2003 v týmu Bohuslava Sobotky (ČSSD), v letech 2004 až 2006 v týmu Vlastimila Tlustého (ODS). Je spoluzakladatelem firmy Partners.

Vážený pane Kohoute, obdivoval jsem, když jste se svými kolegy zakládal společnost Partners. I Vaše tzv. H1 – „Finanční poradenství jinak“ –  svědčilo i svědčí o tom, že máte vize Vaší společnosti. Myslíte, že vize jsou nutné pro dobrý start společnosti?

Vizi potřebujete, i když jdete koupit rohlíky do krámku přes ulici. Pochopitelně, že při startu Partners jsme měli nějaké představy, a to poměrně konkrétní. Věděli jsme dost přesně, co chceme dělat a čemu se naopak vyhnout. Ve vedení společnosti máme lidi s obchodními zkušenostmi, s manažerskou praxí a se zkušenostmi při tvorbě podnikatelských plánů. Vize je víc než jen ideál. Je to také hodně počítání v Excelu.

Domníváte se, že v době krize, je dobrý nápad oceněn mnohonásobně lépe, než mimo krizi?

Asi bychom měli o něco lepší čísla, kdybychom začali na prahu éry konjunktury, ale naše výsledky víceméně odpovídají té zmíněné vizi.

Období krize se od období konjunktury liší tím, že v době nedostatku peněz se dostane jen na dobré projekty. Naopak během konjunktury se dostane i na ty špatné. Čím levnější a dostupnější peníze, tím více špatných projektů. Konjunktura je vlastně přípravné období pro krizi, kdy ty špatné projekty vyhřeznou na povrch.

Jak se Partners jako poradenská finanční firma postavila k evropské vyhlášce MIFID? Máte nějaká modelová portfolia, nebo vše je na uvážení a v rukou poradce?

Bereme toto téma velmi vážně. Zde není prostor pro hazard nebo lehkomyslnost. I když MIFID nepovažujeme za ideální, snažíme se co nejlépe přizpůsobit. A to ze dvou důvodů. Za prvé nechceme mít potíže s Českou národní bankou. Za druhé, i bez MIFIDu a ČNB chceme poskytovat klientům dobré služby. Proto naši poradci (správný termín zní zprostředkovatelé) zdaleka nemají volnou ruku. Jsme dost přísní, kontrolujeme produkci, hledáme možné případy „miss-sellingu“, vyžadujeme dodržování všech vyhlášek a předpisů.

Na druhé straně našim lidem nabízíme špičkový software, který jim usnadňuje administrativu a zrychluje výplaty provizí. Poskytujeme informační, právní i poradenskou pomoc, která zahrnuje i použití databází našich obchodních partnerů, kde jsou časové řady obrovského množství cenných papírů. Poskytujeme školení v oblasti obchodu, manažerských schopností i financí.

A když kdokoli z naší sítě neví, jak dál, má vždy možnost konzultovat centrálu.

Když zavzpomínáte na své první či druhé setkání s Petrem Kellnerem – jaký jste z něj měl pocit?

Tenkrát, v roce 1993, to byl prostě jen takový trochu zarostlý chlápek v džínách a tričku. V nich ostatně chodí s oblibou doposud. Ale měl to v hlavě srovnané a věděl, co dělá a proč to dělá. I když to co někdy dělá… Můj názor nejlépe vyjadřuje ta skutečnost, že jsem ze skupiny PPF odešel.

Je nejbohatší Čech Vaším vzorem? Má být Partners také jednou firmou s obratem o řád či dva vyšším?

Jen do jisté velmi omezené míry. Oceňuji jeho schopnost vidět dopředu. Sdílím jeho zálibu pro uměleckou fotografii. A to je asi všechno.

V Partners jsme si řekli, že nechceme klienty zadlužovat a nechceme je okrádat na poplatcích. V jedné pojišťovně říkají našim pojistkám „neloupeživé produkty“. To o něčem, myslím, vypovídá.

Pochopitelně nečekáme, že se dostaneme k podobné „ráně“, jakou byla privatizace České pojišťovny. I když něco podobného by nám obrat řádově zvýšilo, to je pravda.

Jak myslíte, že bude pokračovat současná krize? Co radí ředitel pro strategii? Co byste doporučil stávajícím klientům, kteří mají stále vysoké ztráty ve svých portfoliích?

V době vzniku Partners byly akciové trhy vysoko. Museli jsme tehdy v řadě případů tlumit nadšení, zejména u investic do Číny. Naopak v době nejtěžšího psychického stresu na přelomu let 2008/09 jsem povzbuzoval, aby lidé nepropadali totální skepsi, svět se nehroutí, živost jde dál, nejsme v roce 1929. Mnoho lidí má tendenci kupovat v euforii akcie draho, jako třeba v létě 2007, a pak je prodávat v panice levně, jako třeba v prvním čtvrtletí roku 2009.

Nejsem neomylný, nikdo není, ale je možné a nutné krotit tyto emocionální výstřelky.

Nyní se světová ekonomika dostává z recese, o čemž svědčí řada ukazatelů. Zároveň ale probíhá evropská finanční krize. Jaké bude mít důsledky? To by bylo na delší povídání…

Už jste někdy slyšel o košer podílových fondech? V USA existují rabíni, kteří židovské komunitě radí kam investovat a vznikají i takové fondy kolektivního investování. Umíte si představit, že třeba papež Benedikt, by radil katolíkům kam investovat? Myslíte si, že vůbec ví, že je nějaká finanční krize?

Takovýchto fondů je relativně málo a u nás už vůbec ne. Dokážu pochopit, že někdo má zájem, aby svými investicemi nepodporoval například lichvu, hazard nebo alkohol.

Co papež radí katolíkům, nevím, protože nejsem katolík. Nicméně církev je jednou z nejstarších finančně-majetkových institucí na světě, takže má mnoho zkušeností a osvědčené know-how. Tradičně preferuje nemovitosti a drahé kovy, což jsou majetková aktiva, jejichž hodnota dlouhodobě roste s inflací. Žádné složité konstrukce jako deriváty, atd. Finanční krize je pro instituci s tak dlouhou tradicí pouhou epizodou.

Věříte v Boha?

Kompletní odpověď na tuto otázku zná jen On.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj

Autor: David Fábry

Přečtěte si také od autora: Interview s Patrikem Nacherem