Šéf Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal byl obviněn ze způsobení škody přes 900 tisíc korun užíváním dvou pražských bytů. Pokud mu bude prokázána vina, hrozí mu trest odnětí svobody na dobu od šesti měsíců až do pěti let.

Na celé Dohnalově kauze mě jako řadového občana zaujala jiná věc, a tou je jeho cílené vyhýbání se zaplacení uložené pokuty ze strany kontrolního výboru Poslanecké sněmovny. Většině z nás by totiž už dávno v podobné situaci stál za dveřmi exekutor.

Jedná se o pokutu ve výši 50.000 korun, kterou poslanci kontrolního výboru uložili již v polovině března Dohnalovi za to, že do svého úřadu loni nepustil poslanci najaté kontrolory, kteří se měli podívat na údajné chyby v hospodaření NKÚ. Dohnal je dlouhodobě kritizován za plýtvání prostředky svého úřadu. Jeho zaměstnavatel mu platil dva luxusní firemní vozy BMW řady 7 i rodinné auto Peugeot 807. Kromě bytů mu stát hradil také garáž a úřad pod jeho vedením čile utrácel za drahá umělecká díla.

Jediným faktickým trestem pro Dohnala byla zatím právě ta uložená pokuta za znemožnění kontroly NKÚ. Co se týká placení uložených pokut však situace není ani zdaleka tak komplikovaná, jako ostatní záležitosti kolem vykutáleného šéfa NKÚ. Je s podivem, co všechno si může tento státní úředník dovolit, když ani pokuty se na něj nevztahují. Pět týdnů poté, co byla pokuta kontrolním výborem schválena a potvrzena si ve zprávách České televize její člen postěžoval, že zatím není jisté, že si pan Dohnal oznámení o uložené pokutě vyzvedl. Jinými slovy z toho plyne, že pan Dohnal si nejspíš zásilku zatím nepřevzal a tím se tedy patrně podle jeho výkladu nic neděje.

Kromě toho, že se proti uložené pokutě již před časem odvolal a tedy o ní zcela jistě ví, mýlí se i v tom, že je možné se zaplacení pokuty vyhnout nepřevzetím dopisu. Zaslaný doporučený dopis či jiný druh obsílky se považují za doručené uplynutím doby, po kterou byly na poště uloženy. Může to být 10 nebo 15 dnů, pouze ve výjimečných případech může odesilatel prodloužit lhůtu pro vyzvednutí na 1 měsíc. Tak jako tak tato doba v Dohnalově případu již uplynula.

Nastává tedy vzorový příklad, kdy se podle zákona na písemnost pohlíží, jako by byla doručena, i když si ji adresát v úložní době nevyzvedl. V důsledku toho lze i celé případné následující řízení provést v nepřítomnosti obviněného například z přestupku. Stejným způsobem lze provést ústní jednání, pokud si obviněný z přestupku písemnost vyzvedne, ale bez náležité omluvy a doložení důvodu nepřítomnosti se k ústnímu jednání nedostaví. Také exekuce může být nařízena, i když jste se nikdy nedostavili k soudu nebo nereagovali na výzvy k vyzvednutí doporučených zásilek.

Otázkou také je, jestli je přípustné, aby státní úředník v tak vysoké funkci dlužit něco svému zaměstnavateli? Nemohla by mu být uložená pokuta přímo stržena z platu? Podle mého názoru by čistě teoreticky mohl každým dnem za dveřmi Dohnalova nynějšího skromnějšího bydlení zazvonit exekutor, neboť je fakticky dlužníkem, který se navíc snaží poměrně průhledným způsobem vyhnout placení. Zdá se však zatím, že pro šéfa NKÚ naplatí nic – ani zákony, ani kontroly, ani dohled Poslanecké sněmovny. Uvidíme, jak nakonec všechna ta obvinění, kárná řízení a žaloby na Dohnala dopadnou. Jisté je, že on sám si nyní již pouze ústy svého právníka připadá čistý jako lilie a je přesvědčený o tom, že nic špatného neudělal. Tak si můžeme společně s panem Dohnalem nad tím vším alespoň zakroutit hlavou…

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také od autora: Utopit či zachránit zlobivé řecké dítě?