Rozmýšlel jsem se, zda na článek „Zrození a pád ekonomického smyšlení“ od Davida Šrámka napsat reakci k článku nebo nový článek. Jak David uvádí, jsme v oblasti ekonomickém myšlení nyní „svědky něčeho nového“ a „často zapomínáme na věci sice staré, o to více časem prověřené…“.

Vždy ve zlomových situacích (např. v krizi) hledají vládnoucí elity rychlá, snadno pochopitelná, u lidu populární řešení ekonomických problémů. Bohužel většinou odvrhují klasická, osvědčená řešení jako zastaralá a jejich nová řešení často bývají nesprávná, ba přímo škodlivá.

Sám David je obětí (ne vyčítám mu to, protože skoro 100% učebnic toto tvrdí) těchto řešení vládnoucích elit. Za staré a osvědčené směry ekonomického myšlení považuje neoklasický a keynesiánský směr. Netvrdím, že jsem expertem na vývoj ekonomického myšlení, ale prokousal jsem se trochu dále. Dále upozorňuji, že není mým cílem rozebírat jednotlivé ekonomické teorie.

Prvními velkými ekonomy byly křesťanští učenci (většinou katoličtí kněží či mniši). Např. rektor pařížské university (jedné ze čtyř prvních universit na světě) Jean Buridan (1300 – 1358). Či jeho žák Mikuláš Oresme (1352 – 1382) nebo scholastik Martín de Azpilcueta (1493 – 1586), kardinál Cajetan (1468 – 1534) a další a další křesťanští učenci.

Co se ovšem nestalo. Za Francouzké revoluce se novým vládnoucím elitám nehodilo, aby základní myšlenky nového ekonomického uspořádání pocházely od těch „zpátečnických nepokrokových“ církevních hodnostářů. Proto byly jejich zásluhy o ekonomickou vědu „vymazány“. To ovšem neplatí o jejich myšlenkách, protože na ně navázali velikáni klasické ekonomie jako např. Adam Smith.

Důležité ekonomické myšlenky začaly vznikat přibližně 500 let před Adamem Smithem. Tím, ale nechci snižovat jeho přínos. Ve vědě je častým jevem, že se nové myšlenky vynořují v surové podobě, které porozumí pouze část posluchačů. Časem se jejich výklad zlepšuje, až vyústí do podoby, kterou začnou chápat prakticky všichni (to je pravděpodobně případ Adama Smitha). Věda potřebuje oba typy vědců.

Protože rozvoj průmyslu a obchodu se pak soustředil do anglicky mluvících zemí „nabyli vrchu“ anglicky píšící ekonomové, také měli nejlepší marketing. To vyhovovalo vládnoucím elitám. Ekonomická teorie se pak vyvíjela od 18. století přes klasický po neoklasický směr.

Dominovala ekonomická teorie založená na trzích. Ovšem s příchodem velké hospodářské krize počátkem léta 1929 byly dopady této krize na voliče kruté. Vládnoucí elity potřebovaly zlepšit ekonomickou situaci svých voličů a ukázat, že „něco“ pro to dělají. Začaly proto zasahovat do přirozeného chodu tržních mechanizmů. Bohužel krizi tím protáhly až do začátku 2. světové války. To jim ovšem nevadilo v konstatování, že se neoklasická ekonomická teorie neosvědčila. Jako na zavolanou se objevila Keynesova teorie připouštějící blahodárný vliv zásahů do tržních mechanizmů. Kdyby nebyla velká krize, pravděpodobně by Keynes nezískal, tak velký vliv.

Dominance Keynesova přístupu pokračovala i po 2 světové válce. Přispěla k tomu i existence socialistických států, protože se vládnoucí elity obávaly radikalizace svých voličů v případě negativních dopadů krize na ně.

Aby, to nebylo tak jednoduché ještě jednu poznámku. Každé poznání (věda) má tři oblasti: algoritmizovanou, pravděpodobnostní a ještě neznámou. Vysvětleme si to na příkladu gravitačního zákona. Velmi dávno lidé o gravitaci neuvažovali a gravitační zákon byl skryt v oblasti neznámých vztahů. Postupem času si lidé všimli, že předměty z vyšších míst padají dolů k zemi. Nevědělo se ovšem jak rychle a na čem to závisí. Předpokládalo se, že s velkou pravděpodobností těžší předměty budou padat rychleji než lehčí. Vztah se přesunul do pravděpodobnostní oblasti. Až Issac Newton zformuloval gravitační zákon ve formě rovnice. Gravitační zákon dostal algoritmizovanou podobu. Kdo tomu nevěří, může si jeho platnost ověřit experimentem.

V ekonomii, která pojednává mnoho o chování lidí, zůstává mnoho vztahů v pravděpodobnostní fázi a experimenty lze provádět pouze v omezené míře a většinou nelze zaručit shodné vnější podmínky experimentu. Z tohoto důvodu nelze jednoznačně říci, která ekonomická teorie je ta správná. Každá teorie platí za nějakých předpokladů a obsahuje své pravděpodobnostní vztahy. Tím nechci říci, že to platí pro každou ekonomickou hovadinu. Ekonomie je věda a tak má i přes své „nedostatky“ vzhledem k fyzice určitý řád a konsenzuálně přijímané postupy.

David správně postřehl, že v současné době vládnoucí elity se ve své politice nedrží doporučení danými neoklasickou či keynesiánskou ekonomickou teorií. Šlo by říci, že se nedrží ani zdravého selského rozumu. Není tomu tak – elity nejsou hloupé.

Jak běžel čas, přirozeně se v těchto elitách objevili lidé, kteří využili svou moc k tomu, aby se obohatili na úkor druhých. Ostatní to včas nepostřehli, a když postřehli, bylo pravděpodobně již pozdě. Jedním z kanálů tohoto obohacování jsou různé exotické investiční nástroje, kterým dovolím si konstatovat, pravděpodobně rozumí pouze jejich tvůrci. Ve svém důsledku tyto investiční nástroje přerozdělují bohatství k těm „chytřejším“ a zvyšují nerovnováhy na trzích.

V současnosti sklízíme plody těchto tržních nerovnováh. Vládnoucí elity se snaží jejich dopady na své voliče posunout v čase a tím je zmírnit. Co všechno se děje ví pravděpodobně pouze velmi, velmi malá skupina těchto elit. Mnoho informací, které bychom potřebovali pro správně posouzení situace, se na veřejnost nedostane. Možná je to dobře.

Ven proniknou pouze dílčí zprávy. Např. jeden americký bankéř řekl, když už bylo po všem, že on a jeho kolegové ve vrcholící krizi v USA volali manželkám, aby vybrali z bankomatů maximum hotovosti. Reálně hrozilo, že peníze uložené na účtech se stanou nedostupnými. To by způsobilo v USA a následně v celém světě super krizi, která by se vymkla kontrole vládnoucích elit. Nezbylo nic jiného než do bank napumpovat astronomické částky z peněz daňových poplatníků a vytištěním nových nekrytých peněz. Důsledkem, posunutým v čase, je růst cen a především cen potravin a surovin. Jistě na růst cen působily i jiné faktory, ale nekryté dolary byly tou příslovečnou poslední kapkou. Růst cen potravin způsobil arabské revoluce atd.

David ve svém článku doufá, že se zrodí nový směr ekonomické teorie – nazývá ho racionálně politický. To myslím není nutné. Je ovšem třeba rozlišit ekonomickou teorii a nutné kroky vládnoucích elit při zkrocení vypuštěných džinů těmi „chytřejšími“.

V ekonomické teorii již dlouho existuje teorie, která lépe popisující vznik krizí a co více dávající návod jak zajistit menší volatilitu ekonomiky a dobu trvání krize. Jde o směr ekonomické teorie nazývaný rakouská škola.

Rakouská škola přímo navazuje na velké církevní ekonomy. Vznikala koncem 19. století v Rakousku Uhersku a v Německu. Měla tu smůlu, že obě země prohráli 1. světovou válku a v mezidobí do 2. světové války nebylo příhodné klima pro rozvoj věd v těchto zemích a také anglicky hovořící země se, možno říci, dívali na německy mluvící ekonomy s opovržením. A Hitler přímo pronásledoval ekonomy rakouské školy.

Nic méně myšlenky rakouské školy přetrvaly do dneška a existují stále ekonomové hlásící k rakouské škole, kteří bádají dále. Jde ale o stále nemainstreamový směr. Např. ekonomové hlásící se k rakouské škole upozorňovali dlouho před současnou krizí na její příchod. Pan Ben Bernake je zesměšňoval. Když krize nastala pan Bernake povýšil na šéfa FEDu a rakouská škola zůstala nemainstreamovým ekonomickým směrem.

Kdo se chce dozvědět více o rakouské ekonomické škole ať se podívá do wikipedie či do publikací Liberálního institutu. Já se k ní chci vrátit v samostatném článku – zaslouží si to.

Co brání vládnoucím elitám vzít si poučení z rakouské školy? Jedním z důvodů je, že by jedním ze základních opatření bylo prakticky zrušení exotických investičních nástrojů. Ovšem tím by se sáhlo na biliony dolarů možných výdělků těch „chytrých“.

Poznámka na okraj. Podobný případ máme u nás v hodně malém rozsahu. Někteří naši spoluobčané vozí do sběren např. víka od kanálů. Všichni to považují za špatné, ale sběrny víka berou stále a to i v noci. Ti, co vozí víka, dostanou pár korun, ale jsou i tací, kteří na tom vydělávají miliardy Kč. A tito si zajistí, že to bude pokračovat i dále. Tento příběh je o částkách o mnoho řádů nižších než co vydělávají ti „chytří“.

Autor: Natan