Psal jsem zde již, že všichni ekonomové při kritice Eura podceňují jednu jeho obrovskou roli – stabilizaci míru v Evropě. Pokud existuje sebemenší jiskra naděje na jeho záchranu, tak je potřeba se z ní pokusit vykřesat oheň.
A teď je jedno co to bude stát. Jakákoliv cena je vždy nižší, než kdyby si některé národy vjely vojensky do vlasů. A u Evropanů si nedělám iluze, že k tomu nemají daleko. Nemyslím si, že by duo Merkozy (Merkelová a Sarkozy) lhalo jenom pro svou ješitnost. Určitě mají tým odborníků a ten jim říká, že tu naděje na zachování Eura je. Třeba malá, drahá, ale je.
Tak a teď dost úvah filosofických a pojďme na to trochu početně. Tak předně rozpad eurozony je jenom krokem zpět. Vznik národních měn sice prospěje jednotlivým ekonomikám, ale celku jako Evropě uškodí. Síla Evropské Unie je právě v její velikosti při globálních ekonomických hrátkách. A Asie si již dlouho brousí zuby, o Americe nemluvě. Tak se rozpadneme, bude krátkodobě lépe, dlouhodobě ale určitě ne.
A teď už konkrétně k oné půjčce. Zmíněných 90 miliard korun nemáme půjčit Eurozoně, ale Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) a to je setsakramentský rozdíl. MMF je snad nejspolehlivější bankovní institucí na světě. Jeho krach by bylo asi něco, jako dopad obrovského meteoritu a následné přírodní devastace celých kontinentů. Prostě něco nepředstavitelného. Vrácení půjčky je tedy velice jisté, a to ještě s úrokem.
Snad poprvé v dějinách bychom si nepůjčovali my sami, ale místo projedení peněz, jak jsme to úspěšně dělali posledních dvacet let, bychom peníze někam vložili, odkud by se vrátily i s úroky. Troufám si tvrdit, že i při případném krachu eurozony. MMF je dostatečným garantem návratnosti.
A za pár let se vrácená půjčka setsakramentsky hodí. Peníze jak když se najdou na chodníku. Když už nejsme schopni se sami dostatečně krotit ve výdajích (návrh rozpočtu na rok 2012 při plánovaném růstu 2,5% a přesto schodek 105 miliard je pro mě k smíchu) a nejsme schopni rozumných investic, tedy takových, které v budoucnu přinesou zisk, tak snad radši můžeme ty peníze půjčit s budoucí návratností. Pořád lepší než je projíst, vypustit do WC a následně jenom spláchnout kanálem.
Lze namítnout, že půjčka by nešla z prostředků státního rozpočtu, ale z devizových rezerv České národní banky. Ano, jistě. Ale ty rezervy jsou drženy v Eurech? A co by z nich po zániku Eura zbylo?
Autor: Tomáš Flaška
Autor
5 Komentářů
Já na to pohlížím, milý kolego, z hlediska kupeckých počtů svých předků tak v 17. století o.l., kteří to dotáhli, pravda, k vyblýskaným rukávům svých kaftanů za cenu lepšího vzdělání pro své děti. Přiznávám, že se “neúčastnili ekonomických hrátek”, byť možná, možná (v rámci třeba globální Východoindické společnosti, nebo Casa de las Indias), mohli. Nemyslím si, že existence islandské, norské, švédské a dánské koruny je ohrožením míru, naopak, mohl bych dát příklad balkánského regionu, kde platí heslo :”€uro naš novac”, a přitom jde o trvale rizikovou oblast. Ano, MMF je stabilní institucí (pokud zrovna nepůjčí Ekvádoru a Argentině, kteří odmítnou dluhy splácet). Ale byli bychom jedinou zemí EU, která by ECB půjčila přes MMF a nebo by tak učinilo všech 27 zemí mínus Británie? Zlatý poklad republiky skončil v eurobondech (bez komentáře). Je tedy pravdou, že bychom čekali, kdy africká Gambie vrátí peníze MMF, aby je fond mohl redistribuovat věřitelům, tedy i nám? Nevím, zda půjčení části devizových rezerv země je investicí v pravém smyslu slova. Tou jsou investice do základních prostředků, lidí atd., tak jak to dělá řekněme Čína, nebo její tchajwanská část. V této souvislosti bych ani neřekl, že za dvacet let někdo něco projedl. Co se událo, bylo vyvedení miliard z této země (třeba KOBkou do Švýcarska) za účelem “obratu kapitálu”. Ach, jak prosté. Vždyť část kapitálu se vrátila. Nevrátily se jiné sumy (o dvanáct miliard se ani moc neusiluje- viz MUS) utrácely se peníze na Pandury, Dinga, Gripeny…prohrané arbitráže (Nomura, Nova) také udělaly vítr ve státní kase. Summa sumárum, při tomto stavu hospodaření by byl každý obchodník minulosti do týdne plejte. Tak to vidím já (jistě námět na polemiku), protože soudím, že Rotschildové mezi námi se vyskytnou mezi těmi statisíci, kteří vždycky vycházeli tak tak, ale hlavně věděli, že nula od nuly pojde. Patent na rozum -ovšem- nemám.
Sid: jistě, každý má na věc jiný názor a tak je to v pořádku. Jenom ktěm rozkrádačkám. Když sečtu vše za 20 let, všechny Grossy, Bartáky, Mrázky, … a další a další, kolik mi vyjde peněz? Desítky miliard, a to hodně přeháním. Schodek rozpočtu je momentálně KAŽDÝ ROK cca 100 miliard. Ty rozkrádače neobhajuji. Ale z hlediska hospodářství je to nepodstatné. Z hlediska morálky samozřejmě hrozné. Ale my těch 100 miliard ročně prostě stále prožíráme.
ja myslim, ze nekde se hovorilo ze kuponovka a tunely nas pripravily o nejakych 700 miliard. takze v tomhle (korupce, tunel, predrazene zakazky) ja bych zase videl vetsi problem nez v tom, ze se rozpocty prozraly.
evropska unie by mel byt podle meho humanisticky, kulturni projekt a taky aby nas nesezrali molochy rusko, usa, indie, cina, proto jsem pro eu i kdyz ma mnoho mnoho problemu.
když budu mít c a k licenci na palírnu a šenk v Somboru, ale do kšeftu si pustím lidi, kteří mně budou brát krejcary a půlzlatníky přímo z kasy, skončím stejně, jako ten stát s Grossem a spol. Současný hlavní ekonom Raiffeisenbanky, Pavel Mertlík, jako ministr financí, prodal IPB Banku KCB za 1 Kč. Výsledně: londýnská arbitráž ocenila IPB v době přepadu komanda na 35 miliard Kč, čili Mertlílk prodal se ztrátou 34.999.999,- Kč. Navíc (bylo tam “české pivo”) se tato aktiva nevrátila, a Nomuře se platilo 10 miliard na základě této arbitráže. Také se rušilo trestní stíhání bankéřů japonských (nesměli by do EU) Čili cena -43 miliard, ztráta hodnotných aktiv a pád desítek firem: ČSOB automaticky úvěrování po IPB nepřevzala. MMF chce pomoci při záchraně 1/3 ekonomik EU, ČR má 0,31 pct. hlasovacího práva v MMF (nátlak-směšné?), riziko je tedy stoprocentní (už je lepší to darovat) a jaké jsou podmínky “úvěru”, doba splatnosti, měna (snad euro?)…Rezervy jsou “pro lidi, co tomu jako já nehoví” rezervami na horší časy. Tedy, čím bude ČNB plnit své zákonné poslání, třeba intervenci ve prospěch vlastní měny pro udržení kursu? Zbytkem rezerv (tvořeny dluhopisy EU, pokladničními poukázkami, zbytkem zlata…)? A asi bych ještě konstatoval, že Řekové a spol. (Italové, Portugalci) vyvedli svá depozita do CHF, i za cenu sankčního úroku. Píše-li Bundesbank, že za 14 dní spotřebovaly evr. banky prostř. swapů FEDu 800 miliard eur, je těch 200, na nichž se máme podílet 86 miliardami, jen plivnutím do bezedného hrnce. Symbolické gesto- na dva dny záchrany…Jim to nepomůže, a nás to může zničit (podobná žádost tu nebude naposled).
oprava: částka byla myšlena v tisících v celých je to 34,,999,999.999,-Kč