Psal jsem zde již o tarifní džungli našich mobilních operátorů. Podstatné je mlžit, mlžit, mlžit.

Jinými slovy mít tarify sestavené tak, aby se v nich nikdo nevyznal. A provádět časté změny, když už se někomu podaří do tajů proniknout.

Nemíním riskovat obrovské platby a před odjezdem na dovolenou si proto zakoupím předplacenou kartu, kterou vložím do telefonu a s tou se občas připojím k internetu, jen kvůli těm nejnutnějším věcem, jako je například okamžitá předpověď počasí pro lokalitu, kde se zrovna nacházím. Odbourám tak i riziko, kdy budu připojen na nějakou místní WiFi síť, že se mi telefon nenápadně přeloguje na síť GSM a já o tom nebudu vědět. Pak bych se nedoplatil. V tomto případě bych ztratil maximálně výši kreditu na té předplacené kartě. V mém případě 200 Kč.

I studoval jsem datové tarify předplacených karet Vodafonu. A nestačil jsem se divit. Když jsem si to v cenících přečetl podruhé, tak jsem nevěřícně zavolal na infolinku a radši se zeptal, jestli to chápu správně. Chápal jsem to naprosto správně. Připadalo mi, že i operátorka je vyvedena z míry. O co jde?

Jeden megabyte přenesených dat stojí v tuzemsku 60 korun, zatímco v zahraničí stojí stejné množství přenesených dat korun 30.

Vodafone prostě své tarify už znepřehledňoval tak dlouho až ztratil sám přehled a zamotal se do toho. Paradox této cenové politiky snad už ani není potřeba dál zdůrazňovat.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: Malé jaderné elektrárny