V předchozím článku jsem uvedl návrhy některých úředníků ministerstva financí na řešení předpokládaného výpadku ve státním rozpočtu na rok 2012. Abych však jen nekritizoval, přicházím s několika náměty, které by dle mého názoru mohli pomoci. Předem však upozorňuji, že se jedná spíše o obecné proklamace, které nejsou výrazněji propočítány.

Často se objevují náměty na zvýšení různých daní (nejčastěji korporátních či opětovné zavedení progresivního zdanění – i když současná podoba daně z příjmu fyzických osob v sobě stále má, alespoň do určité úrovně, zabudovanou progresy) – o obludnosti návrhu komunistů vypočítávat daň z příjmu právnických osob nikoli z hospodářského výsledku, ale tržeb, raději moc nehovořím. Ovšem co tak jít na to z opačné strany a stát se, mnohými tolik proklínaným, daňovým rájem. Cesta je relativně jednoduchá. A to snížit daňové sazby, zjednodušit výpočet daňového základu a zrušit obrovské množství výjimek u všech daní.

Ovšem to se lehce řekne a hůře udělá. Proti tomu by se zvedla obrovská lobby mnohých, kteří právě z daňových výjimek výrazně profitují.

Ovšem zlomit jejich odpor by nebylo marné. Uveďme si jeden příklad za všechny. Nová směrnice o správcích alternativních fondů AIFMD, která by měla být implementována do národních legislativ v polovině roku 2013, bude povinně regulovat správce alternativních fondů a fondy samotné a to bez ohledu na typ aktiv. Nově se tak pod regulaci dostanou i subjekty, které zatím na území Evropy většinou regulovány nebyly (hedge fondy, private equity fondy, real-estate fondy, infrastrukturální fondy a další). Vzhledem k tomu, že je tato směrnice povinná a přechodné období pro regulaci subjektů krátké, vzniká jednorázová obchodní příležitost daná tím, že stovky či tisíce takto dotčených subjektů budou muset zvolit pro své podnikání vhodný domicil. Za favority jsou považovány Malta, Irsko a Lucembursko. Avšak položme si otázku, zda existuje nějaký racionální důvod, proč by ČR nemohla pro tyto fondy nastavit takové podmínky (daňové a legislativní), aby alespoň část z nich měla daňový domicil v ČR. Dle mého názoru se zde hraje o koláč čítající miliardy euro ročně.

Rovněž není možné zapomenout na možnost přilákat zpět v tuzemsku již působící subjekty, které daní jinde (především Kypr a Nizozemí). Např. jen holding „bijce korupce“ pana Babiše odvedl v roce 2009 na daních v Holandsku asi 4 mld. Kč – tedy téměř tolik, kolik by přineslo zavedení progresivního zdanění (a to již nemluvím o dalších firmách jako Telefonica O2 apod.).

Zjednodušení daňového systému a odstranění výjimek by prospělo i úředníkům finančních úřadů, kteří by měli jednodušší a rychlejší možnost kontroly daňových subjektů a teoreticky by tak mohlo dojít ke zvýšení daňového inkasa.

Další úsporou by bylo zrušení množství různých příspěvkových organizací a „výzkumných“ ústavů (opravdu nemám na mysli Akademii věd a jí podobné organizace). Především z oblasti gender studies, začleňovacích agentur apod. Zde by se jednalo o úsporu v řádech minimálně stamilionů. Pravdou je, že v porovnání s jinými návrhy toto není ani kapka v moři.

Příliš vysoká úspora by pak nebyla ani v případě zrušení výsluh u bezpečnostních složek (Zde by se to týkalo především různých ředitelství, mluvčích a dalších kancelářských úředníků. U lidí nasazujících krk v terénu – zejména u hasičů – by naopak výsluha nebyla zrušena, ale mohla by se zvýšit) a rovněž snížení důchodů bývalých komunistických prominentů. Mělo by to nezanedbatelný morální efekt.

A pak zde máme tradiční návrhy, ovšem spíše z kategorie sci-fi. První z nich je omezení korupce. O tom hovoří všichni, ale nikdo s tím nic nedělá. Ono proč taky, když většina politiků (ať již regionálních či celostátních) má zde nezanedbatelné příjmy. Jak to udělat? Recept by mohl poskytnou tuším starosta Semil (městem si nejsem jist), kde jsou všechny veřejná výběrová řízení dostupná elektronicky na internetu. To by, alespoň u těch menších mohlo pomoci. A u těch větších by mohla pomoci trestní odpovědnost členů výběrových komisí za svá rozhodnutí.  Cynik zde může namítnout, že by to jen zvedlo taxi úplatků, neboť by si „odpovědní“ řekli o vyšší provize.

Se zavedením trestní odpovědností členů výběrové komise jde ruku v ruce služební zákon pro úředníky, který by těm kvalitním dal nejenom definitivu, ale rovněž zavedl trestně právní odpovědnost za jejich rozhodnutí. S tím by samozřejmě souviselo zeštíhlení státní správy, což jak nám názorně ukázal britský seriál Jistě pane ministře, je úkol snad ještě více nereálný, než v případě zamezení korupce.

Mnoho ze čtenářů může mít lepší návrhy nebo najde na mých návrzích vady, které jsem zde nepopsal. Proto jen uvítám, když čtenáři přijdou s vlastními náměty či budou diskutovat nad mými návrhy uvedenými výše.

Autor: Šimon Finemon