Jak nelogicky to zní, a přesto se to děje v případě většiny státních podniků, které neustále a zcela bez skrupulí okrádají stát.

Vysvětlení tohoto faktu je však vcelku jednoduché – v celém systému pracuje mnoho lidí, kteří si spletli službu ve státní sféře s příležitostí obohatit sebe, svoji rodinu a spřízněné firmy či podnikatele. A jelikož neexistuje žádná účinná kontrola toho, co se ve vedení těchto podniků odehrává, tak právě proto se to v takové neúnosné míře děje…

Představte si, že byste okrádali sami sebe – podváděli sebe, kupovali nějaké zboží denní spotřeby dráž, než byste jej mohli koupit v jiném obchodě nebo za vynaložení více energie ještě před uskutečněním samotného nákupu, například po důkladném průzkumu trhu. Peníze by vám pak musely zákonitě někde chybět, přímo vám a nebo vaší rodině. Můžeme samozřejmě jít do hospody v den výplaty a tam všechny pohostit a domů se vrátit bez jediné koruny. V takovém případě však musíme počítat s tím, že následující měsíc nebudeme my ani celá naše rodina jíst a nebudeme mít prostředky na žádné rodinné výdaje. V případě státních podniků je to jinak – peníze se utrácí ze zdánlivě bezedné kapsy státu a vám osobně pak nic nechybí. Pokud je vám jedno, že tím okrádáte systém financovaný z daní všech ekonomicky aktivních občanů této země, můžete si ze státních peněz zajistit celkem slušný život téměř bez nákladů.

Státní podniky nebo ty firmy, v nichž většinu vlastní stát, včetně naším státem ovládanými ministerstvy a organizací státní správy, cíleně, vědomě a hrubě okrádají svého zřizovatele, či úplného nebo většinového vlastníka. Všichni to navíc dělají stejným způsobem, a to předraženými nákupy spotřebního zboží, od počítačů po kancelářské potřeby. Vždy je v tom celém nějaký tunel, korupce nebo tlačenka, nikdy se nekupuje za nejlepší ceny na trhu, nikdy se nešetří a neutrácí hospodárně. Dále jsou tu ty zpropadené státní zakázky, které se z různých příčin nevypisují vůbec, nebo se šikovně rozdělují na zakázky menšího rozsahu, případně je příslušná zadávací dokumentace tendru připravena pro jednoho konkrétního zájemce, který je předem domluvený. Někdy dokonce firma, která chce zakázku získat, přímo sama sobě pro stát předmětnou zadávací dokumentaci připravuje. Nikomu nevadí, že v případě státních tendrů dochází ke střetu zájmu jako na běžícím pásu a že se tady rozdílnými způsoby pravidelně obchází zákon, neboť nad určitou limitní částku je povinností zadavatele vypisovat veřejné výběrové řízení, přičemž jednou ze základních pravidel je rovnost podmínek, aby se o tendr mohlo ucházet co nejvíce kvalitních zájemců, bylo možné porovnávat nabízené ceny a udrželo se tím pravidlo volné hospodářské soutěže. A byla tím zaručena výhodnost, především pro zadavatele, kterým je stát. Výhodností se v takovém případě myslí především dobrá cena a dostatečná kvalita realizace státní zakázky. V neposlední řadě jsou tu také vysoké platy, nepřiměřené odměny, zaměstnanecké bonusy, opční programy a různé další výhody vrcholných státních úředníků, které nikterak neodpovídají kvalitě jejich vykonávané práce, přesto se hojně vyplácejí, přidělují a tím pádem i zneužívají…

Sobecký ekonomický systém dnešní chamtivé společnosti však funguje jako žíznivá krvelačná saň. Státní podniky jsou naprosto vzorovým příkladem korupčního jednání, kdy téměř každý takový podnik nebo ministerstvo je zahalen do stínu dosud nevysvětlených kauz spojených s rozličnými miliardovými nákupy, různých zakázek na pochybné služby v oblasti jakéhosi imaginárního poradenství, ztrátových projektů, v nichž se utopily stovky milionů naprosto zbytečně a nevratně, a podobně. V rámci státní podniků se také hojně zakládají různé spřízněné nebo dceřiné společnosti, do nichž se za nejasných okolností vyvádějí horentní sumy z příslušného rozpočtu, který je pochopitelně zcela nebo z větší části plněn daňovými poplatníky a zaměstnávají se v nich přátelé těch, kteří o tom rozhodují. Nebo přímo oni sami.

Je zřejmé, že dokud se po tomto způsobu hospodaření tvrdě nepůjde ze strany policie a orgánů činných v trestním řízení, bude náš stát včetně většiny jím vedených podniků neustále hospodařit ve ztrátě, zatímco někteří jedinci a určité skupiny lidí si budou kupovat luxusní vily a apartmány na Bahamách, Floridě nebo v Dubaji. Je nutné kromě upozorňování na podezřelé transakce a divné obchodní vazby a pro stát nevýhodně podepsané smlouvy kompetentními státními úředníky tyto činy prokazovat a vyvozovat z nich trestně-právní i majetkové postihy. Není možné před zraky celého národa krást, a přitom se smát do očí všem normálně pracujícím s vědomím nepostihnutelnosti. Jedině obava z odhalení a následných postihů by mohla vysokým státním zaměstnancům zabránit v korupčním bezohledném a zištném jednání v neprospěch svého zaměstnavatele.

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také od autora: Diskriminace na ministerstvu životního prostředí?