Zdroj: gstatic.com

Aneb jogurt nevyhazujte! Mylná by byla představa, že pesachové svátky jsou přinejmenším v kuchyni jen poněkud  monotónním chroupáním  nekvašených oplatek bez chuti! To ostatně ví každá židovská hospodyně. Vždyť z rýže, ovoce, luštěnin, kyselého zelí, jogurtů a všech dalších ingrediencí lze připravit hotové hody. A tak vlastně jediný set „klasických“ macesů – s chutí opravdu mdlejší – si připravujeme výhradně na seder. Zato ale přepečlivě a s láskou.  Po zbytek svátků je můžeme vylepšit mákem, kořením  i solí a doplnit vším, co pravidla kašrut povolují. Moučné těsto na dezerty lze zadělat ovocnou šťávou, olejem, medem anebo vínem a už se vesele peče a smaží vlastně cokoli.

A tak jsme i v otázce chamecu a macesů zase u starého dobrého hledání. Hledání smyslu toho, co po nás Nebesa (nebo přinejmenším judaismus) chtějí. Totiž – přemýšlet o podstatě

Protože ono ani tak nejde  o kulinářskou chemii. Ba dokonce do jisté míry nejde ani o institut chleba. Ať už o „chleba chudých“, který je samostatnou branou pokynů (micvot) pro první sederový večer, zatímco pokyny o chlebu  „přesném“ čili nekvašeném zahrnují docela jiné brány, jimiž lze také dojít výš. Ten chleba potřebuje ještě cosi. Česky řečeno,  kdo má sice vymetený, odstraněný anebo zřetelně oddělený chamec, ale neochutná „chléb chudoby“ během prvního sederu s náležitou kawanou, nenaplnil micvu. Jen tradici.  Kdo si naopak zajde na obcí a komunitou pořádaný seder, projde sice branou „maca a maror“, ale má-li doma zanedbané drobečky chamecdik těsta, porušuje petlice celé řady  vrátek jiných. Co je ale tím „čímsi“?

Jak řečeno, nejde ani pouze o chemii, ani pouze o chleba. Obojí přehledně dokazují jak talmud, tak i jeho popularizátor Moše ben Maimon – Rambam. Něco navíc dodávají chasidim.

Že nejde „pouze“ o kvašený chleba se naučíme například z toho, že zplesnivělý krajíc, který už ani pes nežere, není klasifikován jako chamec, a není třeba ho odstraňovat. Kvalifikovaný chemik asi prohlásí: „Jasně, to už je z chemického hlediska docela jiná látka!“ – Jenomže je tu ještě jeden ukazatel. Balík kvasnic (chemicky stále spolehlivě chamecdik) je pro pesach naprosto glat-kóšer, za předpokladu, že se na něm pouze sedává a že je (nastojte !) posypán vrstvou omítky nebo potřen  maltou. Proč? Na znamení, že se neplánuje, že by měl být v nejbližší době použit k jídlu … Třetím svědkem proti pouze „chemickému“ zdůvodnění je skutečnost, že se na pesach nemusíme bát škrobit si límeček moučným škrobem, slepit si jím papír anebo při jirchářských činnostech sušit kůže moukou. To všechno svědčí jakoby spíš o tom, že hlavním hlediskem je samotná „poživatelnost“, nebo ještě lépe pohnutka jísti.

Že nejde o tzv. „přesný“ chleba anebo o chleba jako takový, naznačuje zase fakt, že v případě nouze, lze projít branou o macesech i s tzv. chlebem psů. Tj. s plackami z otrub a trošky mouky, kterými pastýři přikrmovali svoje hafany. Ovšem jen za předpokladu, že tento psí krajíc jedí také. Že je to do jisté míry také „jejich chleba“. A naopak ani glat-kóšer maca připravená se vší pečlivostí a respektem k nejzazšímu halachickému detailu není vhodná, je-li cizí anebo ukradená. Buďto bližnímu anebo Nebesům. Tedy další důležitý ukazatel –  musí to být „tvůj“ chamec a „tvůj“ chleba.

A teprve tady to začíná být zajímavé. Teprve tady se můžeme vrátit k tradičním výkladům, vyprávěnkám o nakvap spíchnuté svačině na cestu, o chlebu poroby a o týdnu macesové kuchyně, jako připomínce obrovských divů, které se tehdy lidu Jisroele v Micrajim přihodily a které se mu dějí stejně tak i dnes. O cestě za svobodou a o chlebu svobody. Vždyť kdyby šlo jen o ten spěch, proč by máma nemohla dětem před odchodem z Egypta zabalit kus včera upečené vánočky? Nezapomínejme, že všechno teprve přijde, a přesto už v okamžiku příprav na historicky první pesach je lidu naznačováno – až tě pak později Ruka silná a Rámě vztažené přivedou do tvé země, budeš toto ustanovení respektovat trvale (ex13:5); A budeš to vypravovati synům svým a zachovávat toto ustanovení trvale vždy v přesně stanovený čas. Proč?

Proč se při odstraňování chamecu naopak snažíme do posledního gramu pokoušíme zbavit cizího těsta, egyptského těsta, které možná ulpělo někde v prasklině díže, anebo se „zavařilo“ do pórů kameninových nádob? Abys „tam“ v cíli jedl výhradně „svůj“ chleba, chleba svobody. Kvašený i nekvašený. S jistotou a především košerně.  A abys díky tomu nekvašenému nikdy nezapomínal na princip upřímnosti. Aby ses při křoupání macesů sám sebe poctivě ptal, jestli je všechno to dění okolo vyjití z Micrajim až k udělení Dárku psané tóry, vše to, co čteme v Hagadě, a také vše, co se pokoušíme žít,  jen kolorovaný barvotisk „jisté“ náboženské tradice anebo neoddiskutovatelná skutečnost? Protože moudrost je z vidění, a kdo jednou skutečně na vlastní viděl, to co se pak roztomile vysílá v animovaných filmech, nepochybuje. Věří (rozuměj důvěřuje) svým předkům, že tomu tak bylo.

Ale pokud už ani můj předek nevěří, že to tak bylo, nač odstraňovat chamec? Koho chce učit a komu předávat pesachovou zkušenost? Už není B*ha. Proč si ale přinejmenším ani  jiné náboženské systémy nedovolí nedůvěřovat té zprávě a nepřijdou s docela novým systémem, novým „příběhem“, a raději se také spoléhají na to, co tehdejší zástupy egyptských i židů skutečně viděly?  Naopak jen tak pro jistotu (??) přicházejí pouze  s „obnovenou“ interpretací viděného a tradovaného? Dost možná proto, že na tom tehdy přeci něco bylo!!!

A ještě jeden aspekt. Paralelní pokyn ke sdělení: až tě pak později Ruka silná a Rámě vztažené přivedou do tvé země,  nacházíme také přímo v pokynu o jídle. Až tě Panovník přivede, a ty budeš jíst „svůj“ chleba ve své „svobodě“, nezapomínej na Něj. A nejen kvůli tomu, co definují jednotlivé pasáže Birkat ha-mazon.

 

To si lze připomínat jak chalou tak i macesem. Ale především kvůli jedné důležité maličkosti. Píše se o ní v Devarim (dt 32:12-16). Pomůže mi glat-kóšer vypíglovaná domácnost, budou-li do mého „chleba svobody“ přimíchány okuje Damoklova meče hypoték jen kvůli větší úhlopříčce domácího kina pod taškami „na doživotí“? A do mé žluči přimíchán onen chamec, který chasidim doporučují vymetat už v okamžiku, kdy vycházíme z náruče svátku Sukot?  – Chag košer we-sameach.

p.s. Zájemci o přesné znění Hilchot chamec u maca, na které se v článku odvoláváme, mohou navštívit Kešet. (malé žluté „new“)

Autor: Jaroslav Achab Haidler

5 Komentářů

  1. Daniela E.
    20.3.2013 – 9 Nisan 5773 v 11:50 — Odpovědět

    Děkuji..velmi inspirativní zamyšlení…je to stálá výzva hledat rovnováhu mezi tím aby si člověk nepřipravil ze svátků “otrocké bezmyšlenkovité plnění”, ale současně si zachovával respekt k tradici a nepodceňoval sílu poselství a samotného Stvořitele…jak se díváte na micvu jen pro muže, kteří se mají třikrát v roce ukázat před B-hem? Mějte hezké dny:)

    0
    0
  2. 20.3.2013 – 9 Nisan 5773 v 21:42 — Odpovědět

    Celkem prostince, Danielo. Erec Jisroel není vele-obrovská, ale přeci jen rozlehlá. Denně má každá čeleď z Jisroele, ze všech pomezí, městeček a končin Jisroele svoji “stráž” přímo v Chrámu – svého reprezentanta a zástupce. Tedy každý muž i žena jsou vedle své osobní služby a zb*žnosti denně zastoupeni také jakoby ve své “blízkosti a oslavě” přímo v Centru. Ale není nad to sám si prožít to mystérium Chrámu, ten dotyk s prostory, kde se Vznešenému zalíbilo komunikovat nejen na základě vesmíru, přírody a zjevení, ale také na základě naplněného rituálu.
    Proto je tu pokyn, minimálně třikrát do roka (zpravidla ve vrcholných bodech oblouku chleba: rašení- první obilí – konec sklizně) prožít si to “na vlastní srdce”.
    Ženám se nic nezakazuje, pouze se předpokládá, že malý třeba onemocní, anebo nebude moci cestovat celá rodina, a protože Vznešený komunikuje nejen v Chrámu, ale na základě vesmíru, přírody a zjevení, mohou se k Němu ženy přibližovat po svém. Návštěva Chrámu tedy pro ně není obligatorní, ale ani zakázaná. Samozřejmě v rámci řádu a v prostoru, které Chrám nabízí; viz: http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=176

    0
    0
  3. Daniela E.
    20.3.2013 – 9 Nisan 5773 v 23:15 — Odpovědět

    ad. 2) ..znovu děkuji, Achabe..a jaké je Vaše doporučení pro dnešní, do světa roztroušené, muže a chlapce:) pro prožití si mystéria “na vlastní srdce”(krásné:)), propojení mikro a makrokosmu (jak píšete na chevra.com)? Děkuji:)

    0
    0
  4. 21.3.2013 – 10 Nisan 5773 v 16:11 — Odpovědět

    Danielko, ani toto není tak super složité – jako se píše v tóře a taky v hagadě. Co vidí doma, na to se ptají, ve správném věku se s tím potřebují “po chlapácku” konfrontovat, ale už to v nich zůstává a občas se i zasteskne. Jako tomu oficírovi v Moške Vepřožroutovi nebo všem, kteří jen tuší, co říkávala ještě babička — protože holt měli to štěstí, že vůbec nějakou měli. Jidiškaj je o lidskosti, a teprve nad tím je tajemství rituálu, naplnění micvot a taky otázka Chrámu. A hlavně, to oni sami musí najít potřebu zajít si 3 x do roka do doposud neexistujícího Chrámu, tedy začít hledat ono místo, kde se Vznešenému zalíbilo, aby tam přebýval … Jsme (my kluci především) jako děti. Dveře a brány, které nás zaujmou, toužíme potevřít a projít jimi. Jak to nastražit, aby zaujaly, na to jednotný recept neexistuje… Ale vy to zvládnete :)) -pozdravení acb-

    0
    0
  5. Daniela E.
    22.3.2013 – 11 Nisan 5773 v 00:41 — Odpovědět

    ad4.) děkuji:) mějte se krásně:)

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

…a zbytek si ukradni

Další článek

Pákistánská dívka po útoku zpět ve škole