Aneb jogurt nevyhazujte! Mylná by byla představa, že pesachové svátky jsou přinejmenším v kuchyni jen poněkud  monotónním chroupáním  nekvašených oplatek bez chuti! To ostatně ví každá židovská hospodyně. Vždyť z rýže, ovoce, luštěnin, kyselého zelí, jogurtů a všech dalších ingrediencí lze připravit hotové hody. A tak vlastně jediný set „klasických“ macesů – s chutí opravdu mdlejší – si připravujeme výhradně na seder. Zato ale přepečlivě a s láskou.  Po zbytek svátků je můžeme vylepšit mákem, kořením  i solí a doplnit vším, co pravidla kašrut povolují. Moučné těsto na dezerty lze zadělat ovocnou šťávou, olejem, medem anebo vínem a už se vesele peče a smaží vlastně cokoli.

A tak jsme i v otázce chamecu a macesů zase u starého dobrého hledání. Hledání smyslu toho, co po nás Nebesa (nebo přinejmenším judaismus) chtějí. Totiž – přemýšlet o podstatě

Protože ono ani tak nejde  o kulinářskou chemii. Ba dokonce do jisté míry nejde ani o institut chleba. Ať už o „chleba chudých“, který je samostatnou branou pokynů (micvot) pro první sederový večer, zatímco pokyny o chlebu  „přesném“ čili nekvašeném zahrnují docela jiné brány, jimiž lze také dojít výš. Ten chleba potřebuje ještě cosi. Česky řečeno,  kdo má sice vymetený, odstraněný anebo zřetelně oddělený chamec, ale neochutná „chléb chudoby“ během prvního sederu s náležitou kawanou, nenaplnil micvu. Jen tradici.  Kdo si naopak zajde na obcí a komunitou pořádaný seder, projde sice branou „maca a maror“, ale má-li doma zanedbané drobečky chamecdik těsta, porušuje petlice celé řady  vrátek jiných. Co je ale tím „čímsi“?

Jak řečeno, nejde ani pouze o chemii, ani pouze o chleba. Obojí přehledně dokazují jak talmud, tak i jeho popularizátor Moše ben Maimon – Rambam. Něco navíc dodávají chasidim.

Že nejde „pouze“ o kvašený chleba se naučíme například z toho, že zplesnivělý krajíc, který už ani pes nežere, není klasifikován jako chamec, a není třeba ho odstraňovat. Kvalifikovaný chemik asi prohlásí: „Jasně, to už je z chemického hlediska docela jiná látka!“ – Jenomže je tu ještě jeden ukazatel. Balík kvasnic (chemicky stále spolehlivě chamecdik) je pro pesach naprosto glat-kóšer, za předpokladu, že se na něm pouze sedává a že je (nastojte !) posypán vrstvou omítky nebo potřen  maltou. Proč? Na znamení, že se neplánuje, že by měl být v nejbližší době použit k jídlu … Třetím svědkem proti pouze „chemickému“ zdůvodnění je skutečnost, že se na pesach nemusíme bát škrobit si límeček moučným škrobem, slepit si jím papír anebo při jirchářských činnostech sušit kůže moukou. To všechno svědčí jakoby spíš o tom, že hlavním hlediskem je samotná „poživatelnost“, nebo ještě lépe pohnutka jísti.

Že nejde o tzv. „přesný“ chleba anebo o chleba jako takový, naznačuje zase fakt, že v případě nouze, lze projít branou o macesech i s tzv. chlebem psů. Tj. s plackami z otrub a trošky mouky, kterými pastýři přikrmovali svoje hafany. Ovšem jen za předpokladu, že tento psí krajíc jedí také. Že je to do jisté míry také „jejich chleba“. A naopak ani glat-kóšer maca připravená se vší pečlivostí a respektem k nejzazšímu halachickému detailu není vhodná, je-li cizí anebo ukradená. Buďto bližnímu anebo Nebesům. Tedy další důležitý ukazatel –  musí to být „tvůj“ chamec a „tvůj“ chleba.

A teprve tady to začíná být zajímavé. Teprve tady se můžeme vrátit k tradičním výkladům, vyprávěnkám o nakvap spíchnuté svačině na cestu, o chlebu poroby a o týdnu macesové kuchyně, jako připomínce obrovských divů, které se tehdy lidu Jisroele v Micrajim přihodily a které se mu dějí stejně tak i dnes. O cestě za svobodou a o chlebu svobody. Vždyť kdyby šlo jen o ten spěch, proč by máma nemohla dětem před odchodem z Egypta zabalit kus včera upečené vánočky? Nezapomínejme, že všechno teprve přijde, a přesto už v okamžiku příprav na historicky první pesach je lidu naznačováno – až tě pak později Ruka silná a Rámě vztažené přivedou do tvé země, budeš toto ustanovení respektovat trvale (ex13:5); A budeš to vypravovati synům svým a zachovávat toto ustanovení trvale vždy v přesně stanovený čas. Proč?

Proč se při odstraňování chamecu naopak snažíme do posledního gramu pokoušíme zbavit cizího těsta, egyptského těsta, které možná ulpělo někde v prasklině díže, anebo se „zavařilo“ do pórů kameninových nádob? Abys „tam“ v cíli jedl výhradně „svůj“ chleba, chleba svobody. Kvašený i nekvašený. S jistotou a především košerně.  A abys díky tomu nekvašenému nikdy nezapomínal na princip upřímnosti. Aby ses při křoupání macesů sám sebe poctivě ptal, jestli je všechno to dění okolo vyjití z Micrajim až k udělení Dárku psané tóry, vše to, co čteme v Hagadě, a také vše, co se pokoušíme žít,  jen kolorovaný barvotisk „jisté“ náboženské tradice anebo neoddiskutovatelná skutečnost? Protože moudrost je z vidění, a kdo jednou skutečně na vlastní viděl, to co se pak roztomile vysílá v animovaných filmech, nepochybuje. Věří (rozuměj důvěřuje) svým předkům, že tomu tak bylo.

Ale pokud už ani můj předek nevěří, že to tak bylo, nač odstraňovat chamec? Koho chce učit a komu předávat pesachovou zkušenost? Už není B*ha. Proč si ale přinejmenším ani  jiné náboženské systémy nedovolí nedůvěřovat té zprávě a nepřijdou s docela novým systémem, novým „příběhem“, a raději se také spoléhají na to, co tehdejší zástupy egyptských i židů skutečně viděly?  Naopak jen tak pro jistotu (??) přicházejí pouze  s „obnovenou“ interpretací viděného a tradovaného? Dost možná proto, že na tom tehdy přeci něco bylo!!!

A ještě jeden aspekt. Paralelní pokyn ke sdělení: až tě pak později Ruka silná a Rámě vztažené přivedou do tvé země,  nacházíme také přímo v pokynu o jídle. Až tě Panovník přivede, a ty budeš jíst „svůj“ chleba ve své „svobodě“, nezapomínej na Něj. A nejen kvůli tomu, co definují jednotlivé pasáže Birkat ha-mazon.

To si lze připomínat jak chalou tak i macesem. Ale především kvůli jedné důležité maličkosti. Píše se o ní v Devarim (dt 32:12-16). Pomůže mi glat-kóšer vypíglovaná domácnost, budou-li do mého „chleba svobody“ přimíchány okuje Damoklova meče hypoték jen kvůli větší úhlopříčce domácího kina pod taškami „na doživotí“? A do mé žluči přimíchán onen chamec, který chasidim doporučují vymetat už v okamžiku, kdy vycházíme z náruče svátku Sukot?  – Chag košer we-sameach.

p.s. Zájemci o přesné znění Hilchot chamec u maca, na které se v článku odvoláváme, mohou navštívit Kešet. (malé žluté „new“)

Autor: Jaroslav Achab Haidler