Maďarská extrémně pravicová strana Jobbik i přes protesty odpůrců v sobotu večer uspořádala politické shromáždění v bývalé ezstergomské synagoze.
Synagoga je nyní v majetku státu jako kulturní centrum.
Proti shromáždění protestovalo před synagogou několik stovek demonstrantů. Předčítali jména pěti stovek obětí holokaustu, které byly v roce 1944 z Ezstergomu odvlečeny do Osvětimi.
Vůdce Jobbiku Gabor Vona řekl, že v Maďarsku vládne hysterie, která má za cíl vyvolat u Maďarů pocity viny za holokaust.
Strana Jobbik je proslulá svou antisemitskou a anticikánskou rétorikou – poslanec Gaudi – Nabi vloni v parlamentu řekl, že maďarské děti by neměly povinně navštěvovat Osvětim a že osvětimský památník “možná neodráží skutečnost”.
I přes přítomnost pořádkových sil došlo mezi přívrženci a odpůrci Jobbiku v Esztergomu během shromáždění k potyčkám.
Související článek: Maďarští židé chystají blokádu bývalé synagogy
Zdroj: jpost.com
Autor
166 Komentářů
Strana Jobbik jen implementuje, co tam lidem odmalička cpalo maďarské školství.
Podobně jako v “palestíně” tomu nikdo léta nevěnoval pozornost.
I kdybychom odstranili jednorázově Jobbik, Fatah nebo Hamás, stav by to výrazně nezměnilo.
Ad 1.:
Jak to myslíte, že: “v “palestině” tomu nikdo nevěnoval pozornost”?(V Palestině?, ve které, kdy, kdo?).
Navíc: zakázat extremistické, rasistické strany pomůže, jelikož tím stát, tedy občané, dají najevo, kudy cesta nevede. Deelegalizace může vést k delegitimizaci rasisitických ideologií v očích značné části obyvatel. Rasisitickým organizacím je tak zrušním jejich organizace odebrána podstatná vyjadřovací platforma. To není málo.
Srovnáváte navíc politickou stranu, která působí v samostatném státě, kdežto ty další dvě nikoliv. Je to mnohem složitější. V Maďarsku je jinak rozvrstvená společnost než na tzv. palestinských územích.
Pravda je, že co se učí ve školách, je nesmírně důležité.
A to je pravda, že maďarské děti musejí povinně navštěvovat Osvětim? To mně připadá dost divné…
Ad 3.:
Vy jste byla v Osvětimi?
ad 4.
a Vy byste tam vozil děcka povinně (tzn. i proti jejich vůli, příp. proti vůli jejich rodičů)?
O žádné povinnosti nevím, ale: Tak byla jste tam? V tom tkví odpověď, kterou si můžete dát sama sobě na otázku, jestli by to mělo být povinné. Dnešní náckové by tam měli jet rozhodně, ono by jim pak došlo, že by se nejspíše vůbec nenarodili, kdyby ten plán etnických čistek mohli němečtí nacisti dotáhnout do konce. Maďaři ani Češi by se tomu nakonec také nevyhnuli.
Víte co, zeptejte se, jak výuku o antisemitismu a obecně rasismu řeší dlouhodobě v Židovském muzeu v Praze. Slyšela jste někdy o projektu určeném přímo pro školy, o “Zmizelých sousedech”? A také jak to řeší ministerstvem akreditovaní pracovníci ICEJ. Je už za nimi kus práce. Vzít děti do zakonzervovaného koncentračního tábora – muzea šoa – je nesmírně důležité, ovšem bez předchozí kvalitní přípravy nemyslitelné. Uvažujte. Zjišťujte. Ne tady, ale u organizací, které se tomu léta profesionálně věnují. A podívejte se na nějaké weby obdobných maďarských organizací, porovnejte projekty Muzea holocaustu v Los Angeles, v Berlíně, Židovského muzea ve Vídni, mrkněte na Polsko…. Všude to mají i v angličtině, tak to půjde snáze.
Hmmm, M. Fořte, “stát tedy občani” ten Jobbik volili. Takže by to měl stejný “stát tedy občani” zase zakázat? To lze u malé strany, u velké strany je výhodnější prohra ve volbách.
ad MF
Citlivá výuka na téma holokaustu se dá dělat mnoha různými způsoby, nahnat děcka povinně do zakonzervovaného koncentráku rozhodně nepovažuju za ten nejšťastnější. Já nevím, jak to v tom Maďarsku chodí, a vidím, že Vy taktéž ne. Pokud by taková povinnost skutečně existovala, považovala bych ji za pošetilou, možná dokonce kontraproduktivní.
Seznámení s tématem může být dostatečně silné a působivé i bez povinné návštěvy koncentráku (ne pro každé dítě je něco takového vhodné). A čekat, že když k takové návštěvě donutíte nácky, tak je to nějak vyléčí… to už mi připadá úplně naivní.
Ad 9.:
Byla jste se tam podívat, v koncentráku? Mluvila jste s lidmi, co o šoa mnoho let vyučují? Pak se pouštějte do úvah.
Ad 8.: Škoda, že se vypisuji se jménem, že…. Dobře. No vidíte, jak jste na to přišel.
MF:
od Vás si tak nechám diktovat, kdy se smím pouštět do úvah…
Mimochodem, já jsem původně jen zjišťovala, jestli ta informace ze článku o povinnosti návštěvy Osvětimi pro maďarské děti je pravdivá, protože mi to připadá divné, nepravděpodobné…
A nebojte, já nezatracuju návštěvu Osvětimi jako vhodný doplněk výuky, jen se obávám, že to prostě není vhodné vnucovat všem… a některým úzkostlivým dětem by to i mohlo ublížit. Jsou i jiné způsoby, jak děti oslovit.
Dado mate pravdu.V.P.M.F.dovolim si otazku,bol Ste v Tam ako sucastnik v dnesnej dobe ako dieta?Samozrejme ani nemohol(myslim vekovo),ale deti ma informovali,co robili mnohe deti za chrbtom uciteliek.Takze ak tie deti si neprinesu nejake povedomie s domu,tak je to …..
Danny, to si dobře dovedu představit. Já bych tam nikoho povinně nevozila už z úcty k těm, kteří tam umírali, ještě aby se jim tam teďka někdo za zády učitelů poškleboval… a ti, kteří přijdou z vlastního zájmu, v respektu a s úctou a možná i vzpomínkami, aby se tam museli střetávat s takovými výpravami z povinnosti…
to už bych radši ty nácky povinně nacpala a pozavírala na pár dní do dobytčáku, bez jídla a pití, z hlediska výchovy by to bylo jistě působivější, taková zážitková výuka. Jen se obávám, že by to neprošlo,
a určitě máte pravdu, že základ si děcka přinesou z domu, škola a různé organizace můžou hodně pomoct, ale každopádně jen tehdy, když to budou dělat citlivě, jezdit do koncentráku povinně jako kdysi povinně pochodovat v prvomájovém průvodu, to by byla dost katastrofa…
Vy jste takoví dva mudrlanti. Ani nevíte, jestli to, o čem pochybujete, je v Maďarsku skutečně povinné, (ne)zjišťujete to na shekel.cz, místo abyste hledali u zdroje (pár jsem Vám jich nabídl),…. Jak myslíte, ale takhle je to jako s Vaším zájmem o judaismus. Připadáte mi jako ti věční studenti ivrit, co chodí řadu let do základního kursu a neřeknou ani jednu souvislou větu, natož, aby něco přečetli v tom rozsypaném čaji, ale baví je to. Nu, mně by to nestačilo, ale proti Gustovi žádná Fučíková, jak pravil klasik.
Danny, a jenom doufám, že v tom Maďarsku nepůsobí takoví urputní fořtové, jako ten náš tady… tak nejprve ze mě silou mocí mámí, zda jsem byla v koncentráku, jako by to byla záruka něčeho, sám tady začne rozebírat výchovu proti antisemitismu (když já jsem se pouze optala, zda informace z článku je pravdivá, a nevidím důvod, proč se nezeptat tady, předpokládám, že když tady redakce nějaký článek zveřejní, tak o situaci i něco ví), lustruje mě, zda vůbec si můžu dovolit uvažovat o tématu, sám tady rozhlašuje, že by nácky do koncentráku posílal, a když si někdo troufne nesouhlasit s jeho pohledem a netančit jak píská, hned je s ním hotový, mudrlant :-).
Ale vážně, doufám, že nárůst preferencí té ultrapravicové strany není i dílem osvěty takového druhu, jaký tu předvádí Foršt. To by bylo hodně smutné. Ale nebylo by to zas tak moc nepochopitelné…
Jste trapná. Toť vše.
Ad 16.:
Cituji článek: “Strana Jobbik je proslulá svou antisemitskou a anticikánskou rétorikou – poslanec Gaudi – Nabi vloni v parlamentu řekl, že maďarské děti by neměly povinně navštěvovat Osvětim a že osvětimský památník “možná neodráží skutečnost”.”
Jak z toho chcete s jistotou usuzovat, že “děti povinně navštěvují Osvětim?
Víte, co mě u Vás zaráží? Že jste vůbec nezareagovala na to, že ten poslanec pochybuje o autentické výpovědi památníku. jak signifikantní, že.
15)Mily V.P.M.F.ak ste si nevsimol uvadzal som priklad o zo svojho okolia a nie z madarska.Mam pocit,ze sme sa bavali o detoch vseobecne.Potom dalsi nespravny uzaver,z coho vysiel zaujem o ,,judaismus”?ako som spominal,aby mi dobre travilo nemusim studovat anatomiu,ale spravne sa pohybovat nemusim sa zaujimat o fyzioterapiu.Obsah vyrazu byva zlozeny z celej rady kulturnohistoricky podmienenych vrstiev,ktore treba analyzovat synchronne ale aj diachronne a oplati sa dostat ku korenom.Mozete takto dovysvetlit ten judaismus,aby som pripadne mohol poupravit svoj nahlad?Mali by sme si overit a spresnit vyznam uzivanych vyrazov.(stare doporucenie s Platovych dialogov,predpokladam plati dodnes.smile).Rad by som si ozrejmil koren dynamickej akcie v pozadi abstrakta,,judaismus”.Lebo dnes sa tomu uz nevenuje pozornost.
Vecni studenti su vsade a vzdy.(ja sa neustale citim studentom Bozej vole.smile).Pozdravenie.
P.S.videl som fotky ako si maldi nackovia lezia na marach,nohami pred pecou a vztycene palce.Maju vyznam taketo navstevy?
Kromě toho: Jsou přece různé věkové skupiny dětí a v každém a kdybyste se začala zajímat o to, jak se kde učí o šoa, pak byste zjistila, že ohledy na věkové kategorie pochopitelně školy i specializované organizace berou. Zjistěte si něco o “Zmizelých sousedech”. A uvidíte sama, jestli jsou děti, které aktivně hledají stopy po lidech, bývalých obyvatelích jejich města, co zahynuli za šoa a nebo přežili, ale ve městě už nežijí), skutečně traumatizované, jak se obáváte. Je to Vaše věc, ale zkuste na chvíli zapomenout, že Vám vadím, a kouknout se na to s nadhledem.
Ad 20.: Mají. Samozřejmě. Ale nejprve do nějakého koncentráku jeďte sám. Pak si i sám odpovíte. Na základě jedné fotky pitomečků máte docela odvahu soudit. A troufám si tvrdit, že i těm klukům něco došlo, třeba později. A pokud ne, tak ne. Lidi nejsou všichni stejní. Když ale o zlu nebudeme mluvit, tak si nás stejně najde a bude to fatální, protože na to vůbec nebudeme připraveni.
Je to Vaše rozhodnutí, ale jeďte tam sám a uvidíte.
Ad 19.:
Fakt to nejste schopen napsat čitelněji? Prosím, kdo to má po Vás louskat. Navíc – to je pořád dokola. Děti říkají a dělají různé věci. A významný je pochopitelně přístup a přínos pedagogů. Když se někdy nachomýtnete k výuce, k přednášce o šoa, uvidíte a uslyšíte sám. Není tak těžké si domluvit takovou audienci čili náslech. Je to čistě na Vás. Jako s tím judaismem. K čemu Vám je judaismus bez Židů? To pak je pouze teorie.
Ale jak píši: je to na Vás.
ad22)otazka neznamena soud.O zle samozreje treba hovorit,ale unikla Vam drobnost,ze zaklad prichadza s domu,rodiny a pripadne domova.(rozdiel medzi domom a domovom).Lebo nepripraveni z domu…tak im to je jedno.Pripadne sa priklonia este na druhu stranu.
,,chodte tam sam.”preco?Myslite ze zlo sa neda postihnut bez empirickych faktov.
Preco chodit na prednasky o Soa,ked je to sucast zivota?Tak isto gottwaldovske pogromy na taktiez blizkych?alebo prenasledovanie jehovistickych pribuznych?
Judaismus bez Zidov?Aky stary je ten vyraz a co obsahuje?Moji predkovia s nimi nazivali v poho a vzajomnom respekte a slusnosti,otec bol oslovovany Danielko a nevedeli o judaisme nic.(myslim o vyraze,pojme).
Samozrejme vzdy je to na mne,Vas,Nom.smile.
Empirie podpořená pouze virtuálními zážitky je málo. Jeďte tam a sám mi dáte za pravdu. Chápu lidi, co tam ztratili své rodiny, že mají potíž se na ta strašná místa vypravit. To je ale něco zcela jiného.
Samozřejmě, že rodina je základ. Dobrá rodina dokáže dítěti dát zázemí i pro to, aby postupně pochopilo hrůzu šoa a nebezpečí opakování. Aby pochopilo, co je rasismus.
Horší rodina to třeba nedokáže, ale proto se snaží společnost pomáhat prostřednictvím systému škol a různých neziskových specializovaných organizací.
Pro Vaši informaci – kromě vysokoškolského studia hudby a různých judaistických studií jsem také absolvoval řádné vysokoškolské studium pedagogické. Abychom si tu nemuseli vysvětlovat základní pojmy a předpoklady.
A jestli je součástí Vašeho života rodinná zkušenost se šoa, tím spíše byste měl jít na náslechy, protože evidentně máte zkreslené představy o tom, co kdo koho kde a jak učí. A mohlo by Vám to pomoci i terapeuticky.
Pokud chcete o judaismu jen snít, pak chápu, že Vás to nezajímá. Nebo jsou další možnosti, to víte jen Vy sám a je to Vaše věc. Součástí judaismu je ale právě i to ohromné množství protivenství, pogromů, genocid, šoa, co potkávají můj národ od jeho počátků.
Jistá vulgarizací přistoupení k lidu Izraele je často omílané tvrzení, že rabínský soud, bejt din, ba přímo rabín či další židovské osoby, kterým se zájemce svěří se svým úmyslem, bývají několikrát odmítnuti. Lépe řečeno, podle skutečnosti, bývají spíše odrazováni od toho úmyslu a záleží dosti na tom, jestli mezi Židy a s nimi už dlouhodobě žijí. Jedno z prvních varování zpravidla bývá připomenutí právě oněch hrůz, kterým je národ po tisíciletí vystavován.
Tož tak.
Oprava: Jistou vulgarizací…je…
ad25),,empiria podporena virtualnymi zazitkami je malo”.Mate realny zazitok s,,darovania Tory”?Museli ste tam byt?(poprosim usmevne).
K otazke pozivania niecoho a akademickeho vzdelania.Z dobreho lekara nemusi byt automaticky dobry riaditel nemocnice.(aj ked to byva zatial mnohokrat praxou.)
Njlepsie sa uci clovek prikladom.Mozete mi podat jedinu skreslenu predstavu o uceni o Soa?A preco ta terapia?(projekcia?)
Protivenstva,pogromy,genocidy a vsetko som absolvoval(obsahovo ako dejiny)do konca Zakladnej skoly.(dokonca aj desat rokov mieru v Jeruzaleme za al Kamila a FridrichaII. sicilskeho).Netreba zoznamovat(aj ked nie som absovent niecoho,co to robi akademicky.).Toz tak.
@Danny, nemám potřebu vést diskusi o ničem, ale v jednom souhlasím – pokud mám zájem Vás přečíst, někdy je to pro mě nesrozumitelné,,
To jsou strašné debaty, úplně se odklání od tématu – Maďarsko. Tady máme jeden zdroj v němčině, píší to Maďaři ANONYMNĚ (!!!).
Maďarská vláda gratulovala Íránu k 35. jubileu ISLÁMSKÉ REVOLUCE http://pusztaranger.wordpress.com/2014/02/07/cnn-fotostrecke-militarische-ausbildung-von-kindern-und-jugendlichen-in-ungarn/
Můžou si přizvat Hisbolláh – Ministerstvo obrany už dávno organizuje tábory pro děti a mládež:
http://pusztaranger.wordpress.com/2014/02/07/cnn-fotostrecke-militarische-ausbildung-von-kindern-und-jugendlichen-in-ungarn/
Bez těchto detailů tomu nikdy neporozumíme a budeme plácat do vody.
Ad 29.: A pak že nemá smysl učit děti a mládež o šoa i tím, že je po dobré přípravě a v odpovídajícím věku vezmeme do Osvětimi.
Ad 27.: Jestli vůbec má smysl ještě komunikovat, tak snad aspoň to, že srovnávat “zážitek s darováním Tóry” se “zážitkem šoa” je úplně šílený příměr.
A zdaleka nejen proto, že ani nevíme, kde je vlastně ona skutečná hora Sinaj a jak to vlastně bylo. Kdežto o Osvětimi víme zcela konkrétně.
Ono bude lépe si tam fakt zajet -nejen na tu Sinaj, ale hlavně do Osvěčína. Garantuji Vám, že to na Vás zapůsobí na celý život a možná pak lépe pochopíte, proč tolik našich lidí má problém o tom mluvit nahlas a tak jsou ony vzácné výjimky, ti lidé, co jsou schopni o svých hrůzných zážitcích dělit se s ostatními, opravdu vzácní. A odcházejí nám. Pamětníci, naši přeživší. Vždyť jim je nyní většinou přes 80 let! Až budou jen muzea, bude ještě těžší čtvrté generaci sdělovat, co se tehdy dělo. Chápete? Jestli ne, tak se snad fakt raději odmlčte, do doby, než Vám to dojde, co se Vám snažím sdělit.
@30:
Ad 29/1: Nepamatuji si jestli jsem byl nebo nebyl v Osvětimi, protože z vyprávění mé babičky, jak pravidelná hygiena ji zachránila život, že viděla jak rozdělili její rodinu (bratr a její rodiče – na druhé straně čáry), o tom jak celý život sem jí viděl jak se klepaly ruce a pořádně se neuměla přes svou přísnost zasmát, jak jsem jí jednou a těchto slov nikdy nepřestanu litovat, řekl: Byla jsi “jenom” v Terezíně, přesto jak od malička jsem vyrůstal v tom, že pravda nikdy nevítězí, protože to by se jí babička dožila, o tom, jak oba mí prarodiče byli jednou zasnoubeni, a můj děda v Anglii a jeho první snoubenka v antisemitském Maďarsku, kde aby se dostala za svým milovaným do Anglie, podstoupila i zneužití a následný Hitlerův plyn, o tom jak babička myslela že jedou na ozdravný tábor, a její snoubenec skončil taky pod plynem, jak se po válce podruhé oni spolu vzali z rozumu a můj otec v tom rozumu vyrůstal. Nechci žít v rozumu! Proto své děti, nechávám hrát na počítači, nic neřeším , a při tom se snažím dořešit sám sebe. Mě vychovávali v přikázání, ale ne těch Hospodinových ale v těch pravidlech, ale tenhle systém má úplně jiná pravidla. Až moje děti budou chtít vidět válečný film, nebo návštěvu Terezína (nerozlišujte prosím, protože to nemá rozlišení, jak Vy si myslíte), tak to uděláme, ale k tomu musí jasně dozrát, aby oni chtěly, můžu být pouze vzorem, falešným jako ke svým dětem, ale to postrádá podstatu a význam lidské duše.
Ad 27/A: Samozřejmě že to není nesmysl pane Foršte, protože ne jenom dobré věci se dějí oblíbenému národu Boha, on jejich víru musí i vyzkoušet!
Ad 31.:
Pane Fábry, netuším, v čem se mnou polemizujete v posledním odstavci. Spíše jste asi nepochopil, co jsem měl na mysli, když jsem napsal, že je šílené “dannyho” srovnání s Darováním Tóry a Osvětimí. Šílené to je v tom, že když jsme podle “dannyho” nemohli my dnes zažít ono darování Nauky, tak proč jezdit do Auschwitzu. To je fakt na hlavu, to snad uznáte.
To, co píšete předtím, je mi známé a pochopitelné. Akorát to řešíme jinak. Je to těžké v každém případě.
ach jo,V.P.M.F.preco mi kladiete do ust slova,ktore som nikdy nevyriekol?Jesitnost?Odpovedzte len jednym citatom,kde som hovoril o zmysle a ci vlastne nezmysle ucenia deti o Soa?Budte tak dobry.Lebo,, aj tym(zrazu sa objavuje u Vas,,po dobrej priprave”,co tam predtym nebolo.Tak isto ,,v odpovedajucom veku”)branim a nebranim do ,,Tabora smrti”.Kdeze som to znegoval?
Ohladne primeru,jednoducho ste vyhodil vyhybku s empirie(to bola podstata)a previedol ste to do neprimeranosti.To su lacine manevre politikov.
O chapani mlcania o hrozach.O vylucnost Vasa.Otec bol styri roky vo vojne(so strycami to bolo pozehnane rokov).Myslite,ze som s neho a z nich vypacil slovo o tom?Chapete?ale ja Vam nenapisem,ked nechapete ostatnych trpiacich,aby ste mlcal.
Ked ste nepochopil,ze jedinec dokaze prezit nieco aj bez navstevy niecoho,tak prosim Vas nesplietajte a neprenasajte to s jedinca na vsetkych.(tzv.obecne a konkretne).
Najhorsie ked sa nedokazem oslobodit z vlastnej uzkoprsosti,tak nepochopene nenazyvam ,,sialenou”teoriou.To by som si nikdy nedovolil.
Na porovnanie(samozrejme mimo misu)uvediem meniace sa postoje napodklade tej onakej konfesie.Ide o prevedenie psychologom George Tabarinom(na zidovskej skole)v USA.(citovane v skratke z knihy p.Dawkinsona.
,,Choval sa Jozue a Izrael spravodlivo v Jerichu?
-66percent uplne suhlasilo.
-26percent ciastocne
-8precent uplne nesuhlasilo.
Potom zmenil Jozua za Generala Lin,Jericho za cinske kralovstvo 3000 pre o.l.
-7 percent s Linom suhlasilo
-nesuhlas 77percent.
Takto vidim vasu argumentaciu.
pozdravenie a smile.
Ad 32. Já ten Dannyho příměr chápu tak, že aby člověk pochopil a vnímal hrůzy kterých je schopen, aby informacím o nich uvěřil, nemusí být nutně na místě. Je to o prosté empatii.
Erichu,sanka(spodna celust) dole,sefe.smile.
Ad 33.:
Možná vy Vám pomohlo vyjít z anonymity. Musel byste si pak, nesa svou kůži na trh, dávat větší pozor na to co a jak píšete. Tedy možná by Vás to přimělo.
Má reakce byla konkrétně na tato Vaše slova in 27.:
“ad25),,empiria podporena virtualnymi zazitkami je malo”.Mate realny zazitok s,,darovania Tory”?Museli ste tam byt?(poprosim usmevne).”
Je logické, že když se v diskusi pod článkem objevily pochybnosti (“dada”), tak čtenář předpokládá, že píšete o tom samém. Tedy že to má vztah k tématu článku a následujícím komentářům.
Váš problém je, že skutečně píšete značně nesrozumitelně (nejen co do grafické podoby).
Nijak nezlehčuji to, co se dělo Vašim předkům i jiným lidem za války. Když sám máte zkušenost s mlčením blízkých lidí, tak byste mohl lépe pochopit, jak hrozné jsou nikdy nezodpovězené otázky.
Píšete o individuální zkušenosti. Jistě. Avšak zdaleka ne každý si dokáže představit, co se tehdy dělo. Navíc- jak si mohou něco představovat masy těch, co se sami k relevantním informacím nedostanou?
Vnímáte, v čem je háček?
Uvádíte nějaký průzkum. Za prvé: Uveďte přesný zdroj, abychom viděli, jaký přesně vzorek byl dotazován. Aby ta anketa měla vůbec nějakou vypovídací hodnotu.
Zatím jedinou vypovídací hodnotu má, že nejspíš vůbec netušíte, o čem se tu vedla řeč.
Vciťujte se. Empatie však skutečně nestačí.
Asi jako to dítě a rozpálená plotna. Stejně tam půjde a spálí se, nicméně ta osobní zkušenost je pak k nezaplacení, zcela jiná hodnota. “O)
Pokud člověk nemá o daných záležitostech dostatek informací, těžko se může do nich vciťovat. Existuje-li možnost vidět ty hrůzné reálie na vlastní oči, proč toho, proboha, nevyužít? Na co si tu hrajeme? Na útlocitné, co mají strach o (cizí) děti, aby z toho náhodou nedostaly třesavku?
Proto Vás honím na setkání s lidmi, co dětem (ale i dospělým) už roky vysvětlují skvělým způsobem, co sami zažili. A jiní činí to samé neméně skvěle, byť by mohli být vnuci pamětníků.
A pak s nimi, s dětmi, jeďte na Pochod živých. A potom nám tu můžete vyprávět, jestli ty děti byly onou návštěvou traumatizovány.
Nevíte vůbec, o čem píšete, “dada”, “danny”…. Vůbec.
Ad37)Dawkinson:Bozi blud.(mari sa mi strana 285).nie ste nahodou narodeny pod skorpionom?smile.Nedate si pokoj so stavanim hradov na piesku?
Podlozte poslednu vetu?uz len v tom spojeni,,..hodnotu ma,nejspis..Tak ma?alebo len nejspis?(mozno,asi,most bude,rieku nemame,aj rieka bude).
Netusite?viete to?potrebujete to?Co som?Hoi polloi?orwellovsky prolet?Huxlezvoska tupa delta?Epsilon?Ja?ON?TY?My?Rybka v akvariu?smile.
Ad 38.:
Až na to, že není nutné se spálit fyzicky. A je dobré se na osobní zkušenost připravit dostatečně předem, byť bude jaksi bezkontaktní ve smyslu tehdejších skutečných útrap, které si jen představíme, když procházíme a zastavujeme se na oněch místech s děsivou minulostí.
Pak se nespálí ani kůže na duši a přesto to člověku zaleze pod kůži až do morku kostí.
A snad pak bude vnímavější ku všem xenofobním tendencím ve společnosti, do níž se opět vrací, byv chvíli v nedávné a hrozné minulosti.
To pak budeme teprve empatičtí!
Ad 40.:
Doporučuji Vám zajít si na čerstvý vzduch. Vy smajlíku. Tohle už nemá vejšku.
ad39)pri vsetkej ucte a nepeknom vyjadrovani,skuste sa sami zamysliet,ci ste VY VLASTNE POCHOPIL,(jeden s aspektov toho co sme si tu pisali),ze napriek kladom,co tu pisete o navsteve Auschwitz,ze narasta(zialbohu) aj zneuzivanie navstev?
Diky moc ale momentalne zijem v Narodnom parku,takze som sam sebou cistym a cerstvym vduchom.smile.
Ad 43.:
??? Kde jste na to přišel??? Z vyjádření jednoho rasistického maďarského poslance??? To myslíte vážně???
Ad 44.:
Komu není pomoci, tomu není pomoci.
AD 39. Pane Foršte, specielně pro Vás bych tu měl jeden dokument:
http://www.youtube.com/watch?v=JESM5rNNKTg
Dotýká se všeho, o čem jste se zmiňoval
Ad45)Normalne Vas zacinam mat rad.smile.Hovoril so o fotkach,ktore sem tam ubehnu na verejnost.A toto si predstavte hovorim vazne(pouziejem Vas sposob)!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Keby ste pozorne cital,tak by sme sa nedostali k madarskyzm poslancom.smile.alebo pamatal?
Ad 41) Ve věci šoa jistě ne. Ale chápeme se. Šlo mi o osobní zkušenost, pak pochopím zcela. Chci-li pochopit co nejvíce, jen empatie opravdu nestačí, je tam riziko projekcí. Chtělo by to stát nohama na zemi. Je to jako skládačka, tak proč odmítat poznání dotažené alespoň do možností, které jsou mi předkládány. “O)
Ad 48.: Vy jste si asi šlehnul. Sorry.
As 49.: Přesně, woodoo. Psal jsem to pro jistotu, aby se zase někdo nechytl slovíčka, když mu chybí argumenty.
Ja po trave kracam,vy sa smejete?smile.
Skusim este raz.chodia zajazdy,ktore zneuzivaju priestor.Hovoril som o fotkach pred pecami so vztycenymi prstami.Povedal som Vam to v 43).Odpovedal ste(zrejme nevediac)madarskymi poslancami.Pripomenul som vam omyl v 48) a zase ste kvalitne odpovedal v 50).Toz tak.
Ad 47.:
Ano, ten film znám. Nic nového. Osobní ohnutky filmařovy tu nehodlám rozebírat, to už učinili jiní. Izraelci jsou lidé, Židé jsou lidé, máme různé názory, některé menšinové, různě ujeté.
Autor účelově vybral různé srdceryvné “scénky” tak, aby mu to pasovalo k jeho závěrečné tezi, že bychom měli žít víc současností a dívat se do budoucností.
No, to je tedy v pravdě geniální poselství. Až na to, že ten, kdo nezná svou minulost, bude mít zcela jistě o tu neznalost zatraceně těžší budoucnost. jak jednotlivec, tak národ. Což je nepopiratelné. Podívejme se do minulosti, že.
Šoa se však vymyká svou strašlivou monstrózností. Je to tak zrůdné, že to přesahuje často lidské chápání. Možná i proto vznikl tento podivný film.
Ad 53.:
Ale právě na to jsem samozřejmě reagoval. Nějací zpovykaní puberťáci na fotce přece neznamenají, že se tu budeme sáhodlouze rozepisovat o “zneužívání cest”. Nejste náhodou v národním parku jménem South Park?
Peklo na zemi:
To je strašný.
To jsem netušil. Chtěl jsem sem dát znělku.
Ad 54. Pane Foršte, ty překlady z hebrejštiny obsahově sedí?
Ad 59.: Myslíte ze South Park?
tieti fotky boli uverejnene sproblemom nackov v Nitre.A tito ludia maju daleko od zpovykanych pubertakov.ale podstatne je,ze deti som si tam poslal.Aby si potvrdili,to co poculi a videli doma.
S.Park ne.to ne,lebo milujeme Kennyho.
Ad 56-58 Heleďte p.M.F. – nikde to nepovím, ale právě teď mi kvůli Vám tečou slzy. A to se nazapomíná.
Ad 62.: To si klidně povídejte, kde chcete. Je to veřejně umístěné na Youtube. Pláč i smích je podobně očišťující.
Ad 60. Ne já myslím tu přestřelku devčat s Poláky a účelově špatný překlad doprovodu. 19 minuta
http://www.youtube.com/watch?v=JESM5rNNKTg
Tak hlavně ta proklamovaná empatie. “O)
erichu z toho som bol aj ja prekvapeny.a trosku aj sklamany.
ad 18.
Ó, Foršte, jak signifikantní… vy jste prostě šílenec, jak si o člověku něco usmyslíte, tak mu to budete vnucovat, dokud se z toho snad nepoblije…
Víte, proč jsem se nedotazovala na ten druhý výrok dotyčného poslance, zpochybňující autenticitu památníku? Protože o tomto jeho výroku nemám žádné pochybnosti, dobře vím, že je scestný. Nemám, co bych k němu zjišťovala. Toť vše. Co Vy jste za člověka…
Nikdo tady nezpochybňuje, že návštěva takového památníku může být velice užitečná, nebo že by se jí nemohly zúčastnit i děti. Jediná věc, kterou namítám, je, že by bylo nešťastné posílat tam všechny povinně, že by to mohlo být dokonce kontraproduktivní, pro nějaké hodně citlivé dítě i nevhodné, ke každému je třeba přistupovat podle jeho založení.
Žasnu, co z původně nevinné otázky, kdy jsem se pokoušela zjistit, zda nějaká taková povinnost v Maďarsku skutečně existuje (nic jsem s jistotou neusuzovala, prostě jsem se zeptala, jestli je to opravdu tak), Vy dokážete vydedukovat. Jestli si myslíte, že takovým jednáním s lidmi, co tady předvádíte, nějak pomůžete tomu, aby nenarůstal antisemitismus, tak Vás dost lituju. Zatím tady děláte vše pro to, abyste lidi zajímající se o ŽIDY a židovství znechutil a otrávil.
Ad 64.:
Já tam slyším כְּלַבים , tedy psi, to by velmi zhruba odpovídalo anglickému překladu bitches (čubky).
Ad 67.:
O! O! O! totus floreo….
Zvracení je také očišťující způsob. Byť poněkud krajní.
Vždyť píši: Tolik útlocitnosti v sobě nacházíte: “…pro nějaké hodně citlivé dítě i nevhodné, ke každému je třeba přistupovat podle jeho založení.”
Za prvé podle všeho si nejsou jisti ani redaktoři zdejšího webu, to by Vám už jistě odpověděli, protože jste určitě napsala paralelně přímo jim, viďte.
Za druhé, opakuji: To údajně řekl jeden maďarský poslanec. Rasista. Četla jste takovou směrnici Ministerstva školství Maďarské republiky?
Jestli je to tak, že jsme nikde neslyšeli o celoročních davech maďarských dětí v Osvětimi. Ale možná se mýlím. Docela rád bych se mýlil.
Fakt tam jeďte, zvracet můžete až tam, možná Vám to ani nepřijde blbý a hlavně s tím nikam neutečete.
Mně je na zvracení, když tady na mnoha stranách pod různými články i zhusta v nich samotných čtu žvanění o judaismu, “jidiškajt” a židech bez krve. Z toho je zase špatně mně. A nejsem vůbec sám. Takže tak.
Ono je fakt nesčíslněkrát lépe povinně jet na exkursi do Osvětimi než jednou povinně jet do Osvětimi bez zpáteční jízdenky. Jděte už s těmi řečmi do háje. Tam pak beze studu a bez rizika pobouření okolí můžete otevřít svá stavidla.
alebo sa staci pozriet do tvare hociktoreho decka okolo 50 minutky.velmi vypovedne.
a spravanie na hotely,empatia k ostatnym hostom?to zrejme unika,ale aj z toho sa sklada zivot.Ako hotelier by som povedal,,chodte do haja”.Nie recami,ale spravanim.
Tacere numquam, saepe paenituit loqui. “O)
diky za upozornenie.
Ad 72 Danny, ale některá děcka i ten kluk z ochranky ke konci, ač jsou všeho součástí, tak kriticky přemýšlí. Vlastně je k tomu nic nenutí a o to je to zajímavější a pro mne osobně pozitivní zvěst.
Ad 3. Dado odpověď na Váš dotaz je zde:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/231673-do-osvetimi-povinne-madarsti-studenti-budou-jezdit-po-stopach-holocaustu/
Tohle je obecnější úvaha. Dado co myslíte. Pokud budu dětem vyprávět o nacistických zvěrstvech, co v nich zanechám povzbudím, pokud se na závěr nezmíním třeba o ústeckých událostech?
http://www.usti-nl.cz/dejiny/1945-95/ul-8-9.htm
Tacere nunquam… Nikdy si neľutoval, že si mlčal, často ťa mrzelo, že si hovoril. (Balbus: Sententiae)
neviemci to bol kluk z ochranky,menili mu tvar,takze pochybuje.on bol stihlejsi.
Ad76)boli ste niekedy v podobnej situacii?mna v ich veku odvazali ST-baci v aute zo skoly nevedno kam.Nemal som potom chut ich zabijat,toboz nie ich deti.(chodili s mojimi do skoly)Samozrejme neskor.smile.Boli ste niekeda polonahy,bosi na colnici.(za pasovane platne)to bolo ine kafe,ale nemal som pocit o nich,ze su taki a taki,ked mi davali peciatky do pasu.Finkelstein bol o.k.Fakt sa do odda pozriet podrobne a zamysliet sa.Da sa z toho vela odniest.
p.s.vzdy som sikladol otazku(koli ucelenemu vhledu),preco sa zajazdy nevozia aj do domcekov Spravodlivych medzi narodmi?(vsetky zajazdy).
Ad 77.:
Ač jsem nebyl zrovna disident, tak jsem se nachomýtl k “Palachovu týdnu”…. Koncem listopadu 1989 jsem pak se skupinou kolegů-studentů jel autem do Martina, kde jsme obdobnou akci jako těsně předtím v Žilině pomáhali pořádat místním divadelníkům. Stávku. po martinském divadle nás honili dva samopalem ozbrojení milicionáři. Byli jsme nuceni vyskočit z okna. Naštěstí to bylo zvýšené přízemí. Pak jsme se skrývali u mediků na koleji, po udání jsme přespali u jednoho z herců. V Praze na koleji jsem zase v té době utekl díky varování jinak prý udavačského vrátného před “dvěma pány v kožených bundách”.
Ale to nebylo NAPROSTO NIC proti tomu, co museli zažívat naši lidi, má rodina kdysi, ať museli do koncentráků nebo se skrývali. Za šoa i v bolševických koncentrácích.
Srovnání bude vždy silně kulhat. To zase zkuste pochopit Vy.
Ten dokument, na který tady jeden islamofil upozornil (sic!) má zcela jinou vypovídací hodnotu pro skutečně zúčastněného: tím, že je z rodiny postižené šoa, nebo tím, že má jasnou představu O tom, co je proti lidskosti.O spravedlnosti, o tom co se tehdy dělo, uvědomuje si to neustále přítomné latentní nebezpečí rasismu.
Chápu, že lidem, někdy i Židům, se líbí judaismus bez toho propojení se skutečným životem. Ono je to příjemnější nevidět, co všechno to ve skutečnosti znamená. Že to není jen mystika a dávné příběhy, tajemno a pohádky.
Ti izraelští mladí žijí ve světě, který neznáme. Neustále přítomná hrozba války, denně možnost, že se přes veškerá bezpečnostní opatření zrovna v obchodě, kde nakupujete, odpálí nějaký muslimský šílenec, to jsou silně stresující faktory. Jsou to ale lidé hrdí a vcelku dosti sebevědomí, což tady taky moc neznáme.
Možná není zřejmé, jaký to má vztah k tomu dokumentu. Jde o to, abychom mohli lépe pochopit, v jakém prostředí se ten filmař pohyboval, odkud pochází.
Samozřejmě, že tendence udělat něco rychle, hlavně ať už je klid, v izraelské společnosti jsou. Důležité ale je, že je v ní dostatečně těch, co také dokáží domýšlet důsledky takových “mírových” řešení.
Zdánlivě (doufám, že jen zdánlivě) to nemá brzké a šťastné řešení.
Při nadechnutí se takové společenské atmosféry, jaká je v Izraeli, může být pak i nám, co si celkem klidně (zatím) žijeme v prostředku Evropy, snad jasnější, proč vznikají i takové tendenční a záměrně situaci zkreslující filmy, jako ten předmětný dokument.
Je v rukou režiséra, scénáristy a střihače, co z toho pak vyleze po postprodukci vyleze ven.
Jen s Pražským filharmonickým sborem a s dalšími uměleckými tělesy jsem byl v Izraeli asi 25x, má paní tam dokonce i souvisle žila. Přesto si netroufám tvrdit, že Izrael natolik znám, abych vynášel jednoznačné soudy.
Tak nesoudím. Jen posuzuji.
Neskrývám, že tu zemi, lid tam žijící, mám moc rád.
Ad 78.:
Máme to brát jako pozvání k Vám, k cadikovi?
Erichu, díky za odkaz na ten dokument, je opravdu zajímavý, teď jsem si ho teprve pustila… a když tam bylo o té holčičce Dance, kterou nacisti zabili, a celá výprava obhlížela to místo a připomínala si její osud… vzpomněla jsem si, jak jsem s našima děckama před lety po večerech četla “Hanin kufřík”, taky takový příběh jedné zabité holčičky, a myslím, že to v takové intimní atmosféře doma bylo mnohem sugestivnější a pro děcka přijatelnější seznámení s tím, co zhruba obnáší to slovo holokaust… Nějak vůbec nelituju, že jsem zvolila tento “nešokový” způsob… Myslím, že zrovna v Brně se tím příběhem inspirovali taky a používají ho při práci s dětmi.
Foršte, pokud budu blít z Vás, rozhodně kvůli tomu nebudu jezdit do Osvětimi. Nevím, proč bych měla zneuctít takové místo kvůli Vašim otravným výplodům. A nebojte, já si umím udržet odstup i nadhled, ale ne každý by musel mít pro vaše způsoby pochopení… a pak bych se případnému nárůstu podle Vás jistě strašného antisemitismu ani nedivila… ostatně přemýšlím, jestli není na čase stát se bojovnicí proti antidadaismu :-)
Ad 82.:
Nu, mělo by Vám spíše býti nevolno z Vašich vlastních emočních výplodů, co tu i tam vymačkáváte. Když si přečtete s nějakým časovým odstupem své vlastní texty, tak mě k tomu jako pověstné římské pírko opravdu nebudete potřebovat. Pokud Vás Hospodin při trošce rozumu zachovati ráčí. Holt ty emoce….
presne tak pokullhava,rok 89 co si budeme hovorit.(ale v dobrom).
Hovorite:,,Nasi lidi prezivali”,opat nespochybnujem,ale stara matka mojich deti prezila nasobne dobijanie Charkiva,a,,bonus”na ulici ju schmatli(ako pocerne,kucerave dievcatko,s peknym nostekom)a hodili ho do sprievodu zidovskych spoluobcanov uz to odvazanych.Po dvoch dnoch je vytiahli.Myslite ze to decko prezivalo iny druh(potazmo,vacsi,mensi)strachu a bolesti?(plus medzi,,cudzimi”ludmi,nebol tam nikto s okolia).Ja len vravim utrpenie je jedno.A hovada sa ho dopustaju,ale aj k nemu mame pristupovat,no tak akosi.
Viete,ja pozeram do tvari a pocuvam.Zastavte a pozrite sa do tvare toho managera.Co tam precitate?(teraz sa bavim o celej mozaike,neodbocujem).Nenavist,zabijackost?
Aj v Izraeli som nebol.smile.ale zem mam rad.Pozeram rad tvare Sarona(utpenie a zodpovednost by sa dal krajat,nerisim jeho zivot),Jonatana Netanjahu,skoda,ze neviem malovat.(a atd).
Ad 83.:
Pokud se vrátíme k tomu “dokumentárnímu” filmu, tak je to svým způsobem propaganda. A je na každém, jak se s tím popasuje. Pouze na základě tohoto dokumentu dělat zásadní závěry by znamenalo, že jsme podlehli pohodlí jednoho názoru, kterým se snaží ideologicky manipulovat diváky jeden frustrovaný (nebo dobře zaplacený, což se nevylučuje)člověk.
Už to nemá smyslu dále tady rozebírat, co myslíte?
Ad 82. Dado, až mi to David pustí, bude tam pro Vás odpověď na dotaz ze 3.
V.P.M.F.na koniec.ale prosim Vas ako zaplateny?Nech by bol plateny (ak)hocikym,myslite ze to zaranzoval?to su fakta.nech to toci hoci kto.A to fotenie pod schodami?Nikdy som deti nebil,ale to by bylo facek.mne to pripada skor dohenostovanie.Ale ako bolo povedane proti Gustovi…a snad uz koniec.smile.
dado proc?dadaistov mam rad.smile
Ad 85. Dobrá, dobrá. Ale když tedy zmiňujete tu propagandu, dovolím si malé pošťouchnutí. Tak tedy zde viz. info u položky Teherán:
http://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_facilities_in_Iran#Tehran
no a zde co se z toho dá vyrobit
http://neviditelnypes.lidovky.cz/izrael-pravdepodobnost-utoku-na-iran-roste-feo-/p_zahranici.aspx?c=A120906_195706_p_zahranici_wag
danny, to tuším :-)
Díky, Erichu, počkám.
Dado je to bod 76.
Omlouvám se, ale všichni co zde diskutuje máte pravomoc kdykoliv LIVE komentovat, bohužel pokud přidáte více hypertextových odkazů, čeká to na schválení – ochrana proti SPAMU..
Ad 92 Davide já vím, to je v pořádku. A co mne na tom také potěšilo, že mi to došlo o něco dříve než v.p. M.F. k.z.ž.k.
Erichu, takže díky za informaci, skutečně tedy taková povinnost existuje…
co k tomu ještě dodávat, může se pak člověk divit, pokud to jen přidá hlasy té ultrapravicové straně?
K té Vaší otázce: hodně asi záleží na způsobu podání. Ten v tom dokumentu byl vskutku šokující. Myslím, že v postkomunistických zemích máme na takovou manipulaci přece jen aspoň trochu vycvičený nos a přirozený odpor k určitým praktikám. Ovšem děcka jsou pro manipulaci dost vděčný cíl.
Prostě tak nějak, jak to říkal ten Finkelstein – ono by se to dalo dělat dobře… jen si tak říkám, aby se za chvíli nad Osvětimí nevznášela podobná píseň, jaká šla hlavou Krylovu Neznámému vojínovi (nejen díky těm povinným zájezdům z Maďarska)…
Finkelsteinem se anonym “dada” vyřadil ze slušné diskuse.
Dado, redakce netuší, jestli je nebo není navštěvování koncentráku povinné – o to, myslím, opravdu nešlo. Ať už je nebo není, pan poslanec byl proti, neboť se domníval, že památník je tak či onak vylhaný (nazývejme věci pravým jménem).
A už vůbec si nemyslím, že by “citlivým dětem” mohla návštěva památníku ublížit. Všimla jsem si, že v našem kulturním prostředí je jaksi zvykem dětem co nejdéle tajit existenci chudoby, smrti a sexu (“aby se jim nepokazilo dětství”), ale ony kdysi v táborech byly koncentrovány i citlivé děti…
Mimochodem my jsme dětem v předškolním věku pouštěli film Chlapec v pruhovaném pyžamu, viděly Klíč k minulosti a o málo později v návaznosti na svastikový výplod nějakého sprejera i poměrně drsné dokumenty o koncentračních táborech – myslím, že děti to všechno přežily ve zdraví duševním i fyzickém. (Ale musíte samozřejmě brát v potaz, že my jsme holt ti krutí a bezcitní rodiče, co nutí nevinná robátka k čištění zubů, modlitbám a teoreticky i návštěvám Terezína /Osvětim máme daleko/… :) )
KS.Povievam Vm to takto.Zo zivota.Synak po navsteve Auschwitz mal neustale spory s par spoluziakmi(s,,kulturneho prostredia pana poslanca”),ze napriek navsteve a videniu je to kamuflaz a nepravda.Problem lezi hlbsie.A predstavte si,ze navsteva par jedincom ublizila,doslova.A casti pomohla v ich antisemitizme.(,,coho su este schopny”).zialbohu aj toto je sucastou zivota.
Premietanie filmov a citanie knihy(u dady)je totez.
To mate ako s vojnou(myslim narukovani).Niekto si zacal v tom libovat,niekto to preplaval,niekto pretrpel,niekto sa stal alkoholikom,niekto sa zasamovrazdil.Lebo sa bralo bez rozdielu a pripravy.
Ked sa bavime o Finkelstein,co Vam vadilo na nom.(mne len taka trosku hysteria na konci,u nas sa hovori,ze trosku,,stratil tvar”)ale obsahovo mi mozete pomoct najst problem,ktory by stal za ,,vyradenie” s diskusie?smile.
AD81)samozrejme.mna ako clovaka mozete navstivit hocikedy pojdete okolo Martina,Blatnica je kusok a Folkusovska kuria je kusok a tam ma vzdy najdete.Poznate abrahamovske,,Host do stanu,Boh do stanu”.smile
Já nevím, padla tu spousta názorů a ač se můžou zdát v opozici, každý vyjadřuje osobní zkušenost.
Ad 94. Dado já tím odkazem na Ústí chtěl říc jen to, že častokrát pro zvěrstva druhých nevidíme zvěrstva vlastní. Je to velice zajímavé téma ale taky nesmírně složité a bolavé a nedá se o něm debatovat, pokud je někdo přesvědčen, že mu tím druzí chtějí ubližovat.
KS, redakce netuší, Erich tuší – dodal odpověď, odkaz č. 76.
Kromě toho sem Erich dodal odkaz na velice zajímavý dokument, doporučuji ke zhlédnutí.
Nevím, jaký záměr sledovala redakce, když sem tento článek vložila – snad abychom se pohoršovali nad bludy ultrapravicového poslance? A pozastavit se nad něčím jiným, co mi připadá dost divné, je nepatřičné?
Neříká se takovému pohledu selektivní?
Víte, Karimo, k té smrti… budu teď trochu osobní: před pár dny jsme pochovali babičku. Byla u nás 7 let, od doby, kdy se o sebe sama nedokázala postarat. Takové odcházení není kolikrát veselá záležitost, a už vůbec není žádná sranda je s někým sdílet. Vůbec nezatracuju lidi, kteří si na to netroufají nebo to z nějakého důvodu prostě nemůžou zvládnout. Chci jen ukázat na jeden zajímavý jev, ze kterého snad pochopíte, o co mi jde.
Za tu dobu, co byla u nás, přijel za ní na návštěvu její druhý syn s rodinou tuším 6 krát (hodina cesty autem). Pokaždé to bylo opravdu emočně vypjaté setkání, slzy tekly proudem. Proč ne, uviděli babičku po dlouhé době, ke konci už jen popletený nemohoucí věchýtek, jistě silný dojem, proč si nepoplakat nad takovým shledáním. Na pohřbu silný nepřeslechnutelný nářek, jistě, proč ne, silný emoční zážitek.
Za celou dobu nám ani jednou nenabídli, že se o babičku aspoň na pár dní postarají, abychom si třeba oddychli. Na to takové emoce poněkud neměly žádný vliv. Ty neměly vliv dokonce ani na to, aby babičku potěšili častěji svou návštěvou nebo jí aspoň zavolali. Víte, tomu “vytěsnění smrti” opravdu nezabráníte tak, že lidi čas od času vystavíte nějakému otřesnému pohledu, který je se smrtí konfrontuje. To tedy opravdu ne.
Ano, taky si myslím, že našim dětem neublíží psychicky, když jsme si odcházející babičku k sobě vzali, i když to i pro ně znamenalo jistá omezení. Stejně tak pro ně znamená jistá (mnohem větší) omezení i to, že je jim dáno žít spolu s postiženou sestrou. Víte, respekt k takovým, které by slavný Hitler poslal rovnou do plynu, to je asi mnohem větší vklad do dětí, než nějaká šoková terapie v Osvětimi. Kde ten chybí, žádná srdceryvná návštěva nepomůže. Smrt i nemoci prostě k životu patří. Zrůdné násilí – alespoň doufám – ne tak zcela. Nemusím děcka zmlátit do bezvědomí a nechat k smrti vyhladovět, aby si uvědomili hodnotu života. Nemusím jim pouštět horory, aby poznali, co je to strach. Ne každý druh výchovy je šťastný. Možná jste nikdy na úzkostlivé dítě nenarazila, nevím, kde berete svou jistotu, že takový zážitek nemůže dítěti ublížit. Podle mě docela snadno. Ano, jistě, tenkrát se taky nikdo neptal, zda cesta do koncentráku citlivým dětem neublíží. A z toho si snad máme brát příklad? Máme se chovat jako oni tenkrát?
Ad 100.:
Kdybyste raději už teď aspoň chvíli nic nepsala, udělala byste, hlavně pro sebe ovšem, lépe.
ad 99.
Erichu, k té Vaší myšlence:
uvědomit si přes veškerou ukřivděnost i svá vlastní zvěrstva, jak říkáte, to je jen první krok. To taky může vést ke strašné pasivitě vůči zlu, vůči dalším (potenciálním) zvěrstvům. Ve smyslu: nemáme si co vyčítat, ty si nevšímej mě (mých špinavostí), já si nebudu všímat tebe, oba máme máslo na hlavě. K rezignaci.
Pokud se člověk chce toho zlého vyvarovat, musí se naučit chodit do hloubky, nazývat věci pravými jmény, i když je to bolavé, jak píšete. A něco s tím dělat. Jinak je veliká pravděpodobnost, že se ve své ukřivděnosti bude dopouštět podobných věcí, na které je sám tolik přecitlivělý.
Samozřejmě každý musí začít především u sebe, ale asi by bylo smutné, kdyby jen u sebe i skončil. Spíš je to takový základ k tomu zdravému spolužití, které sestává i z toho, že druhému občas řekneme i nepříjemnou pravdu do očí a nenecháme ho zacházet vůči sobě dál, než je zdrávo. Což se často neobejde bez cirkusu.
Co se kolikrát skrývá pod různými takovými posvátnými vznešenými hávy… nikdy není příjemné, když někomu berete modlu.
Ach jo, když si to po sobě čtu, vidím ty hrubky: děcka (děti) uvědomila, poznala (uvědomily, poznaly)… no co už.
Ale tak, snad jste, Karimo, pochopila, co tím chci říct. Já bych naše děcka do Osvětimi taky klidně vzala, ale nepovažuju to za nutné a nezbytné, pokud jde o nějakou prevenci proti antisemitismu. Jsou podstatnější věci. A takové návštěvy z musu nemusí přinést zrovna kladný efekt. Ostatně, jaký názor na takovou “plošnou povinnost” vlastně máte Vy?
Když budete mít čas, budu ráda, když se vrátíte i k těm senegalským muslimům :-).
Dado, už jsem to dočetla a Erichovi jsem za doplnění vděčná, dokuemnt shlédnu, až budu mít volno.
Mě ten článek zaujal proto, že vývoj v Maďarsku je zajímavý, bohužel ne zrovna pozitivním směrem… a mám za to, že by se o tom mělo mluvit. Jestli se nad bludy čtenář pohorší nebo s nimi bude souhlasit, to už nechávám na něm.
Péče o nemocného člověka je vyčerpávající tělesně a hlavně duševně (když jsem byla dítě, měli jsme doma babičky na dožití dvě, byť postupně). Ano, smutek může prožívat i “divák”, který se ničeho neúčastní… a o to právě jde mně. Takových “smutných diváků” co “nemohli nic dělat” je během genocid (a hlavně po nich!) vždycky nejvíc. Péče o nemocnou babičku je pro děti hlavně příkladem a vážím si vás za to, včetně odvahy “neodložit” postižené dítě.
Ve zbytku se ale už bohužel neshodneme – zrůdné násilí podle mě bohužel k lidské společnosti patří také (šoa bylo výjimečné jedině v tom, že se jednalo o pokus zlikvidovat všechny členy národa na celém světě)a u nás je to vhodný, geograficky blízký případ (Němci v Ústí samozřejmě také. I stopy na zdech Staronové synagogy.)
Děti do koncetráku neposílám… ale já jsem byla na povinném výletu v Lidicích a na ten zážitek si vzpomínám dodnes.
“Spory se spolužáky z kulturního prostředí pana poslance” mě, pokud jde o mé děti, trápit nemusí – jednak se jim jako mulati a muslimové jistě stejně nevyhnou, jednak bych se nad tím, jestli takovým lidem náhodou nešlapu na kuří oko, vážně netrápila… a k tomu zbytku se vrátím později. Přeju hezký den.
Ad.9)Citujem:”ne pro každé dítě je něco takového vhodné.” Určite. Ja som tam bol už ako dospelý, ale ešte tri dni som chodil akoby omráčený. Môj názor – rodičia by to mali najprv vidieť a potom rozhodnúť o tom, či je to pre ich deti vhodné, čiže, či to vôbec psychicky zvládnu. Škola, alebo štát by nemali rozhodovať za nich a bez nich. O tom, že v samotnom Poľsku boli (alebo ešte sú?)snahy takéto múzea zrušiť, práve z toho dôvodu, že bolo dokázané, že tieto múzea majú negatívny vplyv na ľudí zo zvýšenou citlivosťou, nehovoriac už o psychicky labilných jedincov – sa veľa nehovorí. A svojmu dieťaťu by som neprehral ani určité videa z Palestíny!
Citujem: ” Nesnažíme sa krivdy na Židoch zľahčovať, ale poukázať na druhú stranu mince. Možno po tretej svetovej vojne vzniknú podobné múzeá na Blízkom východe a my sa do nich budeme chodiť vzdelávať o krivdách, ktoré urobili západné mocnosti na arabskom svete.”
http://www.aktuality.sk/clanok/229396/preco-boli-moslimovia-v-koncentracnom-tabore/
Karimo, mně ten vývoj v Maďarsku taky připadá znepokojivý – ale: není ten krok se zavedením povinných návštěv jen dalším “hřebíčkem do rakve”? Skutečně něco takového může zvrátit nárůst antisemitismu, nebo to spíš vzbudí odpor i u těch, kteří by třeba k něčemu takovému ani neinklinovali, a ultrapravicovým stranám to jen nahraje?
Víte, já jsem tu svou zkušenost uvedla právě kvůli tomu “vytěsňování”, o kterém jste mluvila… Mně samotné to chování švagra přišlo zvláštní, on je to normálně slušný hodný řekla bych dokonce snad i citlivý člověk. Ale podle mě udělal přesně to vytěsnění, skutečnost byla tak zlá, že ji nějak nedokázal vstřebat, radši se odstřihl. Silný emoční zážitek prostě může vyvolat i pravý opak: sebeobranu ve formě popření, nesrovnání se s realitou, nepřipouštění si jí k tělu… Radši si zachovat vzpomínku na milou babičku, která nic nepotřebuje, než přijmout nový skutečný obraz té závislé obtížně zvladatelné potřebné osoby… Rozumíte, naučit se brát věci nějak konstruktivně, přijmout realitu, hledat životaschopná řešení… to se člověk učí asi úplně jinak, než na základě nějakých silných emočních vjemů…
Myslím, že se shodneme i na dalších věcech z toho zbytku. Podle mě je velice dobré zachovávat takové památníky a navštěvovat je, jde o to kdy a jak a zda je to vhodné pro všechny děti. Jak píše moslim, i pro dospělého to může být těžko zvladatelný zážitek. Pro bázlivé úzkostné dítě to může být zážitek přímo traumatický. A přitom právě pro takové děti stačí velice málo, abyste je oslovila, mají dostatek empatie, aby pochopily zrůdnost genocid i bez takového šoku. Pro jiné (otrlejší) to naopak vhodné může být, třeba je to opravdu zarazí. Ale rozhodně bych zodpovědnost za takovou věc nechala na rodičích, kteří své děti znají nejlépe. Pro někoho je prostě knížka nebo film až až.
Abychom se správně pochopily: smrt a nemoc k životu patří, v tom smyslu, že je třeba naučit se je přijmout, zrůdné násilí je něco, čemu je třeba umět se postavit, ne si na něho zvykat. Není dobrý argument: tenkrát tam děcka musela a nikdo se jich neptal, tak vy pojedete taky a nezajímá nás, jestli se pak budete půl roku budit s nočními můrami…
A pokud jde o ty spory se spolužáky ražení pan poslance… ta děcka opravdu nemůžou za to, v jaké rodině se narodí, co jim doma lijou do hlavy, je velice dobře, že se ve školách o holokaustu učí… ale obávám se, že právě takové vnucené návštěvy ničemu nepomůžou, přesně naopak. Co asi děcko uslyší doma, když jej budou rodiče vypravovat na takový nucený výlet, jak bude asi takový výlet vypadat na škole, kde mezi učiteli jsou třeba sympatizanti této ne zas tak malé politické strany…
Ad 105 & 106 a předchozí:
To jsou ničím nepodložená tvrzení, nesmysly. Má-li “moslim” k dispozici skutečné odborné studie specializovaných psychologů,sem s nimi. A bude dobré vědět, co to je to za psychology.
A “dada” je na mě strašně naštvaná, že jí odrazuji od jejího přece tak čistého zájmu o judaismus. Ale to se nemůže divit, když jejím podle všeho jediným zdrojem poznávání židovství jsou “videjka” o idealizovaném “judaismu”, která jsou daleka skutečnému a mnohem barevnější židovskému světu a hlavně – životu. To je pak těžké.
Pak nemůže pochopit, proč by se sama měla vypravit do koncentračního tábora, třeba jít i Pochod živých.
27.4. přijede do Prahy 80 německých studentů, žádným befelem. Zůčastní se každoroční akce ICEJ Všichni jsme lidi. A pak pojednou do Osvětimi.
kdo tam nebyl, kdo nebyl aspoň v Terezíně, těžko pochopí, že to nemůže nikomu ublížit. Naopak. Vskutku záleží na předchozí přípravě a jsem si po mnoha letech zkušeností zcela jist, že drtivá většina těch, co přicházejí do těchto památníků nejstrašnější genocidy jsou připraveni, vědí, proč tam jdou.
Sebere-li nějaký zamindrákovaný “dokumnetarista” pouze srdceryvné scény a ještě to udělá tak, že to vypadá, jako by každý, kdo tam přijde, se psychicky zcela zhroutil, to je trestuhodné.
Skutečně nevíte, o čem píšete. VŮBEC NETUŠÍTE. To jsou jen Vaše domněnky, proměňované už ve žvásty.
Ad 107.: Errata: WORD mi to neopravil, krom jiného “zúčastní se…”
Sorry. Neměním svévolně pravidla českého pravopisu.
Pán Foršt, Ausschwitz som navštívil spolu s ostatnými ako študent Katolíckej univerzity Jána Pavla II v Lubline, a na prednášky z psychológie (aj na tie po návšteve spomenutého múzea )sa ešte pamätám. Je pravda, že “skutečné odborné studie specializovaných psychologů” po ruke nemám – skúste sa preto obrátiť na KUL Lublin alebo na múzeum a ak im to tak dobre ako nám vysvetlíte, tak tam možno zmenia “laicky” názor.Miesto nejakej ďalšej polemiky by som to radšej uzavrel tak, ako to napísala dada: “Je velice dobré zachovávat takové památníky a navštěvovat je, jde o to kdy a jak a zda je to vhodné pro všechny děti”
Ad 109.:
Naopak: Vy tu něco tvrdíte, tak to dokažte.
Ad 110: A vůbec – co to je: “laický názor katolické univerzity na to,jestli je vhodné, aby všechny děti se jeli podívat do koncentračních táborů na exkurzi?” A jaké muzeum máte na mysli? To fakt myslíte vážně? A anonymka “dada” v tom má zmatek sama. Jak se podle Vás pozná, které dítě tam může a které ne? To mě fakt zajímá. A určitě to bude zajímat všechny lektory, pedagogy a psychology, co se profesionálně zabývají tématem šoa v praxi.
ad.111:http://www.hauptschule-kirchlinde.de/projekte/NS/Gruppe_4_thema.htm
Vy tomu říkáte muzeum? To není jenom muzeum. Byl jste tam?? Nebo co jste to tím odkazem myslel?
Samozrejme, že som tam bol – veď som o tom písal. Podľa mňa je pre deti nevhodné divať sa na hromadu okuliarov. Ale veď Vás môj citlivý postoj nemusí zaujímať – povzneste sa, zabudnite a ignorujte ma. Miesto toho, aby som ja presadzoval svoje pocity, postoje a názory ako jedine správne, tak Vám radšej od nás pošlem link – Zum internationalen Holocaust-Gedenktag – ubezpečujem Vás, že tým odkazom myslím iba jednú vec a síce, že Vás to možno bude zaujímať, ako aj mňa občas zaujíma, čo sa deje napr. v Prahe:
http://www.morgenpost.de/berlin-aktuell/article124251429/Berlin-ist-noch-immer-kein-normaler-Ort.html
Ad 114.: Váš postoj není citlivý, je přecitlivělý a nerealistický. Kdy chcete děti učit o šoa? A proč nevyužít tak názorných možností, jako jsou zakonzervované zbytky koncentračních táborů, které jsou navíc památníkem zavražděných lidí, mezi nimiž bylo tolik děti.
Zásadní nepochopení pramení pravděpodobně z vlastní obavy připustit si ty hrůzy mnohem osobněji. Z cizího krev neteče, že, tak co. Vždyť se to týkalo jiných a jen některých já muslim, já muzikant. Připustit si v dospělosti, že se to může opakovat a semele to i muslima (jakkoli paradoxní se to v současní době zdá), je často velmi těžké.
Děti jsou mnohem vnímavější, nemají tolik zábran jako my. Ale to Vám vysvětlí erudovanější, než jsem já. Ti, co se výukou o šoa profesionálně zabývají.
Vyhledejte je, sdělte jim své obavy, oni Vám vysvětlí, jakým způsobem pracují s dětmi a jak s dospělými.
Morgenpost zrovna nečtu, ale mám celkem slušný přehled o berlínském prostředí, neboť jsem tam poměrně často a navíc mohu Deutsch používat jako rodnou řeč. J.E. pan velvyslanec to řekl výstižně a celkem očekávaně. Takže mě to nijak zvlášť neohromilo. Přesto díky.
Ještě pro jistotu Ad 114.:
Samozřejmě, že je nutné brát v potaz různé faktory. Nejen vhodný věk (děti z mateřské školky tam těžko někdo soudný poveze, obvykle činíme i rozdíl mezi prvním a druhým stupněm základních škol, jiný je práce se středoškoláky a pod.
Ale fakt se zkuste přinutit a zajít za lidmi, co se tím zabývají. Nějaká obdoba našich “Zmizelých sousedů” v Německu jistě existuje. A pak se odpíchnete dál.
Erichu, ten Váš dokument mi nejde z hlavy…
Třeba jak tam ten novinář otevřeně vyznává, že vlastně ani nestojí o to podávat objektivně informace: “proč já bych měl být objektivní, byli oni objektivní?”
Našla jsem rozhovor s izraelským historikem Tomem Segevem, který manipulaci pomocí holokaustu shledává jako běžný jev v izraelské společnosti, natolik přítomný, že je mnohdy těžké odlišit ji od skutečných obav z holokaustu.
https://www.euroskop.cz/8801/20805/clanek/wiesenthal-a-identita-izraele/
Jen doufám, že ten výlet a příprava na něj, jak byl zachycený v dokumentu, není opravdu typickým příkladem, ale snad jen extrémní výjimkou (snad měl dokumentarista jen smůlu na pořadatele). Jinak teda potěš, co z toho může povstat dobrého…
Ad 117. Asi to bude jistý problém, zajímavý je poslední odstavec – zde:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/izrael-je-na-slovo-nacek-treba-zakona-dvt-/p_zahranici.aspx?c=A140213_214244_p_zahranici_wag
Dokumentarista byl záměrně neobjektivní. To je jisté. Pochybovačům nezbývá, než si tam i onam dojet. Zabývat se tím více, navštívit organizace, které se zabývají edukací v této oblasti.
Jistěže úroveň přípravy na takovou náročnou cestu může být různá. Nikdo není dokonalý, tak ani pedagogové. Všichni participanti navíc nejsou z jednoho těsta. i mladá izraelská společnost celá desetiletí hledala tak, jako jiní všude na světě, způsob uchopení toho strašného fenoménu zla, který vyhřezl v šoa. A nyní musíme opět hledat další způsoby,protože, jak jsem psal již výše, odchází poslední příslušníci tzv. první generace, tedy generace našich pamětníků, přeživších šoa. A mezi nimi je jen zlomek těch, co dokáží hovořit veřejně o tom, co se tehdy dělo. Takže nejen u nás, ale ve všech zemích, kde toto téma berou vážně, přemýšlejí, jak dál.
V Německu je to zvláštní ještě tím, že jistý pocit kolektivní viny si nese i třetí a čtvrtá generace, byť je nám tu často vštěpováno, že kolektivní vina neexistuje. Ale je fakt, že na Němcích (zdaleka ne jen v Německu) ta vina ulpěla přes všechny humanistické proklamace ostatních.
Je to těžké, ale nutné, abychom nezapomněli a naše děti také ne.
ad 118. ufff, že tohle vůbec někoho může napadnout, zakázat používat nějaké slovo, to je jak z nějaké praštěné pohádky… no předpokládám, že to není vtip nebo nějaký silvestrovský článek, že…
máte pravdu, jistý problém tu tedy asi opravdu bude
Ad 118.: No a co? Problém je především s tím, že denně je Medinat Jisrael, tedy Stát Izrael, v ohrožení. Lidé tam řeší kromě těch všeobecných i velmi specifické situace a problémy a jevy. Těžko se to vysvětluje, pokud tu zemi a lidi v ní znáte spíše z internetu a od různých “očitých svědků”, kteří tam přiletí jednou dvakrát za delší čas na křesťanské svátky či pouze za turistikou. Docela mě fascinuje, že máte čas se zabývat takovými věcmi. To je fakt vytržené z celého komplexu různých tendencí izraelské společnosti.
Jen vyznat se v politice je dost náročné a u nás spíše člověk čte “čejkovské” pohledy (v tom lepším případě).
Takže to vůbec není jednoduché posoudit s vhledem a následným nadhledem. Natož, když většina lidí si předstaavuje Izrael jako zemi, kde “lítaj ty pejzatý židi”, jak se smál v dobrým jeden můj profesor zpěvu, sám taky našinec.
Takže ufff bych psal až po důkladnějším studiu.
ad.115-116: Pán Foršt, Vaše posledné reakcie boli miernejšia,ďakujem, ale neviem, ako ste to konkrétnejšie myslel: “Z cizího krev neteče, že, tak co. “, – nemyslim si, že patrím k tomuto typu ľudí, alebo inak – nikdy som k tomuto typu nepatril ,či predtým ako kresťan alebo teraz ako sunita (aspoň dúfam, že ním som – to nie je tak ,ako konštatovať:som Žid – vychádzam tu z Vášho delenia na ž a Ž). Ale je možné, že pri mojom názore,alebo postoji, som značne ovplyvnený kresťanskou výchovou, čo uvediem na konkrétnom príklade. Keď sa do kín dostal film, myslím že sa volal Umučenie Krista(bolo to ešte pred mojou migráciou),tak kňazi vyzývali staré mami, aby nebrali na ten film vnúčata, pretože film obsahuje drastické zábery, ktoré nie sú pre ne vhodné a môžu u nich vyvolať psychickú traumu.Nekázali niečo také – vezmite deti do kina, aby si už v detstve vštepili do pamäte, ako za ich hriechy trpel Spasiteľ.Čiže ani tu účel (prevencia pred hriechom) neposväcuje prostriedky(= filmový pokus zachytiť detailne Kristovo umučenie) .
Ad 122.:
Za prvé: to není “moje dělení”, zásadně píši Ž, tak jako většina našich lidí česky píšících a jak je to ostatně i v našich oficiálních dokumentech a publikacích.
Za druhé:
Když pominu problém autentičnosti takových filmů, o jednom z nichž jste se zmínil, tak je přece jasné, že je třeba postupovat adekvátně věku a dalším dispozicím dětí. Proč tady Vy a další pořád opakujete dokola, že to není vhodné pro děti, když nikde, ani ve článku tady, ani v tom odkazu se nedočtete, jakých věkových kategorií se ten maďarský zákon týká. (A četl jste ho někdo celý?)
A když už jsme u toho filmu a “útlocitných” farářů, tak jak je možné, že jim nevadí, když děti i nejmenšího věku koukají v kostele při mši na často velmi realisticky vyvedené zkrvavené a různě zohavené mrtvoly lidí nebo na mučené lidi, jejichž sochy a obrazy jsou roztroušeny po obvodu chrámu? Navíc s monstrancemi, co v průhledu za sklíčkem obsahují lidské kosti? To je přece morbidní, útočící na lidské city i pudy. To Vám nevadí?
Pokud jste byl v nějakém památníku – koncentračním táboře, tak si vzpomeňte, jak to tam vypadalo. A zkuste se zamyslet nad tím, jaký je rozdíl mezi ojedinělou návštěvou takového místa, které je zároveň velmi pietním místem i hřbitovem, a týdenní návštěvou kostela s výše uvedenými artefakty.
V oněch památnících obětem šoa je také možno navštívit jen určité části, vybrané adekvátně vzhledem k věku dětí a mládeže atd.
Velmi nerad podporuji takový příměr, který jste užil Vy, raději bych připomněl tisíce ukřižovaných židovských bojovníků, které r. 135 o.l. po porážce povstání Syna Hvězdy (Bar Kochba) velmi krutě popravili římští legionáři. Protože to ti vojáci nestíhali, tak ukřižovaným přestali přerážet nohy, takže místo toho, aby zemřeli rychleji na udušení (asi nemusím vysvětlovat proč) nebo rychle přišedší embolii, umírali tito hrdinní židovští bojovníci za svobodu podle talmudických i římských svědectví i několik dní.
Na film, který tyto hrůzné praktiky reálně a podrobně ukazuje, bych pochopitelně také své děti nevzal. Není přece třeba vše zcela názorně ukazovat, když navíc většinou tvůrce takových scén vede k takové realizaci ve skutečnosti často jen vidina kasovního úspěchu.
Ani ty starší. Na hromady brýlí, paruk, bot a šatů a pečlivě jmény a čísly popsaných kufrů se ale děti dívat mohou. A jistě Vám lidi, co se profesionálně těmito tragickými tématy jako pedagogové a psychologové zabývají, poradí, co, kdy, kde a jak dětem o šoa říkat a ukazovat.
Jak jsem napsal už dříve: obraťte se se svými obavami na ty fundované. Pokud je mi známo, tak žádný takový v redakci tohoto webu není ani s ní nespolupracuje. Návrh kam se obrátit jsem již jednou dal.
Dado, a v čem se “povinné návštěvy památníku” tak zásadně liší od povinné výuky? Vždyť to už bychom rovnou mohli říct – abychom nedráždili “neonky” a nevzbuzovali u dětí odpor, možná by bylo lepší všechno tohle z osnov vypustit, abychom nevzbouzeli odpor?
“Co děcko uslyší, až ho rodina bude vypravovat na výlet do památníku” – jistě jen to, co už slyšelo, když viděli jeho učebnici dějepisu. Nebo bychom i ty měli radši – preventivně – přepsat?
Jaká “kontsruktivní životaschopná řešení” je zapotřebí hledat v dávno minulých genocidách? Myslím, že tady srovnání babičky umírající doma v péči blízkých a zaživa upalovaných nemluvňat drobátko pokulhává. Ostatně, podíváme-li se na věc z druhé stránky, možná, že Váš švagr nebyl připraven na možnost, že se něco takového může stát. Že lidi umírají, a ne třeba hezky, a že potřebují péči. Možná, že kdyby mu to říkali včas a názorně, že by s tím tak trochu počítal a ve chvíli, kdy se v té situaci ocitl, by byl schopen jednat.
Zda je návštěva památníků vhodná pro všechny děti – to je zvláštní úvaha. Je pro všechny vhodná návštěva hřbitova? Jsou všechny děti dost psychicky silné, abychom je mohli informovat, že se v životě mohou setkat s pedofilním sadistou? U té poslední otázky byste asi nezaváhala. Přitom v obou případech jde o reálné nebezpečí a jediná otázka je, jak informaci podat (přiměřeně věku a dosavadním vědomostem).
Zrůdnost genocid nepochopí ani bázlivé senzitivní dítě. Nechápu ji ani vy ani já – jsem si jistá, že ji nechápe nikdo, kdo nemá přímý zážitek.
Můžeme ale chápat principy, které k ní vedou, rozeznávat počátky genocidních projevů a uvědomovat si jejich konce. A že jsou mezi učiteli jistě i sympatizanti revizionistů? To je možné, ale od toho právě existují školní osnovy. I u nás by se jistě našli katolíci, kteří musí učit o mistru janu Husovi.
Mimochodem (a tady se vracím k tématu, které vám ještě dlužím) – na facebookovské stránce Page Senegal se minulý týden objevila emotivní fotografie ze Středoafrické repubiky s nápisem “V SAR zabíjejí muslimy, protože řekli, že jejich Bůh je Alláh”, doplněno výzvou k muslimské jednotě. Pod fotografií je asi 60 komentářů, z nichž jeden říká “jsou to mučedníci”, jeden (jehož autorem je nějaký nesenegalský křesťan) praví něco jako “dobře jim tak” a pak ještě nějakou hatespeech rozvádí, aniž by vyprovokoval nenávistnou reakci. Všechny zbývající (jejichž autoři jsou senegalští muslimové) odsuzují vyvěšování takových nenávist podněcujících hesel a přejí Středoafrické republice brzký mír. https://www.facebook.com/photo.php?fbid=658599987534349&set=a.135201556540864.23450.135127656548254&type=1&theater
Jenom země, kde je populace na takové úrovni odmítání pregenocidních jevů, můžou mít “návštěvy památníků” nepovinné.
Že holokaust je v posledních desetiletích zároveň i politicky využíván- to máte, Dado, pravdu (poměrně podrobně toto téma zpracovává třeba kniha Paměť a genocida), jenže to neznamená, že by tím byla nějak umenšena závažnost problému nebo že by životy lidí, kteří byli vražedné mašinérii obětováni, ztratily na ceně. Bez ohledu na to, co se potom kdy kde řeklo a napsalo… odešli ze světa předčasně a nespravedivě, za hrůzných okolností. A i když množství obětí šoa bylo enormní, genocidy nebo pokusy o ně probíhají stálem nejde o dějiny a mrtvou minulost, ale o současnost a budoucnost.
Mimochodem, jak jsem tu tak pročítala komentáře, vybavilo se mi, že skutečně při první návštěvě katolického kostela moje děti (tehdy asi 4 a 5 let, nebo možná 3 a 4 roky) opravdu ponejvíce zaujalo a zmátlo realistické a četné ztvárnění násilí všude okolo. Možná, že prostě jen máme kulturně posunuté vnímání toho, co je pro děti (a pro jaký věk) “vhodné” a co ne. Protože nemáme televizi, jsem – když se k nějaké televizní obrazovce na chvíli dostanu – vždycky v šoku nad tím, co je tam k vidění. Krev teče proudem každou chvíli a běžné záběry ze zpráv jsou daleko drastičtější než nějaký pietní památník. (Dejte si měsíc bez televize a uvidíte to taky.)
Knihu Paměť a genocida bych nedoporučil. Pavel Barša se tam, jak je jeho dobrým zvykem, nechává příliš unést osobním zaujatým pohledem normlaizačního politologa a dopouští se tam řady závažných přehmatů a logických chyb.
Karimo, čím se liší návštěva koncentráku od výuky, která by měla být prevencí dalších genocid? Směr (vyučovat o holokaustu, seznámit s ním přiměřeně vhodnými prostředky) dobrý, ale právě tento způsob považuju už silou emočního prožitku za hraniční, kdy je třeba zvažovat, zda v takové formě prospěje či spíše uškodí věci (asi moslim nebyl jediný, kým návštěva Osvětimi takto otřásla, silný emoční zážitek to prostě je a na senzitivní dítě může zapůsobit až traumaticky, to je můj názor. Už jen kdyby tam děcko jelo třeba s rodiči by mi připadalo mnohem šťastnější, než takové hromadné “vhození” na povinné výpravě).
Je třeba konfrontovat dítě s hrůzou příšerného zločinu z blízka? Musí vidět děcko to, co vidí otrlý kriminalista? Ono je opravdu něco jiného čučet na bednu a ocitnout se na místě činu… Je třeba vodit děti prohlížet si, jak asi přežívaly ti týraní hoši v kuřimské kauze, aby si uvědomily, že i je něco takového může potkat? Pomůže to nějak eliminovat pošahané sadisty ze společnosti? Pomůže to těmto dětem, když se ocitnou v “továrně smrti” zblízka? Nevzbudí takový silný zážitek spíše odpor a nenávist (jak to ostatně i z toho Erichova dokumentu šlo rozeznat, někteří studenti zpracovali svůj zážitek právě takto)?
Otřesný zážitek totiž může kromě vytěsnění vzbudit i pravý opak, touhu po pomstě, touhu najít někoho, kdo si zaslouží trest za něco tak strašného, i pro dospělého je náročné zorientovat se, rozpoznat, co k něčemu tak strašnému vedlo, jak se to vůbec mohlo stát… ne jen ukázat prstem: to jsou ti zlí, ti za to můžou, ty je třeba zničit, aby se to nikdy nemohlo opakovat…
Proto jsem dávala do protikladu tu “svou” cestu… protože nevím lepší způsob, jak děti “obrnit” proti různým takovým totalitním způsobům, totalitním ideologiím, které z lidí dělají uniformní otroky, pohrdají těmi, co nesplňují mustr, eliminují je… podle mě je mnohem podstatnější, když děcka budou vidět a zažívat opak takových ideologií, respekt k těm nejmenším, prostor těm, co jsou odlišní, že slabší jedinci se prostě nehážou přes palubu… To děcka dobře vnímají, to se v nich ukládá. To podle mě má mnohem větší význam pro to, aby jednou odolali nelidské totalitě (v jakémkoli hávu, každý se nepředstaví: já jsem strašný nácek, až se bude ucházet o jejich přízeň). Když v nich bude pevně zafixovaná úcta k životu, nikdo jim nebude muset složitě vysvětlovat, že vražda se nedělá, a nebude je muset vodit na místo činu, aby na vlastní oči viděly, jak je to škaredé.
Chápete, já nesrovnávám umírání naší babičky se strašnou genocidou… já jen říkám, že genocidě spíše předejde, když děti budou mít v sobě pevně zafixovanou úctu k životu, i k takovému, který je už na úplně jiné úrovni, kterým by různí takoví soudruhové z vysoka pohrdali (a je jedno, jestli jde o postižené, homosexuály, nebělochy nebo jen nesoudruhy, co si která ideologie ráčí vybrat). Protože to je základ, a když ten tam nebude, tak i takový zážitek z koncentráku se nakonec může obrátit ve zlé.
A pokud jde o švagra: to opravdu nebylo jeho první setkání se smrtí (u dědečka to bylo jiné), spíše s životem v takové formě, a jeho jednání bylo řekněme poněkud dětinské… jenže to by asi každý musel povinně strávit několik let s pacienty v psychiatrické léčebně, aby se na něco takového připravil… některé situace jsou prostě nové, těžké, nemáte šanci si je předem natrénovat, těžko obstojí dospělý člověk… a silný emoční zážitek, otřes ze smrti, ze strašné situace, prostě není zárukou ničeho, to jsem chtěla říct… někoho nakopne k dobrému, někoho k vytěsnění, někoho přímo ke zlému… tím míň, když takovému zážitku vystavíte děcko.
Ad 127.:
Ono je to asi u “dada” marné, jako s tím jejím “zájmem o judaismus”.
Ad 127.:
Třeba ale přece jen “dada” někdy vyrazí do Maiselovy 15, Praha 1 a nepůjde do nového rezervačního centra Židovského muzea v Praze, ale vyjede výtahem do 3.p. a zazvoní v Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea (OVK ŽMP; více než desetiletí předtím se to jmenovalo VKC ŽMP, tedy Vzdělávací a kulurní centrum ŽMP) a jeho prvním ředitelem byl 9 let vynikající člověk, pan dr. Pojar z”l (ten první velvyslanec polistopadového Československa v Izraeli). Pak následoval pan Hanzel, poradce pana prezidenta Havla, a další vedoucí. Za tu dobu existence tohoto oddělení prošly různými semináři a tzv. dílnami řady dětí a dospělých, jezdí tam postupně celé školy. Učí se pomocí speciálních pomůcek – pracovních sešitů, skutečných židovských artefaktů jak rituálních, tak z běžného života – základy judaismu. A také i ty součásti židovské historie, týkající se antisemitismu.
Třeba bude mít “dada” štěstí, když mu trochu pomůže, a nakoukne “pod pokličku”, jak to dělají tam.
Může jim i sdělit své obavy. Protože tady, na Shekelu, si to přečte možná tak dvacet lidí, aspoň podle “klikacích” reakcí i podle různých typů odezev (některé mám i já sám v soukromé korespondenci apod.).
Pokud tyto stránky slouží někomu jako terapie, budiž. Vzhledem k tomu, že tu nikdo v oboru fundovaný interně nepůsobí, tak ale výsledek logicky nemůže být uspokojivý.
Skutečně mě mrzí, že tu velmi zřídka zaznívají kvalifikované názory v judaistickém oboru i v oborech s judaistikou a judaismem souvisejících.
Ad 124.(KS): v zásadě souhlasím.
Ad 125.-126. (KS; JB): Pan Barša píše velmi problematicky, časem doporučím jinou literaturu.
Zatím jen, zdánlivě poněkud z jiného soudku:
Hamar, Eleonóra: Vyprávěná židovství. O narativní konstrukci druhogeneračních židovských identit. Slon, Praha 2008.
Ta kniha bývá ještě k dostání, zkusit možno například: http://www.antikvariat-judaica.cz/
A samozřejmě v knihovnách. Není to přímo pojednání o výchově dětí ve zde diskutovaném rámci, ale mnohé může napovědět, vysvětlit. je to takový výborný fakultativní doplněk, dle mého názoru i zkušeností při výuce judaismu.
Ad129)vyuzijem moznost poskytnutia ,,kvalifikacie” v odbore.(posledny odstavec).
Ktory syn ma byt obetovany v II.Kralovskej3 kap.A ake ..rozliceni”postihlo Izrael?
Vari tri dni uz ani nespim.smile.
Ad 131.:
To sa opýtajte odborára (prečítajte si seba a pochopíte). Ako sa Vám čítajú vlastné texty? Mimochodom, ako je možné, že toto neviete, keď viete všetko ostatné?
Jednu z moznosti mi naznacil Amos.Ale poznate,clovek chce neustale viac.
Ako som zistil ,,ze s kriza sa da urobit mec”ako ste spominali v inom prispevku,tak som zistil,ze znakom kriza bolo oznacene miesto jedine a to zranitelene u Siegrieda v Nibelungoch.(hnusak Hagen)Takze forma zostava,ale obsah sa meni.
Takze sa mi je tazko uspkojit,,svojho”alebo,,jeho”syna.A to je dost vyznacne.No nic,popatrame.smile a pozdrav.
Ad 131. & 133.:
Tady to máte: http://www.mechon-mamre.org/i/t/t09b03.htm
Nevím, jak na tom jste s biblickými jazyky, ale pokud trochu umíte, tak to zkuste z originálu:
מלכים ב פרק ג
א וִיהוֹרָם בֶּן-אַחְאָב, מָלַךְ עַל-יִשְׂרָאֵל בְּשֹׁמְרוֹן, בִּשְׁנַת שְׁמֹנֶה עֶשְׂרֵה, לִיהוֹשָׁפָט מֶלֶךְ יְהוּדָה; וַיִּמְלֹךְ, שְׁתֵּים-עֶשְׂרֵה שָׁנָה. ב וַיַּעֲשֶׂה הָרַע, בְּעֵינֵי יְהוָה–רַק, לֹא כְאָבִיו וּכְאִמּוֹ; וַיָּסַר אֶת-מַצְּבַת הַבַּעַל, אֲשֶׁר עָשָׂה אָבִיו. ג רַק בְּחַטֹּאות יָרָבְעָם בֶּן-נְבָט, אֲשֶׁר-הֶחֱטִיא אֶת-יִשְׂרָאֵל–דָּבֵק: לֹא-סָר, מִמֶּנָּה. {פ}
ד וּמֵישַׁע מֶלֶךְ-מוֹאָב, הָיָה נֹקֵד; וְהֵשִׁיב לְמֶלֶךְ-יִשְׂרָאֵל מֵאָה-אֶלֶף כָּרִים, וּמֵאָה אֶלֶף אֵילִים צָמֶר. ה וַיְהִי, כְּמוֹת אַחְאָב; וַיִּפְשַׁע מֶלֶךְ-מוֹאָב, בְּמֶלֶךְ יִשְׂרָאֵל. ו וַיֵּצֵא הַמֶּלֶךְ יְהוֹרָם, בַּיּוֹם הַהוּא–מִשֹּׁמְרוֹן; וַיִּפְקֹד, אֶת-כָּל-יִשְׂרָאֵל. ז וַיֵּלֶךְ וַיִּשְׁלַח אֶל-יְהוֹשָׁפָט מֶלֶךְ-יְהוּדָה לֵאמֹר, מֶלֶךְ מוֹאָב פָּשַׁע בִּי–הֲתֵלֵךְ אִתִּי אֶל-מוֹאָב, לַמִּלְחָמָה; וַיֹּאמֶר אֶעֱלֶה, כָּמוֹנִי כָמוֹךָ כְּעַמִּי כְעַמֶּךָ כְּסוּסַי כְּסוּסֶיךָ. ח וַיֹּאמֶר, אֵי-זֶה הַדֶּרֶךְ נַעֲלֶה; וַיֹּאמֶר, דֶּרֶךְ מִדְבַּר אֱדוֹם. ט וַיֵּלֶךְ מֶלֶךְ יִשְׂרָאֵל וּמֶלֶךְ-יְהוּדָה, וּמֶלֶךְ אֱדוֹם, וַיָּסֹבּוּ, דֶּרֶךְ שִׁבְעַת יָמִים; וְלֹא-הָיָה מַיִם לַמַּחֲנֶה וְלַבְּהֵמָה, אֲשֶׁר בְּרַגְלֵיהֶם. י וַיֹּאמֶר, מֶלֶךְ יִשְׂרָאֵל: אֲהָהּ–כִּי-קָרָא יְהוָה לִשְׁלֹשֶׁת הַמְּלָכִים הָאֵלֶּה, לָתֵת אוֹתָם בְּיַד-מוֹאָב. {ס} יא וַיֹּאמֶר יְהוֹשָׁפָט, הַאֵין פֹּה נָבִיא לַיהוָה, וְנִדְרְשָׁה אֶת-יְהוָה, מֵאוֹתוֹ; וַיַּעַן אֶחָד מֵעַבְדֵי מֶלֶךְ-יִשְׂרָאֵל, וַיֹּאמֶר, פֹּה אֱלִישָׁע בֶּן-שָׁפָט, אֲשֶׁר-יָצַק מַיִם עַל-יְדֵי אֵלִיָּהוּ. יב וַיֹּאמֶר, יְהוֹשָׁפָט, יֵשׁ אוֹתוֹ, דְּבַר-יְהוָה; וַיֵּרְדוּ אֵלָיו, מֶלֶךְ יִשְׂרָאֵל וִיהוֹשָׁפָט–וּמֶלֶךְ אֱדוֹם. יג וַיֹּאמֶר אֱלִישָׁע אֶל-מֶלֶךְ יִשְׂרָאֵל, מַה-לִּי וָלָךְ–לֵךְ אֶל-נְבִיאֵי אָבִיךָ, וְאֶל-נְבִיאֵי אִמֶּךָ; וַיֹּאמֶר לוֹ, מֶלֶךְ יִשְׂרָאֵל, אַל כִּי-קָרָא יְהוָה לִשְׁלֹשֶׁת הַמְּלָכִים הָאֵלֶּה, לָתֵת אוֹתָם בְּיַד-מוֹאָב. יד וַיֹּאמֶר אֱלִישָׁע, חַי-יְהוָה צְבָאוֹת אֲשֶׁר עָמַדְתִּי לְפָנָיו, כִּי לוּלֵי פְּנֵי יְהוֹשָׁפָט מֶלֶךְ-יְהוּדָה, אֲנִי נֹשֵׂא–אִם-אַבִּיט אֵלֶיךָ, וְאִם-אֶרְאֶךָּ. טו וְעַתָּה, קְחוּ-לִי מְנַגֵּן; וְהָיָה כְּנַגֵּן הַמְנַגֵּן, וַתְּהִי עָלָיו יַד-יְהוָה. טז וַיֹּאמֶר, כֹּה אָמַר יְהוָה: עָשֹׂה הַנַּחַל הַזֶּה, גֵּבִים גֵּבִים. יז כִּי-כֹה אָמַר יְהוָה, לֹא-תִרְאוּ רוּחַ וְלֹא-תִרְאוּ גֶשֶׁם, וְהַנַּחַל הַהוּא, יִמָּלֵא מָיִם; וּשְׁתִיתֶם אַתֶּם וּמִקְנֵיכֶם, וּבְהֶמְתְּכֶם. יח וְנָקַל זֹאת, בְּעֵינֵי יְהוָה; וְנָתַן אֶת-מוֹאָב, בְּיֶדְכֶם. יט וְהִכִּיתֶם כָּל-עִיר מִבְצָר, וְכָל-עִיר מִבְחוֹר, וְכָל-עֵץ טוֹב תַּפִּילוּ, וְכָל-מַעְיְנֵי-מַיִם תִּסְתֹּמוּ; וְכֹל הַחֶלְקָה הַטּוֹבָה, תַּכְאִבוּ בָּאֲבָנִים. כ וַיְהִי בַבֹּקֶר כַּעֲלוֹת הַמִּנְחָה, וְהִנֵּה-מַיִם בָּאִים מִדֶּרֶךְ אֱדוֹם; וַתִּמָּלֵא הָאָרֶץ, אֶת-הַמָּיִם. כא וְכָל-מוֹאָב, שָׁמְעוּ, כִּי-עָלוּ הַמְּלָכִים, לְהִלָּחֶם בָּם; וַיִּצָּעֲקוּ, מִכֹּל חֹגֵר חֲגֹרָה וָמַעְלָה, וַיַּעַמְדוּ, עַל-הַגְּבוּל. כב וַיַּשְׁכִּימוּ בַבֹּקֶר, וְהַשֶּׁמֶשׁ זָרְחָה עַל-הַמָּיִם; וַיִּרְאוּ מוֹאָב מִנֶּגֶד אֶת-הַמַּיִם, אֲדֻמִּים כַּדָּם. כג וַיֹּאמְרוּ, דָּם זֶה, הָחֳרֵב נֶחֶרְבוּ הַמְּלָכִים, וַיַּכּוּ אִישׁ אֶת-רֵעֵהוּ; וְעַתָּה לַשָּׁלָל, מוֹאָב. כד וַיָּבֹאוּ, אֶל-מַחֲנֵה יִשְׂרָאֵל, וַיָּקֻמוּ יִשְׂרָאֵל וַיַּכּוּ אֶת-מוֹאָב, וַיָּנֻסוּ מִפְּנֵיהֶם; ויבו- (וַיַּכּוּ-) בָהּ, וְהַכּוֹת אֶת-מוֹאָב. כה וְהֶעָרִים יַהֲרֹסוּ וְכָל-חֶלְקָה טוֹבָה יַשְׁלִיכוּ אִישׁ-אַבְנוֹ וּמִלְאוּהָ, וְכָל-מַעְיַן-מַיִם יִסְתֹּמוּ וְכָל-עֵץ-טוֹב יַפִּילוּ, עַד-הִשְׁאִיר אֲבָנֶיהָ בַּקִּיר, חֲרָשֶׂת; וַיָּסֹבּוּ הַקַּלָּעִים, וַיַּכּוּהָ. כו וַיַּרְא מֶלֶךְ מוֹאָב, כִּי-חָזַק מִמֶּנּוּ הַמִּלְחָמָה; וַיִּקַּח אוֹתוֹ שְׁבַע-מֵאוֹת אִישׁ שֹׁלֵף חֶרֶב, לְהַבְקִיעַ אֶל-מֶלֶךְ אֱדוֹם–וְלֹא יָכֹלוּ. כז וַיִּקַּח אֶת-בְּנוֹ הַבְּכוֹר אֲשֶׁר-יִמְלֹךְ תַּחְתָּיו, וַיַּעֲלֵהוּ עֹלָה עַל-הַחֹמָה, וַיְהִי קֶצֶף-גָּדוֹל, עַל-יִשְׂרָאֵל; וַיִּסְעוּ, מֵעָלָיו, וַיָּשֻׁבוּ, לָאָרֶץ. {פ}
ad.123)Pán Foršt – teda mne osobne “uškodili” tie pozostalosti (okuliare po starších, detské topánky atď) v Osvienčime – ale na druhej strane, po nejakej tej reflexii uznávam, že ide o moju subjektívnu emocionálnu skúsenosť, ale objektívna veda môže podať iné výsledky. Takže pokiaľ to ozaj nemám do hĺbky objektívne preštudované, tak radšej už o tom nebudem ďalej mudrovať na svojom subjektívnom teréne (hľadám pravdu, ale nie som jej majiteľ…)
Práve som sa zoznámil s kresťankou, ktorá sa narodila v Chile a z detstva si pamätá utrpenie Chilského ľudu. Pokiaľ sa naskytne k tomu vhodná príležitosť, tak by ma veľmi zaujímal jej postoj k debatovaným otázkam, – teda ako sa ona díva na pripomínanie si beštiality fašistických režimov.
Vaša kritika umeleckej výzdoby katolíckych kostolov a úcta k morbidným relikviam je na mieste.Človeku sa niekedy nad tým zastaví rozum.Pozostalosť – teda telo učiteľa cirkvi (svätého) Jána od Kríža bolo od temena hlavy k nohám rozrezané na dve polovice, pretože 2 kláštory mali spory o tom, kam s touto relikviou. Východisko sa našlo – “vyrobili sa” 2 relikvie…
Pán Foršt, už len krátko.A ak je to tak, ako píšete: “V oněch památnících obětem šoa je také možno navštívit jen určité části, vybrané adekvátně vzhledem k věku dětí a mládeže atd.” – tak je to potom úplne v poriadku.Ten argument ma presvedčil.Ospravedlňujem sa.
Ad134)K otazke biblickych jazykov,ked som chcel,tak som nemohol a ked mozem,tak nemusim.smile.dik za ochotu.
Ad135)retardaci s jednej spravili dve,a z dvoch spravili masovy hrob.(V byvalom Novom Amsterdame).
ad 76.
Erichu, včera mě zaujal tady ten krátký článek, když už jsme byli u toho Krásného Března a u přiznávání vin…
http://www.novinky.cz/domaci/328689-socialni-davky-zdrojem-blahobytu-shrabnou-je-kseftari-s-brlohy-a-drogami.html
To je taky taková zapeklitá otázka, proč je u nás takový znepokojivý nárůst protirómských nálad… může za to skutečně hrstka nějakých ultrapravicových bláznů? Pomůže nějak, když se na tu partu povětšinou zmatených mladíků všichni vrhnou a veřejně je budou pranýřovat?
Nejsou nakonec většími zločinci ti, kteří činí taková soudružská nefunkční rozhodnutí a opatření, jak je to v tom článku popsané?
Ad 138. Já myslím, že je to práce nás všech. A nejsou to jenom ultras co se potřebují nějak vydělit od padlých. A ani pranýřování těch echtčechů k ničemu nepovede. Protože ti lidé co se do Romů tak rádi trefují, poukazují na viditelné ale hlavně skutečné problémy, což je krásně chytlavé. Ale už je vůbec nezajímá to pozadí, proč tomu tak je, kde jsou příčiny, jak bych se choval já na místě těch, co jsou na dně. Spousta lidí dnes cítí, že se taky řítí do žumpy, tak s radostí poskáčou hlavy těch co tam již jsou. No a na ty co nás tam dostali nám již nezbyde žádná energie a nakonec přeci nebudu krititzovat ty, ke kterým tak moc chci patřit. Dado řekněte, kolik Romů tu nadělalo tolik paseky jako jedinej Ivošek Rittigů? A kolik tu těch Ivošků máme.
Já mám prostě pocit, že tu řešíme problémy asi tím způsobem, jako bychom u shnilých vrat přelepili díry nějakým volebním plakátem a zbytek dotřeli barvou. A ty co nám vykládají, že nám to padne na kebuli a zpřeráží hnáty označíme za nepřátele lido demo systému – tedy nemyslím tím hnědkočechy, ti si myslí, že když si uříznou nohu, kde je momentálně natažená šlacha, že jim asi bude hned hej. Ta mnohdy oprávněná kritika by neměla přerůst v nenávist ale hlavně je to průšvih opravdu všech.
Jaký je rozdíl mezi ořetězovanými hajzlíky co okrádají a zneužívají vlastní komunitu a třeba různými homecredity, exekutory atd. Ti druzí jsou v reálu horší.
Dado Michal tu popisoval, co vidí při návštěvě kostela. A co my dnes vidíme, když procházíme pod mosty, kolem laviček v parcích, kolem opuštěných budov. Řekl bych že raději vůbec nic.
Ale jinak z toho popisu situace v odkazu plyne jasný závěr – pokud jde o to jak odrbat případně dorazit slabé tak ta banda zlodějská je krásně multikulturní – prachy a moc dovedou tak krásně stmelit zdánlivé protipóly.
Erichu, já bych prostě řekla, že způsob, jakým se “řeší Romové”, odpovídá tomu, jak se řeší všechno ostatní (ten volební plakát přes nejhorší díry), jenže problém je, že ti největší hajzlíkové jako Rittig (i když stojí mnohonásobně víc) se umí se svýma zlodějinama pěkně skrývat, takových Rittigů nemusí být ani nijak moc a drží si odstup, umějí v tom chodit – kdežto Romové bijou do očí, nejsou schovaní, když dělají bordel, je to jasně vidět a slyšet, normální člověk žijící poblíž to prostě pocítí na vlastní kůži. U rafinovaných zlodějů je to těžší, když vám někdo oficiálně vysává peněženku…
Já nevím, jestli s Váma tak úplně souhlasím, že spousta lidí s radostí poskáče hlavy ostatních, když cítí, že se sami řítí do stejné žumpy. Určitě takoví jsou, jsou hodně slyšet a vidět a je to nechutné, ale řekla bych, že povětšinou lidi žere prostě jen nespravedlnost. Třeba s těma různýma sociálníma dávkama: představte si obrázek z toho článku a vedle toho neromského belhajícího se žadatele o příspěvek pro zdravotně postižené, který se právě dozví, že je rozhodnutím ministerstva rázem zázračně uzdraven (vždyť o tom už kolují vtipy, že jsou na ministerstvu novodobé Lurdy), o příspěvek přijde, přesto že se belhá pořád stejně a možná i hůř, ale jaksi se už nevleze do kritérií. To je pak taková přímá konfrontace, co z toho, že nějaký Rittig nebo kdo je vychechtanej za dvoumetrovou zdí, kam na něho těžko kdo dohlédne, a užívá si, co důvtipně nakradl… tady je prostě do očí bijící nespravedlnost a lidi se s tím (do značné míry samozřejmě opět dětinsky) vypořádávají – jsou naštvaní a Romy z toho vzteku jistě nevyjmou.
O zneužívání dávek na bydlení se dlouhodobě ví, zkasírují je vydřiduši vlastnící pochybné ubytovny, u samotných potřebných se ty dávky věru neohřejou. Takže já nevím: je opravdu tak těžké zaměřit se na ten problém a jít takovým po krku, když je zřejmé, že by se tím mnohé vyřešilo, ušetřily by se nemalé peníze, které by se daly v rámci komunity mnohem efektivněji investovat? Jsou ministerští pracovníci a všechny ty organizace a agentury natolik slepí a neschopní, že to nevidí, mají z toho žalostného stavu nějaký prospěch nebo co? Pokud řešení takových problémů nahrazují jen protirasistickým řečněním a naléváním peněz do kapes vydřiduchů, k čemu to může vést? To nemusí být neromové nepřející hyeny, aby je něco takového vytáčelo…
Může se pak člověk divit, že lidi mají plné zuby takových planých řečnilů, s kterýma se roztrhl pytel? Mimochodem, ty multikulturní organizace, to bude asi často něco podobného… žvanění odtržené od reality, od skutečně schopných řešení… Neposlouchal jste třeba rozhovor Konvička – Pelikán? Pan Pelikán je zajímavý člověk, myslím, že by se od něho dalo o islámu mnohému naučit, a on zcela realisticky říká, že muslimská a naše kultura prostě nejdou dohromady.
Takže ono je poněkud trapné, když pár blouznivců pod vlajkou nějaké pochybné idealistické touhy kváká a kváká a razí cestu možná dost obrovskému průšvihu…
Ostatně, i to státotvorné provolání, co tu napsala Karima, mi připadá jako vystřižené z nějaké takové budovatelské příručky (“Jenom země, kde je populace na takové úrovni odmítání pregenocidních jevů (myšleno Senegal), můžou mít “návštěvy památníků” nepovinné). Prostě myslet si, že když naženeme povinně všechna děcka do koncentráku, že se tím podaří omezit narůstající antisemitismus – to je podle mě přinejmenším totální naivita odtržená od reality.
Ad 140.:
Paní anonymní “dada” v podstatě své “zprávy” zadává podklad pro další fámu:
Kde je v článku výše a rovněž v dalších odkazech řečeno, že maďarští zákonodárci uvažují takto (cituji anonymku): “Prostě myslet si, že když naženeme povinně všechna děcka do koncentráku, že se tím podaří omezit narůstající antisemitismus”….
Bet ohledu na to, že ta paní si chce tímto způsobem možná jen omluvit svou prvotní zbrklou reakci na část článku “MAĎARŠTÍ NACIONALISTÉ V SYNAGOZE”, je to podobné, jako když jinde ve zdejších diskusích se někteří (autoři zejména) stále nejsou schopni postavit námitkám čelem a uhýbají. Často i tím, že napíší další článek s lákavým titulkem, ale svou podstatou zase o stejné záležitosti avšak bez toho, aby to šlo kvalitativně výše, alespoň co se lepšího objasnění svého přístupu k problému týče. I “málo vzdělané ovečky” totiž mohou očekávat logické uvažování a logické zdůvodňování. A to jde, kupodivu, i v religionistice a – dokonce – i v teologii. Akorát dost lidí si stále myslí, že za náboženství a mystiku se lecjaká nedostatečnost schová.
Takže ten nekonkrétní, mlžný přístup často plný nepřesností a silně subjektivních hodnocení bez znalosti hlubších souvislostí se nám tu ukazuje jako obecná tendence diskusí na tomto portálu.
Tím není řečeno, že má pravdu ten a nebo ten, jen obecně, že stavět své dedukce bez reflexe alespoň nějakých protiargumentů, bez pokusu pochopit, proč se ta druhá strana štajfuje, je v podstatě zároveň konec smysluplné diskuse.
Oprava:…Bez ohledu na to…
Fakt, Kde se v článku píše, že to je jediné, co Maďarsko dělá proti anitsemitismu???
Ad 14. Pane Foršte ten Váš poslední odstavec je výstižný – každý kdo se snaží nějak vyjádřit, ve svém názoru zrcadlí nějakou svou osobní zkušenost nebo alespoň představy o fungování světa.
Takže dejme tomu jako protípól k tomu, nač jsem upozornil prvním dokumentem, zde bych rád vyzdvihl něco jiného, jiný způsob uvažování – čas 7:46
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10169742447-sedm-svetel
Pane Foršte, já mám už značné pochyby o tom, zda dokážete nezaujatě vnímat napsaný text, ale tak aspoň zase něco zkusím:
ta má poslední věta se týká toho Karimina “státotvorného provolání” (zopakovala jsem je ve svém posledním příspěvku v závorce), ne samotného článku, který ostatně o boji s antisemitismem v Maďarsku neříká téměř nic, a který já ani nikde nekomentuji.
Jediná věc, nad kterou jsem se pozastavila a vyslovila nad ní pochybnost, je ona plošná povinnost. Ne samotné návštěvy koncentráků. Ty se jistě dají uspořádat i velice vhodným způsobem.
A jsem velice ráda, že takovou “budovatelskou” myšlenkou (prosadit povinné výlety do Osvětimi) se nenechali zblbnout ti, co se snaží dělat osvětu o holokaustu u nás, protože takový krok by podle mého názoru věci spíše uškodil, spíš by vzbudil odpor, jako každý nátlak. Uvidíme, jaké ovoce přinese v Maďarsku.
Co jsem slyšela, tak v Brně pobočka ŽM má se svými pořady úspěch, a rozhodně je lepší, když si školy mezi sebou řeknou, že ten program stojí za návštěvu, že studenty zaujal a oslovil, že je dobře připravený – a zájem poroste zdola, než když je hromadně donutíte navštěvovat koncentráky. Když i taková země jako Izrael má problém zajistit dostatek kvalitních instruktorů na takový “výlet”, dovedete si představit, jak asi můžou dopadat ty maďarské výpravy? Někdy je méně více. Však takové organizace mohou nabízet pomoc školám v seznamování s holokaustem, pro zájemce i exkurzi do koncentráku uspořádat, děti na ni dobře připravit. A myslím, že u nás to tak nějak nenásilně a dobře dělají. Ostatně třeba ten projekt “Zmizelí sousedé” je podle mého názoru výborný nápad. Takže jestli Vám to připadá málo, zkuste si jít stěžovat sám, sdělte jim své obavy, můžete se chytit s Karimou svorně za ruku a můžete jít orodovat za povinné návštěvy Osvětimi třeba rovnou do Parlamentu, pokud Vám připadají jako takový skvělý nápad. Pokud si opravdu naše země nemůže nepovinné návštěvy dovolit, jak vyplývá z toho Karimina provolání.
Dado, tak po Vasich slovech “Pan Pelikán je zajímavý člověk, myslím, že by se od něho dalo o islámu mnohému naučit, a on zcela realisticky říká, že muslimská a naše kultura prostě nejdou dohromady.” zacinam i ja vazne pochybovat, ze nase debata ma smysl.
Pokud jste sledovala tentyz program jakp ja, tak nekde na konci prvni nebo na zacatku druhe hodiny debaty rika pan Konvicka (!!!), nikoli pan Pelikan(!!!) ze muslimska a nase kultura nejdou dohromady, zatimco pan Pelikan se naopak snazi vysvetlit, ze muslimska kultura je jakakoli kultura muslimu. Vysvetluje panu Konvickovi (a tem posluchacum, kteri jsou schopni vnimat), ze kdyz pujdete v Sudanu na nabozenskou seanci muslimu a pravoslavnych, rozeznate je od sebe hlavne podle toho, ze na jedne z nich jsou krize. A ze sudansky krestan bude mit v Evrope uplne stejne kulturni potize, jako sudansky muslim, zatimco muslim z Abchazie (nebo co to jmenoval za kulturne nam blizsi oblast) se prizpusobi lepe, nez ten sudansky krestan.
Paměť si můžete osvěžit zde http://www.youtube.com/watch?v=fRjbri5d1cg
(Podobné formy amnézie jsou ale asi u některých lidí běžné, protože manžel se nedávno zúčastnil přednášky, kde mě přednášející citovala coby osobu, která je pro přepracování Koránu. No comment.)
A moje “státotvorné provolání”, které vám tak leží v žaludku :) prostě naráží na nepopiratelnou realitu, že některé společnosti (jako například ta naše) jsou k rozdmýchávání náboženské a etnické nenávisti tolerantnější než jiné (například ta senegalská). A tím pádem, logicky, společnosti které odpor k nenávisti nemají v základním hodnotovém žebříčku, potřebují té výchovy víc.
Ad 130, Michal Foršt: Děkuji, objednáno! :)
Ad 144.:
Pro anonyma mám jeden lék: Buď ať chvíli nepíše a s kratším časovým odstupem si přečte, co sám/a napsal/a pod tímto článkem. Tou pauzou možná sám/sama získá trochu odstup a s ním kýžený nadhled. Zjistí pak, že se točí skutečně neustále kolem jednoho bodu: “Jak je nevhodné nutit děti jezdit na exkurzi do koncentráků”. A tuto “ideu” rozvíjí dál a dál.
Vůbec přitom, jak vidno, ani netuší, jestli je to jediný způsob, kterým se snaží Maďaři jít proti antisemitismu. Je až legrační, jak ve snaze poopravit dojem ze svých v podstatě monotónních příspěvků opatrně využívá některé jiné názory diskutujících (Zmizelí sousedé atp.). Pochybuji, že v tak krátké době anonym “dada” absolvoval řadu přednášek na téma šoa, navštívil několikrát besedy s různými lidmi a pro různé (nejen školou povinné) publikum včetně tzv. dílen pro děti (s praktickými ukázkami ze židovského života a s osobním zapojením dětí) pořádaných Oddělením pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze (pobočka je též v Brně).
Úsměv vzbouzí i poznámka (podložená podle všeho jen dojmem z jediného a silně tendenčního dokumentu) o údajném problému Izraele zajistit dostatek kvalitních instruktorů na “výlet” do koncentračních táborů.
Na závěr mi ještě onen anonym klade do ruky či úst, že prý spolu s paní Sadio horuji za povinné návštěvy dětí v koncentračních táborech.
Svolavatelka čili Kohelet sice volá, že vše je marno, הבל (hevel), možná přece jen tu povinnost navštívit aspoň jeden z památníků šoa, ať už koncentrák nebo třeba aspoň pražskou Pinkasovu synagogu s 80.000 jmen našich lidí (a možných, ale tragicky zmizelých sousedů. Možných, ale zmizelých, zavražděných sousedů anonyma “dada”. Povinnost speciálně pro “dada”. Jen vnitřní povinnost, kterou snad možná i posléze pocítí jako morální.
I když nejspíše někdy na takovém místě byl/a, právě teď je, podle všeho čas se na ta smutně do prostoru znějící písmena ze stěn padajících desítek tisíc jmen podívat bez kouřově modrých brýlí monitoru. A podívat se skrze sklíčka v hromadách obrouček do očí těch, jejichž památka nechť nikdy nevyhasne a kteří nesměli žít jen proto, že byli Židé.
Pak možná i lépe pochopí, jak je trapné rozepisovat se o tom, jestli judaismus “je a nebo není o krvi”. Autorovi těchto řádků je to také trapné, avšak nedalo mu to nakonec, když už bylo příliš “judaističení bez Židů”. Judaismus lidé často vnímají jako něco exotického, jako klezmer uprostřed fádního popíku. Mystika, ezoterika, “starověké” kostýmy, to vše je fascinující.
Ale bez lidu, který veškerou tu tradici v mnoha tradicích donesl až do dnešních dnů, bez něj to není nic. Jen prázdná škatulka pomalovaná klikyháky.
A stejně tak by byl vyprázdněný Špalíček, převázaný už jen povijanem mrtvolky české řeči. Nebylo by více Holanů ani Werichů, ani “Magorů” ani Seifertů, nebylo by ani těchto textů.
„Chybělo maličko, aby tu po židovských obyvatelích nezůstala ani vzpomínka. I jejich sousedé totiž měli zmizet, ať mluvili česky, polsky nebo německy. Nevešli se do té „správné“ kolonky Čističů národa. Naštěstí všechny vzpomínky nezahynuly. A nezmizeli zcela ani ti, kteří nesou tradici Mojžíšovu tisíciletími. Naslouchejme písním druhých a buďme pozorní k jejich životu. Vždyť všichni máme jednoho Tátu na nebeských výšinách.“
MF*
AD 146/130 Karimo, možná by Vás mohla zaujmout také tako publikace:
http://www.antikvariat-judaica.cz/kniha/judaismus-zeny-v-izraeli
Ad 147. Pane Foršte Dada má skutečné jméno, Dada má skutečnou tvář a Dada má také autistickou dcerku, jestli jsem tedy byl pozorný. Vy ne, a proto reagujete jak reagujet
Ad 149.:
Jistěže. Čítávám pozorně. Psal jsem to, pro osvěžení pozornosti. Domnívám se, že anonymita tomuto webu příliš neprospívá. Pokud anonym (který je pochopitelně někomu ze zdejších znám) píše srozumitelně a dokáže flexibilně argumentovat, jak jsem psal, tak to diskusi obohatí, i když se skrývá.
Ta má předešlá poznámka je namířena vlastně především k jiným. I k těm, co si píší “chlapisko” nebo tak nějak a trochu zasvěcenější alespoň tuší, kdo ten silák je.
Pro mě je to dost zásadní otázka, jak se ve volném prostoru sociálních sítí a různých diskusních fór pohybovat. Je to pořád ještě dost nový fenomén. Když jsme dříve někde vystoupili, vstali jsme ze židle a buď volali nebo v lepším případě mluvili do podaného mikrofonu k nějakým “panelistům” za betonovým předsednickým stolem, tak jsme okamžitě byli k poznání a nemohli jsme už od svého vyřčeného názoru snadno nabitým sálem utéci a schovat se v davu. Na internetu se člověk sice může zviditelnit mnohonásobně více, ale také se může zároveň lehce veřejnosti schovat.
Takže jednoznačně neodsuzuji anonymitu. Byť třeba na sebe i něco prozradí něco radostného či bolestného ze svého soukromí, pro většinu čtenářů virtuálních textů zůstává takový člověk vlastně neviditelný. A může si psát to, co by se jinak styděl či bál napsat, natož veřejně vyslovit s plnou identitou.
Často ale právě tato možnost vede ku zbytečným “řečem”. Zbytečným ve své marnosti. Protože jinak “chvála řeči”!
Už tedy asi víte, jsa pozorným čtenářem, sám pro mě ovšem anonymním “Erichem”, kam jsem tím vším směřoval: ku lepšímu porozumění bez stejných slov a myšlenek o stále tom samém.(Sic!)
Karimo, omlouvám se, jestli jsem se nevyjádřila úplně přesně. Tady přidávám rozhovor s panem Pelikánem pro dokreslení:
http://www.atllanka.net/index.php?text=272-evropsti-muslimove-trojskym-konem-islamu
(předpokládám, že ten rozhovor není podvrhem, i když ten nadpis asi původní nebude, podívejte se prosím na odstavec pod větou “Evropané se ovšem dívají na islám vesměs negativně…”)
Je možné, že mi oba rozhovory splynuly a nepamatuji si přesně, který výrok odkud pochází.
Ovšem ani z rozhovoru s Konvičkou jsem nenabyla dojmu, že by pan Pelikán viděl soužití muslimů (třeba i právě proto, ze kterých zemí, z jakého kulturního zázemí přicházejí) s Evropany jako neproblematické, několikrát se dotazoval, co s tím chce Konvička dělat, jak to chce řešit… Pochopila jsem, že pokud by zde existoval jen nějaký takový “náš” islám, jak tomu bylo po několik desetiletí, pár nadšenců, kteří praktikují jakousi evropskou variantu, žádný velký problém nehrozí, zbytek zavání průšvihem pro naši kulturu.
Jinak tedy, mně to Vaše státotvorné provolání neleží v žaludku, pouze mi připadá uhozené. Dobře vedenou výchovu směřující proti rozdmýchávání nenávistných nálad jedině uvítám, ať už ji potřebujeme málo či hodně, povinně naordinované návštěvy koncentráku ovšem můžu považovat jako něco, co má nenávistným náladám zabránit, jen velice těžko.
ad147)možno keby sme opustili koheletovsku ,,pomíjovost pomíjivosti” a zostali pri Hevelovi a pochopili ne,,šomernost”Kaina,tak by sme(možno) nepotrebovali Ezechielove,,otavovanie távom” a mozno by bol celý članok zbytočný.
Ad149)k otazke mien,potažmo,,nickov”,neviem,či da neda zamysliet nad Gn11,4:,,Tak si učiníme Jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.”smile
A nezabudnuť(ovšemže kto chce)na Z20,8:,,Ale my(proti ,,pohanom”)pripomíname meno….smile a pozdravenie
Ad 151.:
Po tomto dalším extempore “dada” vážně uvažuji o tom, že to je naopak výborný nápad. když se povinně učí na školách dějiny země, tak proč by součástí výuky nemohla být návštěva památníků šoa. Vše se dá zmrvit, vše se dá učit dobře. Takže problém není v povinnosti, ale v tom, jak s ní naložit.
Když už tedy jsme v jakémsi pokusném prostřední o mezináboženský dialog:
Je to jako s Hospodinovými naučeními, přikázáními, nařízeními a zákony.
Daroval je / vnutil – z hlediska Židovstva – sice jako celek jen jednomu národu, řada dalších se podle nich snaží rovněž více či méně řídit. Výsledky jsou ovšem různé, tak jako lidé jsou rozliční.
Záleží mi na tom, co si myslí “dada” a další zdejší “dopisovatelé”. Ale přesvědčovat toho, kdo není schopen či spíše nechce si připustit, že jen odhaduje, místo aby skutečně a na základě hlubších znalostí věci analyzoval dříve, než začne říkat soudy, tak to po čase pozbývá smyslu. I když doufám, že i pocit prchavosti, הָבֶל (čtou obouretné “v”, jako ve španělštině, tedy něco jako heuel),té marnosti, je především symptomem prozření, ale nikoliv alibistickým slůvkem, kterým vzdáváme princip předávání tradice. Uznají-li Maďaři, že to je dobré a podaří-li se jim zlepšovat společnost i třeba pomocí tohoto jejich jistě výrazného (a tedy kontroverzního) impulsu, bude to jen dobře.
Mně se velmi líbí to, že se maďarští zákonodárci dokázali shodnout na takovém kroku. Je to vlastně jednoznačná deklarace, že odsuzují genocidu. Navíc tu nejstrašnější, co lidstvo dohledatelně zažilo.
Najdu si čas a podívám se do přesného znění zákona (byl-li tedy skutečně vydán).
Konec řečí.
קֹהֶלֶת א
ב הֲבֵל הֲבָלִים אָמַר קֹהֶלֶת, הֲבֵל הֲבָלִים הַכֹּל הָבֶל
Správně bychom to měli číst (moderní “sefardskou”, raději říkám izraelskou výslovností, protože sefardská se přece jen liší a navíc ani ta není jednotná):
havel (hauel a obdobně, obouretné “v”, skoro h´uel, neboť je tam chatof patach)havalim amar kohelet, havel havalim hakol havel.
U nás se to většinou četlo dříve takto:
havel havolim omar kauheles, havel havolim hakaul hovel.
Nebo:
h´vel h´volim omar kauheles, h´vel h´volim hakaul hovel.
Povšimnou si הֲבֵל-הֲבָלִים-הָבֶל (chatof patach – kamoc gadol, cere – segol).
V tzv. německé aškenázské výslovnosti, kterou jsme se modlili i tady u nás, se nerozlišovalo již mezi kamec gadol (dlouhé „a“) a kamoc katon (krátké „o“ v uzavřených slabikách). Všechno se to četlo jako „o“.
Netreba byt hned nerwnym panom ako husaria polska u Zoltych Wod.smile
Lebo clovek sa dopusta drobných nepresností.(povrchnost,analyza,soudy taka drobná kulinarčina hodna midcultu).
Ale ten,,system prezrenia”tot uz uzas.Vdaka.Ja som si myslel doteraz,ze ide o označenie všetkeho,co ma vsebe nestalost,prchavost,čo je chvílkove ba az bezcenne.Abela uz netreba spominat,ale ,,pomíjivost pokladov”(Pr21,6)alebo krása ženy(Pr31,30),človeka(Z39,6),potažmo jeho myslenia(94,11).Modly a modloslužba(Dt32,21,2Kr17,15,Jr2,5).Skor realisticky pohlad,ako prezretie(ale budiž)ale určite nie ,,alibisticke slovíčko”.
Ked sme tukli(Abela)neda sa mi skusit sa opytat ako sa v pripade prejavilo nepriatie Kainovej obete(pozname obrazok stupajuceho dymu,ale je to len obrazok)Dá sa?(Dosledok pozname).Díky moc.
Erichu, ještě k té Vaší 149, jen tak pro jistotu:
to, že mám autistickou dcerku, jsem tady nezmiňovala proto, aby mě někdo šanoval v reakcích na mé komentáře. Ostatně mám pocit, že moje osobní zkušenost s přemrštěnými reakcemi autistky je pro diskuze tady spíše výhodou, opravdu mě jen těžko položí třeba to, co tu předvádí Foršt, vím, že jste gentleman, ale o to se vážně nebojte. Ty jeho nesmyslné výlevy na mou adresu se stejně dají brát vážně jen velice těžko.
Ale pokud bych zjistila, že jste zdrženlivý ve svých reakcích na mé komentáře Vy z tohoto důvodu, tak to byste mě opravdu – jako první tady – naštval :-).
(ten smajl znamená, že se ještě nezlobím, ale mohla bych)
no snad si rozumíme :-)
pro 157
to mi, paní, řekněte jak vy to děláte, že se nerozzlobíte
nebo to je tak, že mi ten člověk..? dělá jen zrcátko?
ad 158
:-) to je nějaký pud sebezáchovy nebo co, šetřím síly (i ty emoční) na opravdové problémy, navíc jsem zvyklá, že člověk uzavřený ve svém světě má prostě posunuté vnímání a nepřiměřené reakce, s tím se těžko hýbe, a některé excesy je prostě třeba jen nechat odeznít, podle mých zkušeností, nemá smysl si je brát nějak osobně, lidé prostě mají problémy a ty se projevují různě (občas i hodně nepříjemně)… takže občas zkusím, co se dá dělat, a když to nejde, tak to nejde :-).
Ad 157. Dado ale vůbec ne, o žádné šanování nejde. Já jen chtěl Michala upozornit, že máte jinou, pro nás asi dost nepřenositelnou zkušenost a její optikou vnímáte to o čem se zde handrkujeme. Já k té celé debatě mám trochu jiný přístup protože zase vidím, jako pro mne dráždivého něco jiného.
Ale právě až když čtu Vaše reakce, uvědomil jsem si, že některé “šoky” z dětství ( a upřímně řečeno jsou to úplné blbosti ) si nesu celý život. Takže i ta má představa, že by nejen tedy děti ale hlavně dospělí měli po shlédnutí dokumentů o tom čeho všeho jsme na sobě schopní, odcházet z projekce s “plovoucím žaludkem” je možná dost blbá a kontraproduktivní.
Víte Dado mne docela štve jiný extrém. Když ve vás všechny ty návštěvy a přednášky spíš potlačí soucit s utrpením právě těch druhých. To se pak takhle vracíte z pochodu dobré vůle a některým je, neznámo proč, tak nějak hmatatelněji jasné, že určité etnikum má svůj křivý charakter zakomponovaný už genech.
Tak jsem Vám to chtěl trochu příblížit a vida, tak tohle je tedy ironie. Pokud tedy ovšem víte, koho kam zařadit:
http://orlik.blog.idnes.cz/c/116507/Na-koho-to-Achab-Haidler-hraje.html
dado,ked ste pisali o starostlivosti o babicku,som chcel napisat(pisem az terazky):,,Keby som bol rimsky cisar,tak s radostou by som adoptoval Vasho tatinka”.smile a pozdrav.
Ad 160.:
Tady je ten inkriminovaný článek i následná diskuse:
http://haidler.blog.idnes.cz/c/116104/Za-co-mohou-zide.html
ked o o šoa,čítal ste niekdo Amira gutfreunda(Jídlo se nevyhazuje),či sa oddá?
Ad 163.:
השואה שלנו
šoa šelanu = naše šoa – tak se ve skutečnosti, v originále jmenuje ona kniha
Šoa ve smyslu strašlivé pohromy, neštěstí,zničení – raději leckdy používáme tento termín, neboť holocaust připomíná zápalnou, celopalnou oběť (v Chrámu; ὁλόκαυστον – holokauston) a mnoha lidem hlouběji obeznámeným s tradicí to nepřipadá vhodný název.
השואה שלנו versus “Jídlo se nevyhazuje” ukazuje na typický překladatelský problém, jak zprostředkovat čtenářům překládaný text, aby zůstala zachována a byla také pochopena jeho podstata, natož nuance.
Recenzí je dosti, při troše snahy si každý najde tu svou. Ale nejlépe je tu knihu nejdříve přečíst.
Pardon, správně má být שואה שלנו , tedy bez určitého členu.
ako v slovách,,ob-delávat a strežit” zachytíme,,vz-delavat a…”tak aj dufam,ze niečo zachytime aj s nej.smile a dík.