Poslední  postřeh ze série o zákeřném Ezdrášovi. Středověkém  to muslimském „argumentu“ (používaném ovšem dodnes), proč údajně Korán nemusí v ničem navazovat na předchozí monoteistické kultury a písma. Tedy  argumentu, že ani židovské ani po-židovské důvěřování, že „nebe a země pominou, ale slova Vznešeného nikoli nepominou“ (dt 4:2; zj 22:15 aj), nikoli neplatí.

Proč? Protože jednak původní tóru neznáme, a jednak je to v islámu zařízeno tak, že Vznešený anebo archanděl Gabriel dodiktovali Muhammadovi „novely“, které ty předchozí  zákony ruší. Včetně toho víceméně neoddiskutovatelného, že nikdo nemůže změnit ani čárečku v tóře. A nestalo se to jen starým monoteistickým Zjevením, ale i samotném Koránu – klasický příběh o Satanských verších.

Už v předchozích článcích jsem si říkal, že muslimskému světu tuto myšlenku (a z halachického hlediska do jisté míry  „polehčení směrem ke ztrátě“)  popřeju.

Proč? Protože chce-li se někdo zbavit té rozkoše, že může svobodně  procházet příležitostmi k činění radosti a zázraků, tak jak je nabízí tóra, je to jeho volba!  A samotný Korán je ve svém základním požadavku „oddej se Sladkému požehnanému“  natolik razantní, že poctivý muslim tóru ani novozákonní komentář k tóře vlastně ani nepotřebuje, protože je oddaný poddaný a bude kreativní a humánní  jaksi na povel (Koránu). A Oddaný poddaný je taky k užitku. Svobodný je však nebi milejší.

Ale onen zvláštní stav (tvrzení, učení, dogma), kdy anděl  svévolně nadiktuje „novelu“, ačkoli Panovník řekl: Nic se rušit ani doplňovat nebude, anebo že dokonce sám Vznešený nechá ve štychu všechny předchozí generace, aniž by se jim třeba  jediným poctivým koránským veršíkem zmínil  o tom, že se pravidla z toho a toho důvodu mění  proto a proto, mi nepřipadal košer. proto  (Vždyť jistě i k Muhammadovi promlouval sám Vznešený a nejen satan a Gabriel!)

Nepřipadalo mi to košer a  skutečně košer to není. Přinejmenším pro mne, omylem zapadlého do lži (Q 9:30 – Pokání) a důvěřujícího tóře. Z níž se pak odvíjí anebo přinejmenším snaží vycházet i halacha.

Proč nekošer? Protože to možná nakonec bylo přeci jen maličko jinak, Nezaráží vás, že Nebesa i do Koránu nadiktovala právě i kus židovské halachy?? Tedy část echt rabínských ustanovení, která se narodila  (a to ještě velice volně) na základě Ezdrášem zfalšované tóry.  Tuto část halachických předpisů najdete v súrách „Ženy“: Vy, kteří věříte! Nepřibližujte se k modlitbě, jste-li opilí, dokud nebudete vědět, co říkáte; a nekonejte ji, jste-li znečištěni polucí – leda jste-li na cestě – dokud jste se neumyli! A jste-li nemocní nebo na cestách či někdo z vás přišel ze záchodu či měl styk se ženami, a nenaleznete-li vodu, omývejte se čistým pískem a otřete si jim obličeje i ruce své! (Q 5:6) a „Prostřený stůl“: nenaleznete-li vodu – omývejte se dobrým jemným pískem a otřete si jím obličeje své i ruce své; (Q 6:43)  – dokonalá židovská halacha. Včetně rady – není-li voda, stačí  třeba pohý sníh anebo písek, čistý prach anebo otřít ruce o oděv a umýt později, až k vodě dorazíš….  Koránem stanovené umývání dokonce vypočítává jen ty případy, kdy jidiškajt sice také umývá, ale nežehná…

Umývání rukou (netilat jadajim) ovšem vlastně vůbec nepatří mezi biblické pokyny – micvot. Tradice ho jen volně vyvozuje z jiných pokynů. Jednak z pokynu být  královským kněžstvem vzhledem k podstatě tóry (a lidskosti) – tedy vůči Bohu,  touhou být Mu duchovní aristokracií (.. a budete mi královským kněžstvem) a potom opět volně z pravidel o rituální nezpůsobilosti (tumat).

Odtud  – tedy z pokynu „budete mi královským kněžstvem“ je pak do jisté míry  „knězem“ (kohenem) každé stvoření, které toto biblické kněžství respektuje a přijímá. A koheni si již samozřejmě ruce umývat museli.

Rituální umytí a mikve (tj. ponoření, které novozákonní svět nazývá křtem) je v bibli ustanoveno zcela zřetelně,  za všech okolností však  spojeno nikoli s hygienou, ale opět  s rituální nečistotou – (.. obmyje se, zpéře roucha svá a zůstane nečistý až do večera…);

Ajta, jak se do Gabrielovy „novelizace“ dostaly až takové  halachické detaily?  Vysvětlení je několik. Buďto to talmud opsal z Koránu, což je ale dost nepravděpodobné. Nebo to Mohammed „opsal“ z talmudu. Anebo okoukal od židů. Anebo tomu tak je.

Platí-li poslední předpoklad, tedy že ustanovení tóry mají natolik vesmírný rozměr, že je zachovává i Gabriel v její novele, pak toho Ezdráš, i kdyby skutečně provedl to, co je mu předhazováno, vlastně  zas tolik nepokazil! Vždyť zachoval (anebo si vymyslil) dalších pár pokynů, které člověku poskytují  příležitost být  jednak duchovní aristokracií. A pak především svobodnou bytostí.

Neberte to, prosím, jako nějaký bombastický (a snadno vyvratitelný) objev, že má Korán mouchy. Třeba je nemá. Je jen svůj. Vždyť mouchy může mít i telefonní seznam, jinak by se nenarodil příběh o tiskařských šotcích…  Rozhodně ale není o nic míň ani o nic víc než tóra anebo evangelia. Což ostatně uznává i samotný Korán.

V súře „Kráva“ hovoří sice maličko šalamounsky ale celkem jasně: Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož jsou židy, křesťany a sabejci , ti, kdož uvěřili v Boha a v den soudný a konali zbožné skutky – ti naleznou odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.  (Q 2:62).

Tož pojďme „domů“ společně, každý se svou mapou a nepřetahujme se příliš dlouho, často úplně zbytečně o to, kdo ho má delšího. Nárok na to být slušným stvořením naplněným radostí ze stvoření i utváření má přece jak oddaný poddaný tak i duchovní aristokrat. A hlavně, ať už je naplno oddaný anebo sobodně ale oddaně naplňuje všechny jemu nabídnuté příležitosti, ani dost dobře nenajde pro jiné utváření vznešeného stvoření  dostatek času na to soudit, která z map je ta nejlepší. Vedou-li jejich souřadnice  a měřítka stejným cílem …

V textu se odkazujeme na články:

Kdo jsou v Koránu ?

Noční cesta

Kráva  a nakonec i Falšoval Ezdráš ?