Berme jako fakt, že zadlužení tu je. Jenom za letošek zaplatíme na úrocích (nikoliv splácení dluhu!) kolem 80 miliard korun.

To číslo je naprosto hrozivé. Dokážete si představit, co by se s tím dalo financovat v jakékoliv oblasti – zdravotnictví, školství, doprava … . A podle rozpočtu schváleného na příští rok to bude stále stoupat. Odhaduji, že při schváleném schodku 125 miliard se ta dluhová služba zvýší o takových 7 miliard ročně na úroky. Takže od roku 2012 nás to už bude stát 87 miliard ročně a pojedeme vesele dál. Zamysleme se nad tím co s tím v budoucnu.

Že bychom v budoucnu něco z dluhu spláceli asi nehrozí. K tomu se neodhodlá žádná vláda, protože by s ní voliči vyběhli. Bohužel. Moc bohužel.

Takže jak z toho deficitu ven? Jsou tři možnosti. Buď státní bankrot, nebo měnová reforma, nebo z toho takzvaně vyrosteme. Tato třetí cesta vychází z toho, že hospodářství bude každý rok růst tak rychle, že se procentuální velikost státního dluhu vůči hrubému domácímu produktu bude stále snižovat. To samozřejmě za předpokladu, že ten dluh nebude dál růst. A to se pravděpodobně nestane.

Alternativně z toho můžeme vyrůst inflačně. Prostě se po vyhraných volbách zvolí takový prezident, který do ČNB dosadí takové lidi, kteří budou ochotni povolit otěže inflaci. Paroubek se již nechal slyšet, že by mu funkce prezidenta nebyla cizí. V tom momentě se rychle samozřejmě státní dluh s narůstající inflací sníží. Logicky to postihne i vklady, které se tím také znehodnotí. Postihne to zodpovědné lidi, kteří jsou schopni myslet trochu dál a i si nějak spořit. To je tzv. střední třída a ta je nejpočetnější. Nepostihne to ty nejchudší, co žijí od ruky k hubě. A nepostihne to ani ty nejbohatší. Ti už mají kapitál v zahraničí, nebo nakoupené lukrativní nemovitosti. Standa Gross je zářným příkladem.

Další možností vyvázání se z dluhu je měnová reforma. To se může provést i např. odmazáním několika nul z hodnoty peněz. To už tu levice ve dvacátém století několikrát předvedla. Naposledy s tím přišel Kim čong il, či jak se to zvíře ze Severní Koreje jmenuje. Vklady se v tom momentě o těch několik nul, tedy řádově, znehodnotí. Naopak, zadlužené domácnosti budou mít rázem relativně nižší dluh. Tato cesta snad už v dnešní společnosti v úvahu nepřipadá.

Takže co je nejpravděpodobnější? Asi kombinace. Dluh nominálně bude stále růst. Přinejmenším v nejbližších letech tu není politická síla, která by prosadila vyrovnaný, nebo dokonce přebytkový rozpočet. Zároveň budou politici dělat vše pro růst hospodářství, aby se velikost dluhu relativně snižovala. A za tím účelem budou paradoxně ochotni i zvýšit zadlužení. Paralelně k tomu se zvýší inflace, která je k odmazávání dluhu dobrým pomocníkem. Tím se ale budou znehodnocovat vklady. Žádné radostné vyhlídky.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: I takhle se dá vydělávat