„Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.“ 9/29

Západ a „ti druzí“ nebo také „oni a my“…aneb jak média ovlivňují náš názor na islám.

Opět hadís, který je psán ve dvou nejznámějších sbírkách a to v Muslimově i Bukhariho, takže opět a zase „něco“ znamená.¨

„Poznal, pravím, Josef bratry své, ale oni nepoznali jeho.

Zmínky o půstu v měsíci tevet  (na rozdíl od chanukových svátků) svoji biblickou oporu mají.

Ani spása přinášená jakýmsi Spasitelem, ani vyvolení k plnění nějakých micvot.

Další z hadísů, které do své sbírky čítající 40 výroků vybral imám Nawawi, aby tak „vypíchnul“ základy toho, co by měl znát každý muslim (fajn by bylo, kdyby je každý i dodržoval), popisuje základní pilíře islámu a víry. Vyprávěl ho Umar ibn Chatáb.

„Celý trik je v tom, na co položíme důraz. Můžeme ze sebe udělat chudáky, nebo nabrat sílu. Množství práce na dosažení obého je stejné.“ (Carlos Castaneda)

„Skřítkové z Křinického údolí“ mají pro mě nejen svoji dynamiku hudební (mně příjemnou – poblízkou Dvořákovi), ale žel zároveň také  maličko dynamiku jedné patrně nevykořenitelné pověry.

Celý rok jsme na náš náhrdelník navlékali perly, které nám nabízí náš Bůh.

„Islám není to, co muslimové dělají, ale to, co by měli dělat.“ prohlásil Bilál Philips a měl svatou pravdu.

Obojí znamená vozítko. Což nám budiž nadějí a útěchou. Zapojíme-li ale také sluch a srdce, tak z českého vehikl cítíme jakousi vyklepanost, rozkodrcanost, prostě vozidlo hlučné, drkotající a nepřehlédnutelné.

Máte rádi tmu? Když spím, tak ano. Když se ráno probouzím, tak se mi lépe vstává, když už je venku světlo a nelépe, svítí-li už sluníčko. Jenže, u nás je právě zimní období, takže se mi o takovém vstávání může jen zdát. V pět ráno, když vstávám, je tma jako v pytli.

Jako kluk jsem se vždy těšil na den, kdy měl u nás doma někdo narozeniny. Narodil jsem se do početné rodiny, jejíž živitel domů nosil plat kazatele.

To nejpodstatnější, co během Svátku světel skutečně slavíme, co zcela „povinně“ vyzařujeme do okolí a na veřejnost daleko víc než  jen připomínku nějakých historických bitev a vítězství, je skutečnost, že  všichni do jednoho, židé i nežidé „svítíme“ především život. Důkaz?

Co mají tyto pojmy společného? Budete se divit; docela hodně.

Zopakuji pouze to, co všichni dávno víte. Systém denních a týdenních oddílů – paršijot – je víceméně náhodný.

V listopadu, když přišly první mrazíky, jsem na autě vyměnil letní gumy za zimní.