Ne svoji rozpínavostí. Údajnou krutostí. Plíživou infiltrací a životním stylem tolik kolidujícícm s naší evropanskou Laodiceou.

Proč pláčeme pro zboření obou chrámů a nestavíme třetí? 

Předně- učí tóra:  Pokud nepracujeme s daty, nejsme očitými svědky a chybí dostatek spolehlivých svědků i svědectví, nelze spolehlivě posoudit a vynést ten soud, ke kterému právě ona sama zavazuje.

Středeční setkání židovských, muslimských a křesťanských duchovních vůdců vyústilo v požadavek ukončení krveprolévání v Izraeli a Palestině.

Někteří lidé to vnímají stále tak, že každý, kdo není katolík, ten je vlastně kacíř.

Ve všech náboženstvích existuje cvičení, ve kterém člověk promeditováva  vlastní smrt – již od  Adama: “Prach si a v prach se navrátíš.“

Pořád přemýšlím to tom, proč  by měli „odjinudové“ mít zákaz číst tóru   – a nakonec ji  i vykonávat – dál, než na začátek exodu?

Pár dnů zpátky při svém průzkumu církví (zahrnující mormony, jehovisty, adventisty, scientologii, Hare Krišna, Slovo Života, Triumfální centrum víry a Rytířstvo Neposkvrněné)

„Kdo nevidí, že lidi, se kterými žijeme, milujeme nejprve proti všem ostatním lidem?“ – ptá se židovský filozof Henri Bergson a dodáva : „Takový je primitivní pud.“

Minule jsem si všímala příběhu obnaženého Ježíšova následovníka.

Nachumovo proroctví působí maličko tajemně, mlhavě, jakoby  plné  nedoslovených symbolů.

V traktátu Berachot (33a) najdeme zajímavý koán. „Kol, mi še ejn bo dea, asur le-rachem alaw“ – Nelze se slitovat nad tím, kdo nemá poznání, neboť je psáno –  Když počne zráti žeň jeho, potřína bude. Dokonce i slabší přijdouce, zapálí ji. Nebo nemá žádného rozumu. Neslituje se nad ním

Zapomenu-li se na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má všechno, co kdy byla umívala… 

Osmý den Omeru je zároveň prvním chamecdik – tedy prvním „všedním“ dnem po pesachovém cyklu.

Kdo ví, pověz a netaj, hřešiť jsem přestala.

Úřady, knihovny, studovny a školy zmrtvěly a vylidnily se.

Až se na velikonoční pondělí rozezní zvony odpočítá lid Jisroele již šestý den omeru.

… Bůh dává některé věci ze Své milosti a některé se dějí jen z Jeho dopuštění, jsou to důsledky našeho života, které musíme zažít, abychom pochopili, jak s Božím vedením žít, aby se nám otevřela cesta dál…