Zdroj: vyzkumy.cz

Dnes o podpojištění. Asi jedna z nejhorších podpásovek našich pojišťoven. Je to díl 4.

Ať už si pojistíte dům, byt, chatu nebo chalupu, všechny pojišťovny vám případnou škodu uhradí pouze do výše částky na kterou je majetek pojištěný. To je v pořádku. Problém ale nastává, když je hodnota domku například 3 miliony, vy ho ale máte pojištěn na miliony dva a nastane nějaká pojistná událost se škodou 100.000,- Kč.

Myslíte si, že dostanete od pojišťovny zaplaceno 100.000,- Kč? Zle se mýlíte. Pojišťovna (všechny bez výjimky) uplatní článek ze svých pojistných podmínek o tzv. podpojištění a úměrně pojistné částce kryje i pojistné plnění těchto malých škod. V našem případě by vám tedy vyplatila místo oněch 100.000,- pouze 2/3, tedy 66.667,- Kč.

Bohužel neznám pojišťovnu, která by nabídla produkt, kde se pojistíte pouze do nějaké výše s tím, že případná částečná škoda bude hrazená celá a zničení baráku pouze do výše pojistky. Takto férově postavené pojištění by pro pojišťovny bylo nevýhodné (rozuměj nikoliv prodělečné, ale ten vývar by byl nižší) a tak ho nenabízejí, ale s chutí uplatní svůj paragraf o podpojištění.

Pokud byste chtěli být opravdu spolehlivě kryti, museli byste každý rok navštívit svou pojišťovnu a upravit pojistnou částku na současnou hodnotu majetku. Úplné zničení nemovitosti je velmi vzácný případ. V drtivé většině pojistných událostí se jedná o škodu částečnou.

A to pojišťovny moc dobře vědí. Takže když máte pojistku starou třeba deset let, vichřice vám poničí okna, na střechu spadne strom, škoda je za 300.000,- tak se najednou jenom divíte, že vám pojišťovna zaplatila těch tisíců jen 100. Pojišťovna si mne ruce a vy si jenom trháte vlasy, proč jste poctivě a včas deset let platili pojistku.

Autor: Tomáš Flaška

K tématu:

Pojištění motorových vozidel

Zlotřilé pojišťovny díl 1 nebo Zlotřilé pojišťovny díl 2

či Gaunerství Kellnerovy pojišťovny

7 Komentářů

  1. pepik
    27.2.2013 – 17 Adar 5773 v 21:21 — Odpovědět

    tomare nechapu na co tady narazite na to ze ma klient podpojistenou vec je jeho problem popipade poradce ktery se ma o nej prubezne starat ci klient si to hlidat protoze kazda vec ma bud stoupajici nebo klesajici hodnotu veci a od toho se pak ma i on sam odvijet hlidani pojistne castky na kterou tu vec ma. prijde mi dost najivni chtit milion ze 40 let stare pojistky kde mesicne palit 1 Kc to ze takove pojistky stale jsou :D :D

    0
    0
  2. Tony
    27.2.2013 – 17 Adar 5773 v 21:25 — Odpovědět

    Podpojištěnost je skutečně kapitola sama pro sebe. Kdo z nás si do banky uloží 1 000 000,–Kč s tím, že když banka zkrachuje dostane pouze polovinu?

    Tato absurdita ale u nemovitostí kupodivu “funguje” a dost lidí i po výkladu stavu pojistku ponechá na současné nedostatečné úrovni.

    Solidní pojišťovny akceptují podpojištění do 15%. Pro opravdu dobré krytí stačí úprava každý třetí rok.

    Citované “Férové pojištění” především popírá princip solidarity a ochrany před katastrofou. Stále častěji se řeší prasklý radiátor a zničený kobereček…

    0
    0
  3. Tomáš Flaška
    27.2.2013 – 17 Adar 5773 v 21:36 — Odpovědět

    Tony: můžete mi prosím vysvětlit jak “férové pojištění” popírá proncip solidarity? Ochranu před katastrofou (totální zničení) opravdu nezajistí. Ale proč popírá princip solidarity? A je přeci mou vůlí, pokud se rozhodnu pojistit se jen do určité výše.
    ————–
    Optimální pojistka: Do hodnoty např. 2 000 000 Kč na 100% škody za každou událost, kterou vlastník nemovitosti utrpěl nezávisle na své vůli. Bez dalších vytáček a kliček. Tou vůlí je definováno vše (úmysl, nabádání známého apod.). Ale realita je jiná. A budou další díly tohoto seriálu o pojišťovnách. Munice mám ještě dost :-).

    0
    0
  4. Tomáš Flaška
    27.2.2013 – 17 Adar 5773 v 21:40 — Odpovědět

    Pepík: ale já před 20 lety mohl uzavřít pojistku na 1 000 000 Kč s vypočítaným pojistným. To pojistné platím stále stejné a pojistné krytí je 1 000 000 Kč, také stále stejné. To je přeci v naprostém pořádku. To, že má nemovitost hodnotu třeba 3 000 000 a když je celá zničená, já pak dostanu jenom ten 1 000 000 je také naprosto v pořádku. Ale když mám na nemovitosti škodu za 60 000 a já dostanu jen 20 000 z důvodu “podpojištění”, tak to je gauneřina ze strany pojišťovny.

    0
    0
  5. pepik
    27.2.2013 – 17 Adar 5773 v 21:53 — Odpovědět

    nemuzu se ubranit dojmu ze vam pojistovny nevyplatili celou castku pp. na druhou stranu ruku na srdce kdo z klientu si dava podpolstar penize a az spadne ci vyhori barak a on tam ma najednou za tri roky 15000 000 pri rocni pc 3000,. to proste neda i kdyby byl santa claus a od toho jsou pojistovny. ano jsou u kazde pojistky vyjmky ci vyluky ale od toho je konkurence a aby si vybral tu nejvic jemu vyhovujici s kvalitnim servisem

    0
    0
  6. Tony
    27.2.2013 – 17 Adar 5773 v 22:31 — Odpovědět

    Solidarita je spojení sil moudrých jedinců k tomu, aby neskončili na ulici, v armádě spásy. Drobné rány osudu řeší vlastními silami – nezatěžuji další.

    Je to o morálce, či vesmírných zákonech nebo jen slušnosti. Jsou pojistky,které člověk musí mít, dále ty které je dobré mít a nakonec pojistky co nic neřeší a jsou k ničemu.
    Ta “férová pojistka” je líbivá ale z vyššího principu neřeší to hlavní.

    Nakonec ještě něco z nevysloveného. Málo pravděpodobná událost pojistku nezdražuje. Ta férová by tedy byla za podobné peníze jako ta na plnou cenu.

    0
    0
  7. 30.3.2013 – 19 Nisan 5773 v 04:24 — Odpovědět

    Dobrý den, pane Flaško,

    to, o čem píšete, není gauneřinou pojišťoven, ale prostým ekonomickým jednáním. Princip podpojištění popisujete velmi dobře, je tedy vidět, že jej chápete.

    A teď : Každá pojišťovna je akciová společnost, a byla tedy založena k podnikání za účelem dosahování zisku. Nemusíme ten zisk mít na každém jednotlivém klientovi, to by popíralo smysl existence pojišťoven, ale v globále, má – li pojišťovna 100.000 klientů, na nich všech dohromady vydělat musí. Tedy – pojistné přijaté od této sumy lidí musí být větší, než součet škod, které se jim všem vyplatí. Přiznejme si, že pro ten zisk to děláme, právě pro ten zisk si majitelé pojišťovnu založili. Kdyby ji nezaložili, podnikali by třeba ve stravování nebo v letecké dopravě, princip je pořád stejný.

    Jenže pojišťovna zná statistické hodnoty škod. A plus/minus přesně víme, že z toho 100.000 pojištěných lidí dům skutečně každý rok celý shoří jen čtyřem, a povodeň ho celý totálně vezme dalším deseti. Naopak – asi 4.000 lidí bude mít menší, dílčí škodu – dejme tomu jim vichřice vezme střechu, kroupy rozmlátí okna, voda se dostane do sklepa … atd.. Až 30.000 lidí bude mít maličkou škodu do 1.000 Kč – třeba rozbitou jednu skleněnou tabulku v okně, nebo vandalem zničenou poštovní schránku.

    Kouzlo dobrého pojišťovacího ústavu tkví v tom, že my umíme statisticky předvídat budoucí skutečnou výši škod, které budeme muset vyplatit (i když logicky netušíme, kterého konkrétního z našich klientů ta škoda potká).

    A teď – na ty nepředvídatelné, a i pro nás obrovské škody se sami pojišťujeme u zahraničních zajišťoven (pojišťovny z celého světa třeba dávají část svých peněz do firem jako je Munich Re, a jí podobné). A když pak holt zrovna v Polsku vzniknou obrovské povodně, škodu do určité výše hradí místní, lokální, polské pojišťovny, a co je nad tuto hranici, hradí celosvětová Munich Re, třeba i z peněz, které se vybraly na pojištění Vaší chalupy.

    “Drobné škody” – z pohledu pojišťovny si prosím přeložte to číslo jako všechno do deseti milionů včetně – hradíme z vlastního přijatého pojistného, s podobnými škodami nám holt Munich Re nepomůže.

    Maličké škody do 1.000 Kč nehradíme vůbec, kvůli tomu je ve smlouvách zavedeno něco, čemu říkáme “spoluúčast klienta”. My totiž víme, že těch škod vzniká v reálném životě velmi mnoho, a že podobnou částku běžná domácnost prostě někde vyštrachá, ekonomicky jí to nepoloží. Jenomže kdybychom je měli skutečně všechny hradit, museli bychom na ně někde vzít peníze. Kde asi ? No – podstatně bychom museli zdražit pojistné všem svým klientům. A to by se jim docela určitě nelíbilo.

    Většina pojišťoven ovšem nemá jediný pojistný produkt, kterým pojišťujeme každému třeba dům, nebo auto. Naopak, ty produkty jsou stavěny jako taková stavebnice, lego – skládačka na míru, a klient si může sám vybrat, jaká rizika chce mít pojištěna (a my mu řekneme, kolik takové pojištění stojí), a jaká rizika jsou pro něj “zbytečná”, tedy co už si v případě potřeby zaplatí sám. Je fakt, že běžní klienti tomu nerozumí, a v odborných pojmech se topí. Od toho je pak obchodní služba pojišťoven, respektive externí finanční poradci, kteří by to měli svým lidem srozumitelně a jednoduše česky vysvětlit, pokud tedy o tom sami mají páru (kvalita poradců je velmi, velmi různá, to je ale téma na samostatnou knihu, a sem to nepatří). Já třeba zase nejsem autař – takže když mi mechanik v servisu říká, že je třeba vyměnit na autě karburátor, také mu na to kývám a netuším důvody proč. Každý jsme prostě odborník na něco jiného.

    A tady vidíte ekonomiku podpojištění z pohledu pojišťoven : My víme, že malých škod je statisticky mnohem více, než těch velikých, totálních. Z dlouhodobých, mnohaletých průměrů a statistik celkem přesně víme, kolik jich v daném roce bude. Kdybychom tedy třeba u domu za 3.000.000 Kč kryli “všechny nahodilé škody do 500.000 Kč”, a zbytek si “riskl” klient, pak viz výše uvedený případ celých našich 100.000 lidí bude hradit mnohem vyšší pojistné, než hradí nyní. Z toho každý rok 65.986 lidí nám jenom zaplatí to vyšší pojistné, protože je žádná škoda nepotká, 34.000 lidí dostane uhrazenou celou svou škodu, a ze 14 lidí, kterým živly vzaly celý dům, uděláme bezdomovce, neboť jim uhradíme škodu jen do výše 500.000 Kč, za což si nový dům rozhodně nepostaví.

    Popsaný způsob by nebyl ani moudrý, ani ekonomický, ani etický. A proto fungujeme tak, jak je to nastaveno.

    Podotýkám, že nejsem zaměstnancem žádné pojišťovny, byť v minulosti jsem pracoval tři roky (2004 – 2006) v interní obchodní službě Kooperativy jako specialista životního pojištění. Jsem samostatný OSVČ, ičař, který se živí finančním poradenstvím 15 let, a už prostě chápe všechny souvislosti zevnitř, jak z pohledu klienta, tak i z pohledu pojišťovny. A dal si za úkol, že ty dva úhly pohledu bude spojovat dohromady.

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Rozhovor s tajemníkem FŽO ke smlouvě o majetkovém vyrovnání se státem

Další článek

The Holy Days in Israel 2012 - Exhibition of pohotographs by Peter Našič