Zdroj: chicagocarless.com

Na oběti Hitlerovského vraždění se vzpomíná často. Méně se dnes ví o tom, že hrůzy podobné genocidy zažívala židovská diaspora v mnoha evropských zemích již ve 14. století.

Přesný počet životů, které padly za oběť pogromům v neblahých letech 1348 – 1350 není znám. Je ale jisté, že v té době vymizelo mnoho židovských obcí.

Ani v pozdním středověku nepřišly masakry Židů z čistého nebe.  Už od devátého století se v Evropě objevovaly protižidovské spisy;  čtvrtý lateránský koncil pak roku 1215 označil Židy za cizince a nařídil jejich označení zvláštním oděvem – špičatými klobouky a někde i kulatým žlutým znamením z plsti. Animozita vůči Židům se v církevním prostředí objevovala však ještě dříve: nikájský koncil v roce 325 oddělil slavení křesťanských Velikonoc od židovského Pesachu pro údajnou “špatnost” Židů, Eusebius o nich ve Vita Constantini píše, že s nenáviděným národem, postiženým slepotou ducha, “nesmíme mít nic společného”. Kodex Theodosia II. v roce 438 Židy vyloučil z veřejných státních úřadů a toto nařízení ještě posílil Justinián ve století šestém. V roce 1213 pak Řehoř IX. vydal bulu proti Talmudu a Tomáš Akvinský prohlásil, že církev má právo na židovský majetek, neboť Židé jsou jejími otroky.

Zároveň však nelze popřít, že to byla právě katolická církev, kdo se proti zabíjení Židů stavěl nejčastěji. Hlasy zdravého rozumu zaznívají dokonce i z papežského stolce, například v roce 1293: “nařizujeme… aby je nikdo nevinil, že při svých obřadech používají lidskou krev, když jim Starý zákon předepisuje, aby se jakékoli krve zdržovali, natožpak krve dětské.”

Přesto byla první polovina 14. století v Evropě plná protižidovských násilností. Ve Francii tlupy pastýřů napadaly, mučily, zabíjely a olupovaly Židy. Kroniky popisují, jak asi pět set osob, zahnaných do úzkých ve francouzské věži, shazovalo na své obléhatele kameny, břevna a vlastní děti – a když byl konec nevyhnutelný, spáchali Židé hromadnou sebevraždu. V roce 1338 k vypuknutí pogromů stačil nález krvácející hostie, o osm let dříve zase zmizení hostie jiné.

Mimořádné ohrožení pro židovskou populaci znamenala období morových nákaz. Obyvatelé měst a vesnic se snažili najít viníky a minorita se jako obětní beránek přímo nabízela. Strach a davová hysterie vedly k násilnostem takového rozsahu, že i papež Klement IV. považoval za nutné zakázat v bule z roku 1348 rabování židovského majetku, zabíjení Židů bez soudu a násilné obracení na křesťanskou víru. Bohužel zůstalo často jen u slov. I když se úřady snažily zpočátku menšinu chránit, nakonec obvykle ustoupily vůli lidu.

Zde je na místě připomenout, že ekonomika středověkých říší se často opírala o židovské peněžnictví. Vládci obvykle vybírali od židů “poplatek za ochranu”, “židovskou daň z hlavy” atd. Na druhou stranu nebylo výjimkou, že knížata a nižší šlechta, u Židů zadlužená, sama pogromy vyvolávala, neboť smrtí věřitele zanikal i dluh – například za násilnosti v Deggendorfu z roku 1338 pravděpodobně mohl zadlužený vévoda Jindřich.

Protižidovské nálady, podněcované od 13. století lidovými hrami, popěvky a baladami, se naplno rozhořely v období morové epidemie. V zemích, kde bylo Židů málo nebo žádní, byla nenávist dokonce taková, že místní lidé zabíjeli křesťany, o nichž se domnívali, že by mohli být židovského původu. Obvyklé obvinění z trávení studní vedlo k obrovským masakrům bez ohledu na to, že mor si vybíral velkou daň i mezi Židy. Téměř ve všech zemích odcházelo k tak krutému pronásledování, že po opadnutí epidemie byli Židé velice vzácným jevem.

Za první pogrom přímo spojený s epidemií moru dnes považujeme toulonský masakr z března 1348, kdy bylo ve francouzském městě při útoku na židovskou čtvrť povražděno 40 lidí ve vlastních domovech. V červnu téhož roku následovaly masakry v Barceloně a Cerveře. Začátkem podzimu si nemohli být jisti životem už ani Židé ve Švýcarsku a v listopadu se agrese vůči Židům objevila v osmdesáti německých městech. Během roku 1348 byli povražděni téměř všichni Židé v arelatském francouzském království. V lednu následujícího roku byli Židé ve vykonstruovaném procesu v Basileji usvědčeni z trávení studen; 600 osob včetně rabína bylo upáleno, 140 dětí odebráno rodičům a násilně pokřtěno. V německém Efurtu bylo povražděno 3000 Židů,

Nejznámější krvavou událostí této doby je štrasburský masakr, při němž byla vybita celá židovská populace tohoto francouzského města. O život přišli v plamenech všichni, kdo okamžitě nepřijali křest. Dvoutisícová židovská komunita města tak prakticky přes noc zmizela. Karel IV. městskou radu Štrasburku následně zprostil odpovědnosti za masakr.

Podobné události se v té době dály téměř po celé Evropě: curyšská městská rada musela Źidy vydat rozzuřenému davu, ve Wormsu bylo během jediného dne povražděno 420 lidí, při pogromech v Mainzu zemřelo na šest tisíc osob a v listopadu nařídi vévoda Brabantský nařídil popravu všech bruselských Židů.

Po opadnutí morové epidemie sice opadly i protižidovské pogromy, antisemitizmus však zůstával stále přítomný a čas od času vybublal na povrch (jako například při bruselském masakru v roce 1370 i mnohokrát poté).

Autorka: Karíma Sadio

6 Komentářů

  1. danny
    27.9.2014 – 3 Tishri 5775 v 15:31 — Odpovědět

    Ked Bruxelles,tak netreba zabudat aj na Máj 2014.Veru antisemitizmus je stále prítomný.

    0
    0
  2. Dominik Stodůlka
    27.9.2014 – 3 Tishri 5775 v 17:14 — Odpovědět

    …s nenáviděným národem, postiženým slepotou ducha, “nesmíme mít nic společného”.

    Je zajímavé, že snaha o “odžidovštění” křesťanů, kterou podporovali někteří církevní myslitelé, se tak výrazně projevila u západních křesťanů, zatímco u východního křesťanů k likvidaci judaistických tradic nedošlo.

    Zřejmě to ovšem souvisí se zásadně odlišným vztahem ke Starému Zákonu, kdy na západě byl Starý Zákon chápán vesměs jako nenáviděné dusivé okovy, z nichž nás Ježíšova oběť jednou provždy osvobodila, kdežto východní křesťané tento odpor nesdíleli. To bylo mimo jiné nejspíš také dáno tím, že mezi východními křesťany bylo mnoho Semitů, kterým byla judaistická kultura poměrně blízká, kdežto na západě převládala anticko/post-pohanská kultura.

    0
    0
  3. danny
    28.9.2014 – 4 Tishri 5775 v 06:43 — Odpovědět

    A všetko proti všetkému.Chmelnickij(a ost.)bol zrejme agent od,,…s nenávideným národom,postihnutým,,,”.Nie je jednoduchšie,že vôl zostane volom?

    0
    0
  4. Dominik Stodůlka
    28.9.2014 – 4 Tishri 5775 v 18:53 — Odpovědět

    ad 3) Chmelnický byl pravoslavný křesťan a také velmi antisemitsky zaměřený člověk.

    Všimněte si ovšem, že já jsem netvrdil, že by mezi orthodoxními křesťany neexistovali antisemité. Poukázal jsem pouze na to, že antisemitismus se u orthodoxních křesťanů nikdy neprojevil snahou o vymýcení judaistickýh tradic, podobností s judaismem či odporem k Mojžíšovu zákonu.

    To je koneckonců patrné na první pohled. Stačí, když se podíváte na pravoslavné duchovní- černý háv, plnovous, černý klobouk; případně černý klobouk se závojem. Nebo pravoslavný chrám, v němž jsou podobně jako v synagoze zavěšené lampády (věčná světla), a na oltářním stole, který je oddělený chrámovou přepážkou a/nebo závěsem, je postavena sedmiramenná Menora. To nemluvím o tom, že celá řada orthodoxních chrámů je vyzdobena Davidovými hvězdami.

    A celá řada náboženských a liturgických tradic je stejná jako v judaismu. (https://www.youtube.com/watch?v=cvSnJRT-7Pk) A to nemluvím o odříkávání modliteb a starozákonních žalmů ve stanovený čas, všemožných požehnáních atd. atd.

    0
    0
  5. danny
    29.9.2014 – 5 Tishri 5775 v 05:32 — Odpovědět

    ad1)pogromovanému je určite jedno,čí pogromista pochádza s ,,tábora”,kde k likvidácii judaistických tradícii došlo alebo nedošlo.
    ad2)ako može byt pravoslavný krestan,krestan,potažmo vyznávač Hospodina antisemitsky založený človek?
    ad3)ked sa uskutočnil snád najslávnejší experiment v dejinách psychologie,ktorý sa snaží pochopit a vysvetlit,ako možu dobrí ludia páchat tolko zla,tak po rokoch,detailného skumania,autor,Phillipe Zimbardo TO zverejnil v knihe Luciferov efekt.Má v sučastnosti vychádzat aj v čestine.

    0
    0
  6. Dominik Stodůlka
    29.9.2014 – 5 Tishri 5775 v 13:24 — Odpovědět

    ad 5)
    a) ne každý, kdo formálně patří k pravoslavné církvi, se opravdu chová jako pravoslavný křesťan

    b) někteří pravoslavní křesťané mohli nesnášet židy úplně stejně snadno, jako mohli někteří starověcí židé nesnášet rané křesťany, případně jako se mohli navzájem nesnášet někteří rabínští židé a samaritáni- je to smutné, ale je to tak (zde nejde ani tak o antisemitismus- nenávist k rase, nýbrž o náboženskou nesnášenlivost- židé, samaritáni, i křesťané považovali sami sebe za pravé věřící a ty druhé za odpadlíky)

    c) duchovní vůdcové křesťanské orthodoxie odmítají náboženskou i rasovou nesnášenlivost k židům i lidem z národů, jak to i pověděl patriarcha Bartoloměj při promluvě k židům,křesťanům a reprezentantům lidí z národů světa (https://www.youtube.com/watch?v=pN5TFb9fzvo)

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Interview s Robertem Vašíčkem

Další článek

Zpívající saúdskoarabská dívka rozbouřila sociální média