Jednou se bavili žáci mezi sebou. „Lidé vytvářejí a činí jen samé DVARIM MAG´ILIM.“[1] „To ale není hezké, co jsi řekl o lidech.“ „Vytvářejí MAG´ILIM[2], protože jsou sobečtí, myslí jenom na sebe, jejich duše jsou skrz naskrz prolezlé rzi.“ „Ale je tu Jeho Láska, Jeho Milost…“ Přišel učitel, aby řekl:

Modlíme se za mír, křesťane se modlí za mír, modlíte se za mír všichni bez rozdílu náboženství. Ale ani jednotlivě, ani ve společnosti nedochází k míru. Proč? Každé události, která by měla nastoupit za nějakou příčinou, musejí předcházet správne podmínky. Mír není z tohoto pravidla vyjímkou. Aby se mohl dostavit

Dopředu se omlouvám za tak osobní článek na veřejném webu, ale myšlenka, že náboženství je v prvé řadě o lidech, praktikují ho lidi, dělají ho lidi, připadla mi natolik zajímavá, že jsem se rozhodl myšlenku pro shekel.cz a také pro váženou paní Martinu Kourouma malinko, ale opravdu jen maličko rozvést a

Právo má člověk jedině tehdy, připustí-li si taky povinnosti. Zhruba o tom (tedy mimo jiné) je naše paraša Noé. A možná celá tóra. Která podobně jako parašat Noé učí jen jediné – takové to jezuitské: „Je-li(vůbec) nějaký  Sladný požehnaný, tak …“ Nepřipadám si dokonce nijak nekrofilní anebo sebemrskačský, když se

Je to stále stejné, lidstvo se pohybuje v cyklech. Nejhorší období zažívá vždy tehdy, když někteří nebo nikdo ze sedmi miliard lidí neurčí CÍL nebo  určí chybný cíl, kterému uvěří ostatní. Ten cíl může být jakkoliv vzdálen v budoucnosti, přesto čím více lidí tento sen zná a případně se s ním ztotožní, tím

Jedné bloggerce jsem pověděl, že má lehké psaní a nezareagovala. Nemyslím tím, jednoduché, nýbrž psaní, které vzbuzuje emoce. Několik málo dní jsem jí potkal v kavárně a usmála se při otázce, zda s tím velikým červeným kufrem chce pomoci. S úsměvem ho nadzvedla a dokázala tak, že je prázdný. Připomíná mi to hádanku,

Přišly na to vlastně moje děti, i když se tak chováme všichni. Ella i Sam mají rádi nugetky s hranolkama z Mekáče (omlouvám se všem hipsterům rodičům a všem neočkovaným bio dětem, ale my opravdu jíme, co nám chutná) a Ella vždycky jí první hranolky protože, jak mi pověděla, to nejlepší

„Proč jsem chudý, rebe.“ postěžoval si se smutkem v hlase jeden z nejlepších žáků ješivy. Rabi pohlédl mladíkovi do tváře a řekl: „Polož si ty správné otázky.“ „Nechápu, rebe, nerozumím, jaké otázky máte na mysli?“ „Ptej se, chudý, ale v čem? Chudý, ale z čeho? Neptej se, proč jsem chudý, to je špatně položená

Smutný osud lva Cecila pobouřil svět. Zavražděný lev, jehož smrt s sebou nevyhnutelně nesla i úhyn jeho mláďat, se dočkal soucitu milionů lidí. Portrét chlupaté zimbabwské oběti šíleného střelce se dokonce pietně skvěl na osvětleném americkém mrakodrapu. Rukama jiných šílených střelců zatím umírají stovky otců lidských rodin denně, aniž by to

Milý Jakube, omlouvám se,  ale snad Vám nevadí familiární oslovení a nebude vadit ani familiární tón mých odpovědí.  Původně jsem na tohle téma ani psát nechtěla, ale odpovědi si zasloužíte. Ano, nejlepším krokem při  strachu, jak sám píšete,  je o něm mluvit. Ano, Evropané musí začít intenzivně se svými muslimy

S oblibou říkáváme, že Roš ha-šana je nejen počátek nového cyklu,  ale také že jsou to jakoby „narozeniny vesmíru“. V neděli po setmění začneme přát dobré zapečetění pro cyklus 5776. Oslavíme 5776-té narozeniny vesmíru a přitom všichni do posledního víme, že se vesmír a  případné další vesmíry určitě narodily o fous dřív.

A jednoho dne otec koupil první barevnou Teslu. Pozor byla to Tesla na dálkové ovládání, a aby se nám neohmataly tlačítka na ovladači, tak jsme ho měli přikrytý igelitem na míru. Ty lepší rodiny, bohužel jsme mezi ně nepatřili, měly i konec toho malého igelitového sáčku zaspárovaný stejně jako okraje.

V kupé u okna pohodlně usazená ve směru jízdy, pospávala starší paní. Právě ona způsobila, že se jednotvárná cesta proměnila v opravdu velkolepý zážitek, což mi opět připomíná, že je vážně velikou chybou, pokud člověk bezmyšlenkovitě dává na první dojem. Od setkání s tou paní už odmítám argumenty typu: první čtyři vteřiny při

Tak jestli si tohle myslíte, tak vězte, že žijete ve stereotypech 20 století, ale teď je jiná doba a samozřejmě platí a vždycky platilo, že rodiče si vybíráme)) Jak to pochopit? Osobně z vlastní zkušenosti vím, že když jsem se narodil, věděl a viděl jsem stejné věci jako nyní, ne samozřejmě

Nikdy  jsem nebyl nakloněn tomu, že má Sladký požehnaný kdovíjak těžkou zadel.  Vrtalo mi hlavou, proč i normální lidi, sotvaže začnou o Vznešeném mluvit, uletí do jakési zkostnatělé vážnosti. Jakoby se o Principu nedalo mluvit normálně. Chápu , že  se dvounožci, když mluví na zvířata, chovají maličko jako dementi. Ta

Když David, můj Shekel šéf (já vím, nebudu Ti říkat šéfe ;), napsal „Srdce věnována Erichovi“, uvědomila jsem si, jak málo chválíme. Většinou nezapomeneme pochválit sami sebe, ale jak často chválíme naše blízké, známé, ale i lidi téměř neznámé? Před několika lety jsem se vracela autobusem od rodičů zpět do

„„Vždycky jsem věděl, že budu bohatý“, říká multimiliardář Buffett“, tak tímto titulkem mě uchvátili Babišovy internetové noviny iDnes a článek jsem s chutí přečetl. Už jenom za tím nadpisem se skrývá tolik spekulací, jako třeba neméně zajímavé téma, zda jsme schopni myšlenkami ovlivnit vlastní či dokonce cizí osud. Jestli je stejně

Za tu nejkrásnější větu, kterou jsem kdy slyšel: “Někdy musí být člověk pořádný blázen, aby něco velkého dokázal.” Budu podle ní řídit svůj život, stejně jako se podle této věty ho řídil Mohamed, Ježíš a Mojžíš i Einstein…… naši počtáři…. Díky Erichu!