Píšu to schválně malými písmeny, aby nedošlo k mýlce… A píšu to taky schválně tak, jak píšu. Abych zaprovokoval a aby nám (možná) všem něco málo došlo. Není tajemstvím, že sefarad svět výklad výrazu “jisroel” dobře zná. Tedy jeden z mnoha výkladů, protože i ty ostatní – pokud je někdo

Moje metoda je především hledání chyb, eliminace chyb, zbavení se iracionalismu, odmítnutí hledání jistot. Mým úkolem je hledání objektivní pravdy. Takže moje poznání o islámu a muslimech – v souvislostech této publikace – vychází z problémů, jak praktických, tak teoretických. Hledám pravdu, objektivně pravdivé, vysvětlující teorie. Nehledám jistoty, i když jsem omylný,

Je rozdíl s něčím se smířit a na něco si zvyknout. Jsem smířená s tím, že se u nás často používá dvojí metr na muslimy. Už to, že se při zločinu spáchaném muslimem nezapomene zmínit, že šlo o vyznavače islámského náboženství, svědčí o tom, že něco není úplně v pořádku. Jsem s tím smířená

FRANCIE Muslimové střežili vánoční bohoslužby. Francouzští muslimové projevili symbolickým činem solidaritu se svými křesťanskými spoluobčany. O Štědrém večeru hlídali křesťanskou půlnoční mši. Ve Francii sužované terorismem a výjimečným stavem hlídali tamní muslimové na Štědrý večer bohoslužby křesťanů. “Žijeme společně, jsme bratři,“ zdůvodnil symbolickou akci ve čtvrtek večer Hachim El Jazouli

Berlín. Dnes město pokroku, mladé mysli, originality. Divadla, kina, muzea… Všechno je tak otevřené! Minulost ale byla v mnohem tmavá. Rychlé začátky, rychlé konce, velký rozmach a na kontě taky mnoho krvavých chyb. Dnes patří Berlín mezi města, která se se svou temnou minulostí umí vypořádat na výbornou. Důkazem je taky

Britský vrchní rabín vyzval židovské školy v zemi, aby do svých osnov zařadily výuku islámských studií. Vyhověly by tím zároveň novým vzdělávacím směrnicím vlády. V rozhovoru, který vyšel v Jewish Chronicle v polovině měsíce, rabín Ephraim Mirvis zaujímá stanovisko výrazně odlišné od svých předchozích názorů. Dříve se totiž společně s jinými představiteli židovských ortodoxních organizací

Huntington[1] přišel s hypotézou, že existují střety civilizací, jejichž důsledkem jsou válečné konflikty a terorismus, spíše se přikláním k tvrzení  Fukuyamy, jenž ve své knize[2] podává prosté vysvětlení; […liberální demokracie jako forma politického zřízení se ustavuje v čím dál větším počtu zemí…] a jinde […moderní liberální demokracie uznává všechny lidské bytosti především

Skupina syrských uprchlických dětí se společně s dalšími muslimskými skupinami se minulou neděli v Berlíně přidala k veřejnému obřadu zapalování chanukových svíček. Syrské děti společně s dětmi židovskými rozsvítily obří menoru u Brandeburské brány v německém hlavním městě. Obřadu se zúčastnil také Aiman Mazyek, šéf Ústřední muslimské rady v Německu a zástupci berlínských mešit. Rabín Yehudah

Gambijský prezident Yahya Jammeh prohlásil zemi, v jejímž čele stojí od roku 1994, za islámskou republiku. Podle vlastních slov tak učinil proto, aby malý západoafrický stát oprostil od jeho koloniální minulosti. „V souladu s náboženskou identitou země a jejích hodnot prohlašuji Gambii islámským státem,“ řekl včera Jammeh ve vysílání státní televize. „Jako

Fundamentální čtení Koránu (a je jedno, čte-li ho fundmentalista euro-americký anebo islámský) vede k domněnce, že pro „konverzi“ stačí odříkat šahádu (islámské vyznání, islámské Šema), a dál už se chovat jako muslim (tj. jako dobrý a slušný člověk). Moji  lehkonozí a lehkomyslní přítelé tudíž právě na základě fundamentálního čtení  žertují ,

Omlouvám se, že se potřetí vracím k podlému Ezdrášovi. Jednak jsem jemně neklidný z toho, že ačkoli tento portál používají i lidé se vztahem k islámu, nikdo z nich doposud nezareagoval na to neslýchané prorokovo rouhání o rychlé úpravě tóry tam v genizách perského exilu. Ačkoli tato zkazka o přepsání tóry (koránu) panem Ezdrášem patří

Protipřistěhovalecké vášně na středečním protestu v polské Vratislavi vyvrcholily upálením figuríny ultraortodoxního žida třímajícího vlajku Evropské unie. Akce, které se údajně zúčastnilo několik desítek lidí, byla pořádána v souvislosti s teroristickými útoky v Paříži z minulého týdne. Jeden z pachatelů pařížských útoků údajně vstoupil na území Evropské unie se syrskými uprchlíky. Shromáždění, které pořádal Radikální národní

Hrozby a útoky na francouzské Židy byly na vzestupu po více než deset let. V letošním roce se nárůst počtu případů zrychlil alarmujícím tempem: v průběhu prvního čtvrtletí roku 2015 došlo k 508 antisemitským incidentům, což je nárůst o 84% z 276 incidentů ve stejném období loňského roku. Zločiny proti

Když mě můj známý nabádal k napsání osobního vyjádření k pařížským útokům, původně jsem mu odpověděla, že tady už k uklidnění veřejnosti nepomůže nic než hromadná sebevražda všech muslimů v ČR nebo omluva každého jednotlivého muslima na světě. Nakonec jsem článek napsala a odeslala ke zveřejnění. Článek v dalších hodinách a dnech převzalo několik dalších

V předešlém článku jsem psala, že se bojím. Ano, mám velký strach. Bojím se, co bude dál. Bojím se, jaká bude budoucnost. Co nám přinese. Co nám odnese. Přijdeme o svobodu? Bojím se radikalizace. Bojím se útoků na normální lidi. Bojím se o děti, rodinu, přátele. Bojím se nenávisti. Bojím se

Demokratické státy Evropy sjednotila reakce tváří v tvář teroru, která zasáhla srdce kontinentu na 13. listopadu.  Ještě před nejnovějšími útoky bylo jasné, že přední evropské vlády čelí zhruba stejné výzvě. V rámci velké a rostoucí muslimské komunity, kterou každý evropský stát nyní hostí, je tato menšina přitažlivá pro násilné domácí

Několik měsíců po tragédii v redakci časopisu Charlie Hebdo (17 mrtvých) se Paříž stala obětí jiného džihádistického náporu ještě děsivějších rozměrů. Francouzská tisková agentura AFP oznámila počátkem letošního roku sledování téměř dvou tisíc lidí podezřelých ze spojení s teroristy a současně až sedm tisíc dalších bylo považovaných za potenciální riziko. Francouzský

„Ekonomická migrace“ se v poslední době skloňuje ve všech pádech. Spekuluje se o jejích důvodech – četla jsem i poněkud bizarní názor (z pera novináře) o tom, že obyvatelé prosperujícího demokratického a stabilního Senegalu odcházejí do ciziny jen proto, že mají doma barevné televize a satelit a počítače, na nichž vidí,