Mamíííí, koukej“ ukazuje téměř dvouletý synek na obrázek v knížce.

Otázku co na sebe řeší každá bytost dnes a denně.

Nevěra, sex před svatbou; to se prý v muslimském světě téměř nevyskytuje. Mají opravdu muslimští muži oproti svým nemuslimským kolegům svůj chtíč více pod kontrolou?

Nudila vás dnešní paraša? To je pořád takových „haklíků“, „desek přesně přiříznutých“ a „koží jednostejných, lem na lem..“  Kdo umí během čtení nebo poslechu vizualizovat, ten se asi nenudil, ono mu to božiště přímo roste před očima!

Připomíná mi to páteční večery ve Skotsku – kdy po pátý všechno ztichlo – každej se šel domu převlíct a pak se s heslem „eating is cheating“ začal lejt národní pohár.

Lísteček se stejným zněním na mě vypadl, budete se divit, z boty.

Dnes ráno jsem zase po delší době nakoukl do Zjevení Jana, což je poslední kniha Bible.

Tento týden se tichý hlas Nauky na své nekončící spirále opět dotknul parašat Jitro.

Šaháda řečena. Nový život začíná.

Nedávno mi došel mail, jehož odesílatelem byl člověk se stejným příjmením, jako mám já.

Neotvírali bychom toto téma, kdyby nebylo už celá tisíciletí tak aktuální. A teď nemám na mysli aktuálnost kabaly ani té  tzv. „kabaly“.

Sebevražedné útoky páchané ve jménu Alláha. Mučedníci a mučednice.

Krátce po revoluci jsem byl pozván na přednášku křesťanského misionáře z Austrálie. Byla to doba, kdy bylo v módě “věřit”.

Důležitější než Tatezisn je partička.

Afghánský přistěhovalec v Kanadě zavraždil tři nezletilé dcery a svou první manželku.

Když jsem četl diskuzi pod Achabovým článkem ohledne Mariina početí, vybavil se mi jeden starozákonní příběh.

Cukrová vata vrcholícího „Měsíce  krabic“ vyvolala přímo mezi námi kolegy  a spolupracovníky otázku, jak to vlastně bylo s Mariiným a Ježíšovým početím.

Občas mám při diskuzích o víře pocit, jako bychom si chtěli Boha přivlastnit.