Islamofobie patří mezi ta společenskovědní témata, jež si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek pozornosti a často tak dokáže vyvolávat až překvapivě silné emoce, což se zdárně projevuje nejen na internetu.

„Mami, řekni mi něco o džihádu.“ pobídlo mě nedávno mé nejstarší dítko. „Že s ním nesouhlasíš?“

Hlava katolické církve a jordánská muslimka učinili malá gesta, která mohou mít ovšem velké dopady. Papež František se během přivítání královny Ranii, manželky jordánského krále a muslimky, uklonil a ona mu podala ruku.

Před pár dny se tu kolegyně v článku o islámském odívání v Čechách pozastavila nad veřejně projevovaným zájmem o blaho osob tento outfit volících.

Dodatek oklahomské ústavy je v protikladu ke svobodě vyznání, zaručené ústavou Spojených států. Ve čtvrtek tak rozhodla americká soudkyně Vicki Miles-LaGrangeová.

Tuhle otázku v horkém létě, jako je to letošní, doslova miluju /  „miluju“.

Po několika letech snahy prosadit v České republice umírněný reformní islám mě v roce 2010 američtí přátelé pozvali na poznávací pobyt do USA, abych se seznámil se situací křesťanů, židů a muslimů v této zemi a případně získal i nějakou inspiraci.

Magda Harounová, hlava egyptské židovské komunity, v interview pro Egypt Independent prohlásila, že ztotožňování judaismu s izraelským státem je výsledkem nevědomosti. 

Izraelský státní rozhlas zařadil minulý pátek do vysílání každodenní oznamování začátku a konce muslimského půstu.

“Arabské jaro neznamená konec tyranie; bude jejím prohloubením, byť s jinými charakteristikami,” napsal Mamoud Fandy v článku Asharq al-Awsat dva roky před tím, než se v chaosu a krvi začal rodit postmorsíovský egyptský režim.

Egypt je zmítán nepokoji.

Mezi židovskými rodinami, které v 15. století uprchly před španělskou inkvizicí do Osmanské říše, byli i Levisové a Benezrasové.

Již víc jak tisíc let dochází mezi muslimy k bratrovražednému konfliktu mezi stoupenci rodiny proroka Mohameda (tzv. šia) a stoupenci tradice vytvořené na základě konsenzu vládnoucích vrstev islámské říše po náhlém úmrtí Mohameda (tzv. sunnité).

Tak jsem se zase jedou nad sebou zamyslela.

Muslimové jsou vzdáleni “živému Bohu”. Jejich Bůh je vzdálen jim, odtažitý, trestající a budící jedinou emoci: strach.

Muslimští náboženští vůdci z Bosny, Indie, Indonésie, Jordánska, Palestiny, Saudské Arábie, Turecka a Spojených států poklekli v  bývalém nacistickém německém táboře smrti v Osvětimi k modlitbě za mrtvé holocaustu.

Tisíce iráckých šiítů a sunnitů konají společné modlitby, aby prokázali svou solidaritu proti násilí, které se v jejich zemi odehrává.

Redaktor týdeníku Reflex Jiří X Doležal se v jednom svém nedávném příspěvku podivuje nad tím, jak je možné, že v Bostonu nespáchal atentát žid?