Strmá je kariéra našich vrcholových odborářů. Hlavně finanční. Závidět může kdekdo. Členové odborů jsou jistě hrdí, kam to až jejich předáci dotáhli. Začal to Richard Falbr. V letech 1994-20024 byl předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů. Moc dobře zatápěl pravicovým vládám a opoziční, později vládnoucí, ČSSD samozřejmě umí být vděčná. Dopomohla mu

Už to tu bylo mockrát. Prostřednictvím plateb na sociální a zdravotní pojištění a jejich výše proti sobě poštvat živnostníky a zaměstnance. A nedají si pokoj a nedají. Poté co už poměrně utichla debat o výši sociálního pojistného, protože o jeho spravedlnosti přestali pochybovat nejen v Lidovém domě, ale dokonce už i

Nemyslete si, že v souladu s vládní linií tím míním živnostníky. Naopak, to přesně pasuje na odboráře.

Tentokrát jde o důchody. Jejich výše by se neměla stanovovat podle příjmu, ale podle počtu dětí.

Komunální volby nám potvrdily trend posledních let. Odklon od tradičních stran a příklon k novým uskupením, o nichž často ani netušíme co vlastně chtějí. Ale hlavní je nepodpořit staré známé značky, tím myslím strany, nikoliv tváře.

Tanečky kolem zelené nafty zaznamenal snad každý. Jenom stručné shrnutí pro připomenutí.

Mgr. Michaela Marksová, rozená Tominová (* 20. března 1969 Praha) je česká politička, od ledna 2014 ministryně práce a sociálních věcí České republiky, mluvčí stínové vlády ČSSD pro lidská práva a rodinu, od roku 2006 zastupitelka městské části Praha 2, členka ČSSD.

Denně se dozvídáme jak pan ministr Babiš ušetřil miliony tu a jinde zase tamhle. Ale o to jde?

ČSSD je lidovou stranou, nebo aspoň se tak tváří a pak se tomu říká populismus. Ale jaká je skutečně?

Slyšíme to každoročně, tentokrát ale díky tomu, že máme ve vládě ČSSD, mnohem hlasitěji. Dejte, potřebujeme, musíme dostat.

K panu Babišovi jsem měl výhrady a mám je stále. Ale na druhé stránce musím uznat, že konečně díky němu zavál svěží vítr do našich politických stojatých vod.

Samozřejmě v té naší. Jinak to nelze definovat. Poopravme slova jednoho dřívějšího oranžového pohlavára a ptejme se: “Kdo na to má?” 

Já opravdu nechci, aby mi stát určoval kdeco. Já si chci svůj život řídit sám. Vím, že pro levicové politiky jsem pak parazit, jak už nám pan Mládek řekl, ale s tím mohu žít.

Sotva se pan prezident trochu otřepal z neúspěšného lánského pokusu o puč v ČSSD už zase zkouší jak by se té ČSSD pomstil.

Jsme absurdistán? Ne, jsme země Franze Kafky. Jakoby viděl hodně daleko do budoucnosti.

První, co se stalo, bylo, že lidi vzali útokem především obchody s elektronikou.

Ráno jsem zaslechl v rádiu, že Lidovci nesouhlasí s dvouletým zmrazením změn daní, jak to dohodli ČSSD a ANO.

ČSSD je bohatá nevěsta, vyhrála přeci volby. Hradní pán ji ovládnout už zkusil, zatím si vylámal zuby.